Temný případ

Po hodně dlouhé době se mi stalo, že jsem si seriál vysloveně užil. Stačila jedna série, abych si uvědomil, že nad příběhy se stále dá dumat...a to i přesto, že vlastně podstatnou část toho příběhu Vám tvůrci nemají problém sdělit hned na samotném začátku. Temný případ ale vládne příběhem a jeho atmosférou. Ačkoliv se na první pohled zdá samotný příběh vcelku klasickou zápletkou, jeho vyprávění je tak dokonalé, že se mi ihned zarylo do paměti. A nejenom právě díky samotnému příběhu, ale, a to především, díky hlavním rolím, které naprosto dokonale předvedl Matthew McConaughey a Woody Harrelson. Líp jsem je snad hrát ještě ani neviděl. Každopádně právě díky ním se z tohoto seriálu stal jeden z nejintenzivnějších seriálových zážitků, co jsem kdy zažil. (13.03.2014)

Spánek rozumu plodí monstra... Cthulthu pořádá čajový dýchánek s jižanskou gotikou a mrazivou kriminálkou, branou Carcosy se vchází do věčného zatracení a nihilismus soutěží s žízní po spravedlnosti, kterou neuhasí kalné spodní vody louisianských močálů. Optimista se domnívá, že žijeme v nejlepším z možných světů, pesimista se obává, že tomu skutečně tak je, ale kdo posoudí, zda za nejtemnějším z případů stojí vesmírná hra v kostky nebo jen nepominutelná blbost a hnusnost lidská? Každopádně optimista budu a věřím, že Matthew si k plešounovi na poličku přistaví i Emmy. (15.03.2014)

Hodnotím pouze sérii 1. Atmosféra byla opravdu hypnotická, super temná a super psycho, o tom žádná. Nečekala jsem ale takový NEdůraz na vyšetřování, potažmo celé to sériové vraždění (např. téměř žádné detaily o zločinu, osekané návštěvy místa činu, málo detektivní práce atd.) a naopak absolutní důraz na psychologii hlavních postav a jejich vzájemné vykecávání. To mě sice taky baví, ale zase se tím člověk dost snadno předávkuje. Takže to celé bylo stylem - krátký posun ve vyšetřování, člověk začne zase vnímat, ale děj se zastaví na existenciálním tlachání, teoriích u univerzu a nesmrtelnosti brouka atd., takže člověk zase rychle upadá do otupění. Tím, jak se střídají časové linie, linie vyšetřování a osobní linie detektivů, tak je to jako celek dost obtížné na orientaci v ději, člověk se fakt musí plně soustředit každou sekundu a není to žádná kriminální oddechovka. Na druhou stranu ty herecký výkony... přesný Woody a už mnohokrát zmiňovaný NESKUTEČNÝ Matthew, a to i s vizáží kníratého úchyla, to stojí za to vidět. Poslední díl byl fakt bomba, škoda, že se to v podobném duchu neneslo celou dobu. Bavilo, ale na opakování to nevidím. (15.10.2020)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

První série, aka chlast a fanatici: ohle není geniální detektivní seriál a nový ethalon žánru, je to "jenom" perfetně odvedené řemeslo, kde děj samotného případu a toho, jak je natočen, balancuje na hraně naprosté kvality a brakové béčkovosti. Co považuju za brakové? Vlastně celý základ případu a příběhové pozadí obou detektivů, kdy linka, která se věnuje jejich osobním peripetiím je prostě neskutečně klišovitá (od milenky přes důvod rvačky atd.), děj případu samotného také není zrovna originální. Jenže VŠECHNO okolo toho je naprosto výborně vybroušené, herecké výkony? Perfektní! Oba hlavní představitelé naprosto skvěle zvládli zahrát postavy, které jsou vlastně dost nesympatické a za souseda by je asi nikdo moc nechtěl, ale přesto jim člověk automaticky fandí (a to je dost fajn, když se jedná o vidláka s pokřivenou morálkou a nihilistického asi-ex-feťáka). Prostředí Luisiany má zajímavou a neokoukanou atmosféru (country + bažiny + divné církve + vidláckej venkov s existencemi ala severské krimi). Gradace případu funguje taky.. A... Je to prostě dobrý. Druhá série, aka sex, drogy a žádný rock&roll: Druhá série znovu výborně míchá klišé & brak společně s precizní řemeslností (a taky má znovu postavu s úchylným knírem, nevěřím, že je to náhoda). Změna ve vyprávění a příklon k vyšším hrátkám korupce a politiky funguje, rozšíření hlavních postav na čtyři je dobré, protože jsou to právě postavy, které si nesou nejvíc klišé atributů a pokud by měl příběh stát jen na dvou postavách, nejspíš by děj neutáhli, dobrým hereckým výkonům navzdory. Fajn je i zapojení postavy "druhé strany zákona," které také docela osvěžuje. Závěr seriálu je silný, přestože se limitně blíží kriminální telenovele (05.10.2019)