Cesta naděje

Pre mňa sklamanie. Russel Crowe je síce stále ten sympaťák a dobrák ako ho poznáme, ale prišlo mi to dosť nezáživne podané (možno to bolo aj prostredím môjho druhého najobľúbenejšieho boha Alaha). V celom filme mi bolo vlastne jedno čo sa tam deje a kto zomiera. Okrem Russella a sympatickej Olgy ma tam nikto nebavil. S akcii divák nič nemá a hľadanie synov, ktorému sa film venuje celý čas ma moc nebral a emócie na mňa tiež nefungovali, aj keď hudba bola celkom dobrá a dodatkový klavír majstra Einaudiho a hlas Lisy Gerard bol fajn. 60% - 3* (11.10.2015)

Pro mě to bylo takové jaké jsem čekal, tj. Skvěle natočené, ale prostě chvílemi nudné. Bitva o Gallipoli byla natočena opravdu skvěle, vlastně celé to bylo dost autentické i Istanbul. Hlavně bych chtěl vyzdvihnout úžasnou hudbu. Ovšem ve filmu byli i špatné pasáže, které byli i předvídatelné, a tak jsem nedal plný počet hvězdiček, aké premiéra víc než dobrá....75%. (11.04.2015)

Jestli má být Cesta naděje metaforou pro Russellovu režisérskou kariéru, dejme tomu. Ale u nejbližšího rozcestníku by měl rychle zahnout, protože tuhle jeho prvotinu jsem viděl bezprostředně po pohádce a nevšiml jsem si, že by se nějak výrazně změnil žánr... Joshua hledal a hledal, až jsem měl pocit, že má nadpřirozenou schopnost, díky které by dokázal najít i včerejší den. Mezitím Olinka čekala a čekala, až někomu dojde, že obyčejně bývá ve filmech z jiných důvodů než aby v nich hrála, malému chlapečkovi scházel tatínek, synek se nemohl vrátit domů, z nepřátel se stali spojenci, no já měl pocit, že mě ten film pak zaveze domů. Russellíku, příště nebudeme chtít být jen fušéři a natočíme něco s kulema, protože na to máme, okay? (20.04.2015)

Válečné drama, které není ani tak válečným dramatem jako spíš romantickou pohádkou o vydání se australského farmáře hledat své syny padlé v bitvě o Gallipoli. To, že to celé působí věrohodně asi jako sněhulák v poušti, bych dokázal tvůrcům odpustit, nikoliv už žánrovou nevyrovnanost a do očí bijící komerční zpracování. Chvílemi to bohužel vypadá, že ani sami tvůrci nevěděli, do jakého žánru bude jejich počin nakonec spadat, jelikož to, co se chvílemi tváří jako velké drama, se mění v romantickou pohádku s válečnými prvky ve formě velmi zvláštně použitých flashbacků. Ano, je pochopitelně dobré do filmu nacpat nějakou tu romantiku, nicméně by to nemělo být za každou cenu a do příběhu, kam se to absolutně nehodí. Na druhou stranu musím ocenit snahu o věrné vyobrazení prostředí, k čemuž pomohl povedený casting a výběr lokalit. Každopádně se nejedná o žádný průšvih, bohužel Russell Crowe odvedl daleko lepší práci před kamerou než za ní. Moje hodnocení 55%. (12.03.2015)

Velice slušný režijní debut, který rozhodně není bez chyb, v konkurenci jiných ale poměrně vyniká. Crowe má cit pro zachycení zvláštní atmosféry, která prostupuje celým filmem a přenese na diváka kouzlo australské farmy a posléze i turecké vesničky. Kamera je vesměs překrásná, a i když někdy zbytečně zvolí kýčovitý záběr, není prvoplánová a dokáže využít atraktivních lokací. Za zmínku stojí i povedená hudba. Příběh je sice vystavěn dost předvídatelně a jeho průběh se dá po chvilce odhadnout, v tomto případě to až zas tolik nevadí, protože Crowe velmi citlivě pracuje s postavami a pečlivě buduje vztahy mezi nimi tak, aby nic nebylo směšné a vše mělo nějaký přirozený vývoj. Potěší i velmi dobře zvládnuté velkolepé válečné sekvence, které nejsou nijak drsné, na druhou stranu ani moc zidealizované. Sám režisér pak snímek táhne v hlavní roli, na níž je vidět, jak moc mu na tomhle projektu záleželo a naplno nechává rozehrát své charisma, přitom je příjemně civilní a podává nejlepší výkon za poslední roky. Ani ostatní nedělají ostudu a drží s ním krok, ačkoli divák pozná jen velmi slušnou Olgu Kurylenko, i oba turečtí herci byli ale vybráni výborně. Jen je malinko škoda nevyrovnaného tempa, které je někdy svěží, jindy ale naopak dost rozvláčné, přetažené délky, v níž jsou některé scény zbytečně natahované a zamrzí také až příliš pohádkový a idylický koncept celého příběhu. Pro The Water Diviner tak platí, že není ničím originální ani výjimečný a nenabízí nic, co bychom neviděli už někde jinde, přesto je to víc než solidní debut, na němž je především vidět, jak moc je tohle téma pro Australany důležité a také to, jak moc ho chtěl Crowe přivést na svět a splnit si tak sen. 70% (16.03.2015)