Případy 1. oddělení

Přemýšlel jsem, zda nebudu vzhledem k epizodnosti všech dílů komentovat každý případ zvlášť, rovněž jsem celou dobu nosil v hlavě koncept delšího komentáře, kde se k těm báječným charakterům páně (paní) Kozáka, Korejse, Anděla, Pražáka, Sršně, Plíška a třeba i v neposlední řadě Netíka, Čulíkové, Vrány i té mrchy Drápové společně se všemi těmi hnüsy, jež si střihla banda méně či více známých tváří , rozmáchle rozepíšu, ale nakonec mi došlo, že to není třeba a že to tak vůbec necítím. Ono totiž mnoho slov, zejména těch prázdných, se dnes pomalu ale jistě stává vítaným standardem a i to bylo zejména v, co do kritiky dnešní společnosti nejsilnější,  3. řadě obsahem tohoto neuvěřitelného zjevu na českém seriálovém nebi.  A tak se vykecávat nebudu, napálím 5 hvězd a přidávám se k řadě fanoušků bezmezně obdivujících. (17.12.2022)

Z české televizní tvorby jsem už roky velmi otrávená, až tak, že mi Případy 1. oddělení během své televizní premiéry utekly. Díky výbornému hodnocení tady na Čsfd jsem seriálu ale dala šanci a musím říct - wow. Sebevědomě napsané, autentické a herecky bravurní (všichni z týmu jsou velmi fajn, ale moji oblíbenci jsou Bolek Polívka a Petr Stach). Seriálu samozřejmě ohromně pomáhá, že vypráví o skutečných případech a popisuje opravdovou práci policistů. Díky tomu se tak musím pánům z opravdového 1. oddělení poklonit - jejich práce opravdu není jednoduchá a vypadá to, že jsou to profíci na pravém místě. Líbí se mi i to, že se nevyšetřují jen vraždy, ale například i série znásilnění nebo vydírání, což je hodně osvěžující. Přemýšlím, co vytknout... production values nemůžu, protože seriál se opravdu snaží o realismus, takže se jezdí ve škodovkách a policajti sedí v ošuntělé kanceláři. Co by sneslo zlepšení, to jsou postavy hlavních hrdinů - jsou sice charakterově odlišní, ale v jejich osobních životech nedochází k žádným velkým dramatům (což je škoda, protože s tímhle obsazením by šlo dělat hodně). (29.03.2015)

Velmi kvalitní seriál – jedna z nejlepších tuzemských kriminálek. Nejen co se samotných případů a vysoké úrovně zpracování týče, ale i skvělé herecké výkony a charakteristiky jednotlivých postav. Nejvíc jsem si oblíbil Bolka Polívku a jeho Plíška – nejméně potom Korejse – který byl pěkná svině – velmi dobře napsaná postava. Ostatní si ale taky nevedli vůbec špatně. Je velká škoda, že se tvůrci rozhodli nepokračovat, bude mi to skutečně chybět. No nic, budu se muset porozhlédnout zase po něčem jiném. Nadprůměrná záležitost!!! (25.11.2019)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Po kompletních 14 dílech 1.série: Velmi, velmi povedený kriminální seriál bez zbytečností. Výkony na mne působí velmi věrohodným dojmem, stejně jako reálný způsob a průběh vyšetřování. Mezi krimi tv seriály nadprůměr. Pěkný titulní hudební motiv (s pár vypůjčenými tóny ze skvělého britského seriálu Sherlock). 90% edit: Druhá série je minimálně stejně dobrá! (komplet i druhá série) (06.01.2014)