Slečna učitelka

Mademoiselle vo mne nevyvolala jednoznačnú odozvu. Pre Jeanne Moreau nebolo problémom zahrať vášnivé ženy, takže si poradila i s postavou ženy, vášeň potláčajúcej. Problémom filmu bola nezrozumiteľnosť konania a správania sa niektorých postáv, neukončenosť niektorých dejových línií a nedopracovanosť niektorých detailov, čo vo mne evokovalo dojem rýchlej alebo neporiadne odvedenej práce štábu. Je možné, že sa mýlim a chyba je na mojej strane, na hodnotenie to však nebude mať vplyv. (08.05.2011)

Pozoruhodné! Richardsonův přístup bych přirovnal k Hemingwayovu (v jeho nejlepším): nic nevysvětlovat - žádný "průjem slov" - nevylepšovat příběh, nestarat se o elegantní konstrukci dramatu. Prostě jen vylíčit, co se stalo. --- Skrze četná životní zranění jsem dospěl k poznání, že žena je nejkrutějším tvorem v přírodě. Tenhle kousek to dokumentuje věru zasvěceně. (03.09.2019)

To je tak, když dámu svrbí, pánové. To se pak dějí velké věci! Velká voda, velké teplo, nebohá zvířátka v rolích obětí. Bezvadná pocitovka s neskutečně uhrančivou Jeanne Moreau. Silné čtyři a opakovaná projekce povinností, ne k pochopení jednoduchého příběhu, ale pro ten zážitek. Film důležitý pro život. // Poučení z filmu - Je třeba pravidelně zalévat a neodmlouvat. (15.07.2014)

Čo vytvára sexuálna frustrácia, je niekedy neuveriteľné. Neukojená nepekná stará dievka sa ukája v požiaroch, povodniach či smrti zvierat. Keď sa sexuálne konečne nabaží (erotika asi vzhľadom k roku je tu zachytená fakt iba v náznakoch a symboloch), svoju obeť odkopáva a nepriamo ju zabíja. Záverečný pľuvanec na adresu učiteľky je strašne malá útecha za spáchané zlo. Viaceré scény sú zbytočne naťahované a filmu by prospela farebná kamera. (05.07.2023)

Když Manou zmizí, přestanou požáry, povodně a trávení dobytka; zmizí vše zlé a ničivé. Tak to vidí vesničané - a tak to v podstatě také je. Žádný z nich však nevidí (kromě Manouova syna, který ze všeho jen zmatený), že cizincem tu není jen Manou, ale také učitelka (Slečna - Mademoiselle). Tu bezelstně přijímají do svého středu, kdežto jeho odmítají i přes pomoc, kterou jim poskytuje ve chvílích "neštěstí". Důvod je zřejmý... V expozici se to vypadá na jasně rozdané karty: Slečna je sadistka a Manu (jak jinak) maniak. V závěru pak, především v dlouhé pasáži společné milostné noci, se projevuje sado-masochistický charakter obou. Co bude nakonec v převaze? Sadistické "ANO", kterým Slečna perverzně obviní Maoua ze znásilnění a zpečetí tak jeho osud. Syn se přepásá otcovým opaskem a odchází možná na svou první dřevorubeckou štaci, Slečna odjíždí se slávou z vesnice. Závěrečný plivanec (syna směrem ke Slečně), je však už jen adolescentním gestem. (29.07.2014)