Kalvárie

Málokdy hlavní obsah (zde Cinemaxu) udeří hřebíček tak přesně na hlavičku. Tady se to přesně podařilo, takže nelze nic víc dodat. Fascinovaně jsem s otcem Jamesem procházel to irské městečko a navštěvoval jeho ovečky. Každý byl neuvěřitelný originál..Zbohatlík ztrativší důvod k žití, starý spisovatel, bitá manželka podvádějící svého muže, homosexuální kriminalista, cynický lékař nevěřící v boha.... Bylo jich mnohem více a každé zastavení a rozprava s kýmkoliv z nich mne velice bavila. Zde jde hlavně o dialogy a jejich moudrost. Otec James je vzdělaný muž a tak téměř pokaždé umí odpovědět na dotaz nebo poupravit nepřesně vyřčené někým jiným. Brilantnímu výkonu Brendana Gleesona se nezbývá než poklonit, ale ne jen jemu. Každý z farníků totiž svoji roli sehrál dokonale. Ačkoliv si možná říkáte, že téma faráře vás možná neosloví, nenechte se mýlit. Je to skvělý film! 5 nábojů do revolveru Webley. * * * * * (11.04.2016)

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

Všechno je to tak zvláštně provázané, spojitosti mi docházely postupně a celkově to na mě mělo hodně pravopodviný efekt rozčarování. Hodně mě potěšil Dylan Moran v roli povrchního egoisty i Kelly Reilly v roli depreseplné "nevímcosesebou" třicítky. Samozřejmě to nemohlo skončit jinak než to skončilo, ale než to skončilo, tak to stálo za to. (12.07.2014)

ach jaj, tu sa zasa niekto s priveľkým egom, sebavedomím a pocitom, že vie (a má) vypovedať o veľkých veciach pokúsil "o umenie" a nikto ho nezastavil, nikto mu až do samotného konca nepovedal (lebo sa buď nik neodvážil, alebo sa každý dal a nechal oklamať) že sa o umenie nejedná a že robí chybu; bezzubé, chladné, bezradne nejasné a až urážlivo arogantné; (27.06.2014)

Hodně rozporuplný snímek, který bych v určitých částech ani nenazvala dramatem, jako spíš irským výtvorem ve škále hodnocení od dvou* do pěti*. Chvilkami jsem chtěla tleskat, pak zase následovaly okamžiky, kdy jsem uvažovala, jestli si při tom sledování nepřerovnám knihovničku.. Prostě rozpor. Navíc když se vám tam vyskytují takové entity jako Chris O'Dowd a Dylan Moran a vy od nich samozřejmě čekáte nějakou volovinku a.. ono nic. Protože to je drama. Ovšem konec ustálil moje hodnocení na celých čtyřech* + fakt, že jsem zůstala koukat s ústy otevřenými. (04.08.2014)