Karate Kid 2

Nejedná se o klasický karate film, ale spíše o rodinný snímek z prostředí bojových umění. Macchio sice vypadá tak na 12, a akční scény jsou naprosto nereálné (jestřábí kop mě vážně dostal). A to tu však vůbec nejde. Karate Kid je pohádka se vším všudy a pokud přistoupíte na její pravidla hry, je bez problémů koukatelná. (31.01.2011)

Oproti jedničce znatelný pokles, přesto ve mně zůstává líbivost vůči hlavním dvěma postavám. Ústřední příběh tentokrát tvoří (jednostraný) spor pana Miyagiho v rodném Japonsku, nějaká významná zápletka se ve filmu ale neodehraje. Hlavním tahounem je úvodní scéna Kreese vs Miyagi a sázka o přelomení ledu, jinak snímek spoléhá na feeling postav známých z jedničky + mladou Kumiko. Největším drama je tak scéna během bouřky (protože lidé obvykle lezou na žebříky těsně před bouřkou :-)), finální souboj je už příliš vynucený (to aby zde bylo aspoň nějaké karate). Žádné překvapení ani zklamání, více obezřetnosti bude potřeba před třetím dílem. (27.07.2019)

“Throwback Thursday #11” - Po obrovském úspěchu filmu Karate Kid v roce 1984 byla jen otázka času, kdy režisér John Avildsen přijde s pokračováním. V roce 1986 přišel druhý díl, který začíná hned po finálovém turnaji, kde agresivní trenér Kreese začne ohrožovat své svěřence z Cobra Kai a dostane lekci od Miyagiho, pak se děj přesune na Okinawu, kam jede Miyagi řešit staré spory s dávným přítelem Satem. Daniel je v příběhu tak trochu jen kvůli beefu s douchem Chozenem. Od začátku filmu jsou tu některé bizardní fun facty, přítelkyně z jedničky Elisabeth Shue je z příběhu vymazána (nebyl čas pri studiu), matka Daniela je tam rovněž jen zmíněna, zápletka s Okinawou vyloženě popírá skutečnosti z jedničky (Miyagiho manželka v USA) a naivnost jedničky tu nabývá zcela nových rozměrů. Některé scény, jako ta s bouřkou nebo ten závěrečný vyhrocený fight už jsou vyloženě křeč. Ten kvalitativní propad vůči jedničce je zjevný a nebýt hlavně vtipného Miyagiho, šlo by se ještě níž. Karate Kid II má opravdu parametry klasického milkování úspěšného filmu a nic na tom nezmění ani ústřední legendární song Glory of Love od Petera Cetery. Dvojkou tahle série měla skončit. Viděno na Netflixu. 2* (28.01.2022)

Stejně jako u jedničky i zde jsem měl dvojhvězdičkové hodnocení z roku 2008 a po zážitcích z nového seriálu Cobra Kai mám i z tohoto filmu najednou čtyřhvězdičkový zážitek - zvlášť když vím, že se několik postav z tohoto filmu dočká repete v seriálu. Je to sice taková naivní pohádka, ale je dobře napsaná a postavy procházejí nějakým vývojem. Souběžně s touhle sérií aktualizuji také vzpomínky na sérii Rockyho (režírováno a zhudebněno stejnými lidmi) a u něj se dvojhvězdičkové hodnocení nezměnilo, protože se tam postavy chovají dost chaoticky. (04.02.2024)

Měl jsem trochu obavy z rapidního úpadku oproti skvělé jedničce, ale téměř žádný úpadek se nakonec nekonal. Druhý díl je hlavně až do samotného závěru úplně jinak pojatý a výlet na Okinawu jsem uvítal s otevřenou náručí. Tentokrát se totiž téměř vše točí okolo moudrého pana Miyagiho a Daniel má možnost se opět nadále vzdělávat nejen v oblasti karate, ale hlavně nahlédnout do historie a dynastie Miyagi. Záporné postavy Sato a jeho žák sice dvakrát věrohodně nezapůsobí, ovšem cestování s mistrem mi přišlo v určitých aspektech zajímavější než Dannyho konfrontace s mládeží v předchozím díle. V celkovém součtu však ročník 84 stále vnímám jako ten lepší a proto zůstávám na neutrální tříhvězdičkové půdě. (20.10.2022)