Hranice práce (S05E04)

Forma za obsahem zaostává o mnoho světelných let, neboť režie je naprosto zbabraná. Záběry na rodinný život Uhlových by mi stačily jednou, mnohem více bych ocenila něco více z dané práce, rozhovor s kolegou, s nadřízeným. Ke všemu negativnímu přispívá i fakt, že dokument sice krátkodobě vyvolal diskuzi, ale žádnou změnu nepřinesl, lidé nadále pracují v ponižujících podmínkách za mizerný plat a dále mají smutné a unavené oči. Nic se nezměnilo. (09.11.2021)

Dokument o tom jak si novinářka Saša Uhlová zahrála na Matku Terezu a skrytou kamerou nezasvěceným osobám ukázala nevyhovující podmínky ve firmách jako je prádelna motolské nemocnice,vodňanská drůbežárna,práce na pokladně v Albertu,ve výrobně žiletek v Krupce a v třídírně odpadu v Ostravě.Nejsem kancelářský typ takže moc dobře vím jak to chodí v různých provozovnách a proto mě to vůbec nešokuje,ale na druhou stranu jsem moc rád když se objeví někdo kdo lidem ukáže tu skrytou stránku vycinkaného kapitalismu a kdo si nehoní pouze televizní ego jako třeba Roman Buťa v pořadu Těžká dřina.Nejzbytečnější věcí kterou považuji na trhu práce je posílání životopisu,to jsem vždycky při hledání práce odmítal,protože jsem nechtěl být pro někoho jen položkou v kartotéce a jako pouhý náhradník čekat nekonečně dlouho až mi někdo zavolá.V dokumentu se Saša Uhlová jako novinářka ocitla tváří v tvář skutečné práci na míle vzdálené novinařině a každého novináře bych poslal vyzkoušet si to osobně makat rukama.Samozřejmě že je to výsměch pracovat za minimální mzdu a osobně bych se styděl kdybych na takovou nabídku někdy přistoupil,ale dokážu pochopit když někdo za takovou mzdu pracuje a mnohdy i velmi vzdělaní lidé a to dost často z rozdílných důvodů.Největším zlem na trhu práce jsou pracovní agentury,znám to z vlastní zkušenosti a třeba v Liberci jsou jako nepropustná zeď přes kterou se skoro nedá přelézt když někdo hledá v Liberci práci.Dokument je sice z roku 2017,ale ono se za těch 7 let skoro nic nezměnilo pouze o pár tisíc stoupla minimální mzda.Podmínky často zůstavají stejné a další pole a louky padají za oběť zahraničním montovnám ve kterých se zaměstnanec stává pouhým robotem. (31.03.2024)

Chvályhodný pokus, povrchní prezentace. Hranice práce jsou jen mechanickou reprodukcí investigativních eskapád Uhlové. Ze strany Rychlíkové to postrádá jakoukoliv tvrdší konfrontaci s problematikou, jakýkoliv výraznější režisérčin komentář k zobrazenému, jinými slovy nějaký zúčastněnější postoj k Uhlové počínání. Jakkoliv hodnotným textům spíše dokument ubližuje: jednak se o nich nedozvíme nic navíc (za předpokladu, že si neumíme představit pásovou výrobu), jednak se cyklickou strukturou (Uhlová doma - Uhlová v práci - rekapitulační mezititulek o pracovních podmínkách) celé gró věci rozmělňuje. Být to formou radikálnější (a tedy odvážnější) časosběr z dějin jedné fabriky, tak si celého snažení cením mnohem víc. Urychleně vzniklý surový text bez převratných objevů. (31.10.2017)

Už je to nějaký ten pátek, co nám tady začala exhibovat generace šílenců, kteří se našli v příběhu Ježíše Krista a mají ujetou potřebu celý život trpět. Nízká mzda, ponižující pracovní podmínky, šikana na pracovišti, to jsou jen hlavní body, které se staly pevnou součástí jejich dnů. Měnit nic nebudou, nemají přece důvod. Trošku mě zaráží, že se o tomto problému začíná velkolepě debatovat až v roce 2017, když je všem snad jasné, že tzv. walking dead jsou mezi námi už dvě dekády a ten zkažený život už jim nic nevrátí. Každopádně lepší sonda z rychlíku od Rychlíkové v podání strašáka Sašy než se dál tvářit, že tady nikdo nežije jako zvíře. Opakuji, je rok 2017, brzy dokonce 2018. Teď vážně, proberte se. (13.12.2017)

Veľkopráčovňa v nemocnici, výrobňa žiletiek, triedička odpadov, supermarket, hydináreň. Miesta obsluhy každodenných potrieb spoločnosti. Od nakŕmenia, cez ošetrenie, oholenie, nakupovanie až po finálnu fázu: postaranie sa o to, čo ako ľudia krajine zanechávame: odpad.Každodenný cyklus života zabezpečený ťažkou a mizerene platenou prácou. Pracovné podmienky devastujú životy zamestnancov, podmienky za akých štát zobrazené nedôstojné prežívanie umožňuje, vypovedajú o charaktere spoločnosti viac, ako vzletné reči politikov o raste HDP (ktoré nevypovedajú vôbec o ničom). Morálne hodnoty štátu sú presne na tak vysokej úrovni, na akej sa dokáže postarať o tých, ktorí zarábajú najmenej. Pretože všetci ekonómovia, politici i ľudia všeobecne sa oháňajú potrebou pracovať. No keď vidíme na vlastné oči, čo sa skutočne ponúka pri nevyhnutných servisných službách, bez ktorých by mohol nastať kolaps, je to smutné a zúfalé. Benefity práce? Zúfalí, smutní a zničení otroci. Reči o potrebe zamestnať sa vyznievajú po uzretí obrázkov zo života prostého pracujúceho ľudu ako falošný blábol. Scény zo života reportérky boli v kontexte zobrazovaných skutočností síce pochopiteľné - rodina pri takýchto prácach trpí, ale vyznievali tak akosi navyše. 70%. (14.09.2020)