Hobit: Bitva pěti armád

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)

Cestou z kina se mi hlavou motaly luxusní fráze do komentáře, ale teď jsou fuč a zůstala jen blažená vzpomínka na jedno z nejlepších fantasy, jaká kdy byla k vidění. Už nevadilo, že jde o vyfintěné trpaslíčky a zapomenutelnou křivdu. Byla to Středozemě v celé své kráse. Poprvé na mě dýchly stránky knihy (vidíte, na některé fráze jsem si přece jen vzpomněl). Filmu lze sotva něco vytknout. Od souboje elfích velitelů a Sarumana v Dol Gulduru, kdy zapudili Saurona do Mordoru, jsem věděl, že se jedná o výjimečné zpracování, které nemá obdoby. Pochopíte, kam směřovaly předchozí díly a uvědomíte si, že to celé jaksi vyzrálo. Samotná bitva pod horou měla neskutečný náboj a byla i chytře zpracovaná (celá bitva, lokální souboje, humorné vložky) včetně jedinečného vizuálního zpracování. Pokud jsem se díky filmu Gravitace ocitl na hodinu a půl v kosmu, tady jsem se na dvě hodiny ocitl uprostřed bitvy pěti armád Tolkienova světa. Takový je názor diváka, který jinak Jacksonovým zpracováním Hobita nedal nikdy pět hvězd. Jednou z nejlepších postav byl pro mě kupodivu Thranduil, který v druhém díle ode mě odešel s jmenným seznamem pohlavních orgánů. Když se však jako hajný Robátko hnal do boje, byl to vůdce elfů s veškerou svou majestátností a vy jste v tu chvíli věděli, že s ním to vyhrajeme. Hned za ním Thorin a jeho dračí nemoc, Bilbo na svém průměru a v neposlední řadě solidně pojatý Bard. Nejhorší postavu tam nenajdete. Snad jedině Legolas a jeho Kundabád a digitální tupouni. Ale což, už jsem si zvykl. (13.12.2014)

// Zero, nula, nada. Několik let jsem tuhle sérii bránil, hádal se, že ji nelze srovnávat s Pánem Prstenů, užíval si ten odlišný přístup k látce, dokonce i nadšeně popisoval audiovizuální stránku těch filmů, která Jacksonovi byla často vyčítána. Místo aby mě však Hobbit podržel a Bitva Pěti Armád konečně dorazila se vším, co jsem si přál a v co jsem doufal, dočkalo se mi tvrdé lekce. Jackson zlucasovatěl ve špatnou dobu, moc špatnou dobu. Tón filmu, který měl spojit jednu mladou, lehčí trilogii s tou starší, dospělejší byl naprosto ale totálně mimo a to je pro mě problém, přes který se ať se děje, co se děje, zkrátka nepřejdu. Že se v prvních dvou filmech všichni vyřádili a společně se nasmáli mi nevadilo, jenže teď měl přijít zlom, tohle byla ta chvíle, kdy jsem se měl dočkat toho, čeho jsem se dočkal v Pomstě Sithů. Místo toho ale Středozem zažívala jednu z nejdůležitějších chvílí a lidem to bylo k smíchu. Já z těch srandiček chtěl brečet, ostatní se smáli a to je zkrátka špatné, takové reakce by ten film vyvolávat neměl. O to větší škoda je to proto, že vizuálně to byla nejlepší část trilogie. A doteď mám v hlavě x momentů, které ve mě vyvolaly dojem toho, že to celé mohlo skončit hrozně, hrozně moc dobře. Jenže neskončilo, levné a tupé atrakce se valily jako lavina a film se v mých očích už jen potápěl hlouběji a hlouběji. To už se pak v samotném závěru těžko vzbuzují nějaké emoce, kromě mého rozčarování jsem totiž nic jiného necítil a to i přesto, že přede mnou umírali postavy, u kterých jsem něco cítit rozhodně měl. Jsem smutný a zklamaný a momentálně nevěřím, že to něco zachrání. Netuším, jestli se ještě někdy do Středozemě vydáme za novými příběhy, co ale vím jistě, že Jacksona už u toho nechci. And that's my last goodbye. EDIT:// druhé shlédnutí, bez crowdu, lepší, mnohem lepší. pořád x zbytečností a takovej... nijakej pocit po tom všem, kterej mě nutí zůstat na 3* ale jako film sám o sobě to stouplo :) (11.12.2014)

Bitva pěti armád má přijatelnou stopáž dokonce i v prodloužené verzi. Vše už směřuje k závěrečné bitvě, ale samotné obléhání a následná jatka zaberou jen hodinu, takže hodně prostoru dostane démony zmítaný Thorin a také romance mezi Kilim a Tauriel. Jak Pánovi Prstenů plátno a velkolepá výprava svědčí, tak Hobit je možná lepší v knižní podobě. Jackson už měl k dispozici výrazně lepší technologie a mohl tak použít digitální efekty na každou blbost. Překvapivě nevýrazná je celou dobu i hudba. Finále však má silné momenty. Za krále! (31.12.2022)