Hany

Nechápu, proč po 72 nepřetržitých minutách přijde viditelný střih, který nás z párty přenese do kavárny. Že to ve skutečnosti bylo jinak, ponechme teď stranou. Část dialogů je tragédie, hlavně zpočátku, ale technicky je Hany český unikát. Viděl jsem jen jeden jiný film bez střihu, bylo to na Cinema Mundi 2013, a nedopadlo to dobře. Ačkoliv polovina postav byla zbytečných a možná jich tolik nemuselo ve filmu mluvit, sehranost celé scény mě postupně stále více fascinovala. Nejsem vyznavačem drog, ale měl jsem možnost pozorovat lidi na nich závislé a postava Jiřího tak není jen čůráčkem, ale naprosto precizně napsanou figurkou z více než reálného základu. Jiří Kocman tomuto filmu dominuje. (19.10.2014)

Ve zřetelné unikavosti a pomíjivosti mi Hany nakonec celkem imponují a to i přesto to, že to není úplně dramaturgicky průrazné na rovině motivací postav. Veskrze jsem rád, že je to takhle prázdné; konečně to nevypadá jako prachsprostá sázka na jistotu, ale skutečně suverénní tvůrčí rozhodnutí. Kdoví, jestli tomu nepřidal jen důraz na plzeňské ulice a tím pádem i nemožnost postav se z obklíčení městem (a tudíž ze své škatulky) vymanit. Věřím v záměr aneb zase projednou české guilty pleasure. (14.11.2015)

V souvislosti s Hany se mi nabízí srovnání s jiným českým filmem a tím je Proč. I tady si budete klást onu otázku. Odpověď si nicméně každý musí najít sám (nebo se naopak rozhodnout ji nehledat). Z technického hlediska jde o výjimečný počin, který v české kinematografii zajímavě rozvíří vody. A vířit vody bude doufejme i námět filmu postaveném na otázkách, na které pro většinu není snadné hledat odpovědi. A film o kterém musíte přemýšlet je pořád tím nejlepším typem filmu. (30.04.2014)

Velký potenciál a řemeslně zdařilé dílo, ve kterém kamera plynule proplouvá z jedné situace do druhé, zatímco zvuk je sestříhaný a nesmírně sympaticky tak dokresluje celou atmosféru. První polovina mě bavila, po krásně natočeném pouličním střetu už jsem se však se scénářem začala významně míjet, aby mě nakonec zklamalo, že jsem se o postavách nedozvěděla prakticky nic (více scén jako tu s otcem v parku!) a že jsem se nedočkala ani žádného vyústění. Vím, že ona prázdnota je do jisté míry cílem a z čistě myšlenkového hlediska bych si snad i dokázala ocenit, jako divák ale asi očekávám trochu víc. Nicméně i přes střízlivé hodnocení a komentář ale nakonec Hany považuju za jeden z nejzajímavějších českých filmů, které jsem v poslední době viděla. (02.05.2014)

Formálně ohromná frajeřina. 90 minut na tři záběry včetně pouliční demonstrace a jízdy tramvají - za to palce vzhůru. Hodně se mi líbilo civilní herectví a formanovské gagy ("Dobrej, pane Šetlík."), bohužel scenáristicky to šlo úplně mimo mě. Většina replik jsou buďto super-civilní dialogy o ničem (které sice působí krásně realisticky, ale nudí tím, že nikam nesměřují) nebo pseudoartové intelektuální výměny, které zní jako něco od Ionesca. Místy se objeví náznak příběhu nebo konfliktu (procházka v parku), film začne být zajímavý, ale pak je to zase hned pryč. Závěrečná pointa je opět tak prudce artová, až se nestydím přiznat, že jsem ji vůbec nepobral. Celé to svým nápadem a přílišným akcentem na uměleckost bez sebemenšího vykročení směrem k divákovi působí jako absolvák z FAMU na steroidech. (04.09.2014)