Predestination

Celou první polovinu jsem jen doufal, ať ty hezky, někdy ale až příliš násilně cpané tajemství kolem svobodné matky v závěru dávají smysl, aby mě pak druhá polovina rozcupovala na kousky a dala kinematografii Otce a Matku všech paradoxů, a co na tom, že to nejspíše nedává příliš smysl, osobně jsem již tak moc ovlivněný Pánem času, že tohle neřeším. Navíc tady to bylo zamotané do takových uzlů, že jsem vlastně ani neměl potřebu analyzovat a pouze jsem si maximálně užil ten WTF pocit a jak říká KevSpa totální mindfuck. A ve finále tedy film působí velmi samoúčelně, vytvořený pro čistou radost z té šílenosti kolem cestování časem, ale osobně se mi to o to víc líbilo. Jinak soundtrack je podobně minimalistický jak celý film, ale dokáže se v ty správné chvíle objevit ve formě dostatečně akční muziky. A Snook je zřejmě můj objev roku. (31.12.2014)

Had si přeblafl ocas, no jéje. Co je na tom? Taky jsem narcis, jen si nedosáhnu. Docela bych však chtěl vědět proč, kurva, proč takhle divně po kafkovsku? Že bych si kvůli tomu musel načíst onen textík od Konráda? To je však vadou filmového zpracování, tedy jedna dolů. A druhá za to, že prý došlo tímto dílem k totálnímu vyfuckování mindu p. Papstové, tedy můžeme očekávat přesun děje do reálu. Snad Kevin na stará kolena nevyhodí do luftu Staromák zrovna, když tam budu krmit holuby a prostitutky! Takže pět za scífko mínus dva je... Robertson. Ps. - Flipnic, ty seš vážně neskutečnej Jarmil. (30.01.2015)

Sám sebe s úctou označuji za výplod časového paradoxu a tak mne celkem zaujala otázka sexu se sebou samým, ze kterého bych se mohl narodit. Až mi PPL konečně doručí plutonium na pohon mého stroje času, tak se pokusím experimentálně dokázat, že bych se při pohledu na sebe patrně nezotpořil, ale do té doby mi musí stačit tohle poměrně zábavné scénáristické cvičení, které se mi však při pohledu z Jupitera jeví jako příliš samoúčelné. (26.12.2014)

Solidně zrežírovaná svým způsobem sci-fi konverzačka, jež první hodinu výborně buduje atmosféru a nastoluje otázky, aby se v závěrečné třetině utopila v časových paradoxech. Jako mám je rád, ale někdy se zkrátka musí znát míra. V předloze to možná smysl dávalo, tady jim ale obávám se zmizel někde na papíře. Sarah Snook je ale hodně nadějný herecký objev. (22.02.2015)

Být barmanem, může být místy i slušná divočina. Tvůrci dávají stručné indicie, zručně matou a divák je zvědavý. Jenže pak přijdou momenty, které jsem, přiznám se, nepobral a můj zájem začal velmi rychle opadat. Navíc uznávám, že mě film zřejmě zastihl ve špatnou dobu a neměl jsem chuť se do něho právě v poslední třetině víc položit. Tvůrci svůj kus nakonec neprodali. Nepomohla tomu ani nápaditá kamera, ani solidní vizuální zpracování. Tyhle filosofické zápletky založené na hře s nejrůznějšími časovými paradoxy mě jako celek jednoduše nebavily. (06.12.2014)