Star Wars: Poslední z Jediů

Alternative Star Wars. Možná vstřícně nastavený směr modernímu divákovi, který touží po svěžím větru do plachet a novátorství, které ve SW světě trochu chybělo. Na kolik je to dobrý krok je však velmi diskutabilní a záleží na úsudku každého. Epizoda 3 svojí osudovostí a emocionálním dopadem zdaleka nepřekonána. Last Jedi je samozřejmě dokonale vizuálně vypucovaný a má jedno eso v rukávu - Adama Drivera, jehož hněv a zloba je to nejimpozantnější na celém filmu a daleko v něm překonává např. Haydena Christensena. Jinak ale pořád stejně neslané nemastné a sílu postrádající, podobně jako předešlá epizoda. Spin-off included. (17.12.2017)

No konečně. Dobré ráno, Sílo.. Po patnácti letech zase rozlepila oči a stojí za tím alarm clock Riana Johnsona. Ten Abramsův byl sice plný úcty, nostalgie a fanboyství, ovšem to nejdůležitější kolečko do strojku nebyl J.J. schopen dodat. Nevím, jestli to byl přímo Hamill a linie o relativitě Síly, obratnější práce s emocemi, některé ikonické momenty či Williamsem laskané podvědomí, ale The Last Jedi zatím ze všech nových bratříčků nejistěji sáhlo po Lucasově drahokamy vykládaném žezlu. Za schopnost probudit spícího obra jsem byl ochoten tolerovat 130letého Edu Harrise, mladýho Sola (hromadné znečištění spodků z výkonu Drivera jde zcela mimo mě) i celou linii Finna a jeho asijské údržbářky (jaká škoda, že nevyšlo i druhé taranování) a ač „štkavý konzervativec 30+“, odcházel jsem z kina se spokojeným úsměvem na rtech. The greatest teacher, failure is. Máš to teď ve svých rukou, Abramsi. Nepokaz to.. (20.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

„Zlyhanie je najlepším učiteľom. Naši žiaci nás musia prerásť. TO je pravý údel všetkých majstrov.“ Epizódu VIII je ťažké uchopiť, ale možno nakoniec práve jej komplikovanosť, ambicióznosť a nejednoznačnosť je to, čo sa mi na nej najviac páčilo. Určite to neboli nie zlé, ale proste dosť predvídateľné príbehy Kylo Rena, Rey, Finna, Poea Damerona a generála Huxa. Ešte prví dvaja dostali aspoň pár zaujímavých a nečakaných twistov (Rey „to“ s rodičmi a Kylo Ren „to“ so Snokeom), ale aj tak sú nudní. Nevraviac o Finnovi a Poeovi, ktorí mi boli absolútne ľahostajní a miestami ma dokonca až otravovali. Nové postavy (Benicio Del Toro, Laura Dern) kvalitné, ale zbytočné. Teda až na Rose, ktorá je zbytočná... a otravná. Niektoré veci nedoriešené (keď už sa istá postava po X desaťročiach „prejavila“, tak prečo len raz a iba pri záchrane vlastného života a nie aj keď mohla zachrániť iných ľudí?). Vesmírne súboje a iné akčné scény Star Wars klasika – trikári sa vyblbli, ale mňa to nechalo chladným (oveľa viac ma zaujali paradoxne očividne ručné masky a animatronické modely mimozemšťanov). A teraz k tomu, čo sa mi páčilo a prečo dávam 80%. Scenár neskutočne dráždivo pracuje ako s postavou Leii (fakt som nečakal, že si raz užijem parádny výkon niekoho, ako je s prepáčením Carrie Fisher), tak najmä s postavou Lukea. Všetko je inak – toto by sa dalo použiť ako na jeho postavu, tak na celý film. Čakáte veci, ale tých vecí sa nedočkáte a namiesto nich sa dočkáte vecí, ktoré ste nečakali. Uf, táto veta mi prekvapivo napadla v sekunde, nerozmýšľal som nad ňou celú noc. Dnes nebudem chronický spoilerovač a tak len napíšem, že je tam predovšetkým v súvislosti s Lukeom fakt množstvo parádnych momentov a zvratov. Sám Mark Hamill (ktorý mimochodom vyzerá úžasne zanedbane, no zároveň stále má iskru v očiach) vyjadril isté pochybnosti ohľadom smerovania Lukeovej postavy. Na jednej strane mu dávam za pravdu, ale na druhej treba dať za pravdu aj režisérovi, ktorý sa kultovú, ikonickú postavu rozhodol nasmerovať nečakaným, ale o to osviežujúcejším smerom, pretože ono niekedy to tak býva, že legendy sú v skutočnosti tiež len obyčajní ľudia ako vy či ja. Zároveň však Markovým výčitkám na adresu zmeny kurzu jeho najslávnejšej postavy nerozumiem, pretože na konci sa zachová presne tak, ako sa zachovať mal, čiže všetko v cajku, či? Veľmi sa mi páčili aj planéty a to ako kasínová, tak „soľno-červená“ a najviac sa mi páčil prekrásne pochmúrny ostrov, na ktorý sa Luke utiahol (parádny running gag s „vtáčími“ obyvateľmi). (28.02.2018)