Pohádkář

Tak tohle je film kterej se mi zase zaryl do paměti a bohužel v tom negativním slova smyslu.. upřímně nechápu ani těch 42% nebo je možná chyba ve mě, ale tohle bylo tak divný, trapný a nudný že jsem to vydržel asi 45minut.. kniha možná špatná neni, to nemůžu posoudit protože jí číst nikdy nebudu, ale tohle byla fakt ubohost.. (13.05.2020)

Máme tu stále zářivé hvězdy jako jsou Ondřej Vetchý, Ivan Trojan nebo Hynek Čermák, ovšem také spoustu populárních, ale ohromně rozporuplných herců jako jsou pro mě Jiří Macháček, Jakub Kokohák nebo třeba Jan Budař. A zrovna kvůli Macháčkovi se mi nelíbili ani natolik oslavovaní Samotáři. A když si někdo jeho podivného vzezření, mluvy i chování hraje na lamače dámských srdcí a bezprostředního sukničkáře, tak se mi tomu těžko věří. Pohádkář je jedním z mála českých filmů, kde se nemůžu dopátrat postavy, která by alespoň trochu zachraňovala nedostatky ostatních. (16.05.2019)

Nakonec mě to zklamalo úplně jiným způsobem, než jsem čekal. Už při prvních minutách mi bylo jasné, že sleduji něco mimo/nad očekávání. Pohádkář je docela chladný a atmosferický. Martin Štrba dokazuje, že patří spolu s Šurkalou a Syslem k české kameramanské špičce, a Michálek některé scény působivě režíruje. Jenže ani parta skvělých filmařů, ani parta tu osvědčených herců (Aňa ve své typické roli, Macháček ve své typické roli), tu méně osvědčených (vynikající Matěj Hádek, velice dobrá Eva Herzigová - pokud zrovna nekřičí), nedokáží udělat skvělý film ze scénáře, který půlku filmu celkem slušně funguje a buduje zajímavý příběh, aby druhou půlku sám sebe poslal do kopru. Takhle promarněný a rozpačitý konec jsem opravdu dlouho neviděl a není nic horšího, než když autor rezignuje na myšlenku nebo pointu. Tak tedy zase nic. (04.11.2015)

Film Pohádkář je dalším důkazem toho, jak porevoluční filmaři stále tápou v tom, kým vlastně jsou. Šmírují filmy svých západních sousedů a snaží se jejich filmové vzorce napasovat na naše prostředí. A výsledkem je tedy i takovýhle rozpačitý Michálkův Pohádkář - neuvěřitelné prostředí ulhaného muzikanta a hysterické ženy, co jdou za svým cílem přes mrtvoly. Eva Herzigová mi do příběhu zapadla dobře (až na tu vysoce přehrávanou afektovanou scénu v koupelně, fuj) a Aňa hraje pořád stejně. Za mě je Pohádkář vhodnější spíš pro televizi, než že by měl být promítán na velkém platně, protože ač se snaží o velikou myšlenku, je to film hodně plochý a pointa se nakonec úplně vytratí. (16.03.2015)

Aneb jak docela atraktivní nápad může skončit na smeťáku. To si do filmu vezmete dvě vyšeptalý škeble, jindy sympatickýho Jirku necháte pár dní zarůstat strništěm a nemýt hlavu, a místo romantiky šmrncnutý s detektivkou tady máte nepovedený zdrcnutý eintopf, v němž se objevuje tak trochu od všeho něco, a nic z toho nechutná. Ukulele a rošťák Macháčkovi nevydrželi dlouho, prostupování jeho bigamisty s osudem kapitána Rotta je násilné, nepochopitelné a neuchopitelné. Proč v tom nemohli hrát o generaci mladší herci ty stejné postavy? (38, 42, 48 let).... (29.03.2015)