Andělé všedního dne

Rozporuplně hodnocené drama mě zaujalo natolik, že si po mnoha letech možná přečtu dalšího Viewegha. Na Melíškovou hodně trpím, bavili mě ale i civilní Polívka s Bydžovskou a samozřejmě všichni "andělé", kteří celému snímku dodávají až mysteriózní nádech. Lepší je ale nepozastavovat se nad jejich původem a motivacemi (proč si pro svůj zásah vybrali právě postavu Polívky atd.). Přesto velmi slušné, jsem ráda, že jsem se k filmu konečně po letech dostala. (10.08.2020)

"Správci osudu" po česku bohužel pouze ukázali, kam současná tuzemská kinematografie směřuje, a nejsou to zrovna hezká místa. Že se Andělé všedního dne jako správní patroni jdoucí s dobou nedokáží obejít bez iPadu (jehož Apple logo bylo velmi elegantně přelepeno), to bych ještě překousl. Ale že celý film působí ještě více zmateně než Viewegh bezprostředně po mrtvici, to už je silné kafe i pro mě. Jeden malý příklad - zpočátku je nám řečeno, že andělé nemohou nijak zasahovat do života pozemšťanů, maximálně nějakými vnuknutími, či znameními. Ovšem za pár minut je na scéně ztělesněný anděl coby poslíček s Pizzou a pak ještě zmalovaný Vojta Dyk v roli archanděla, který vypadá, jako by právě přišel z Gaypride. Přesto ale nedokáží zabránit sebevrahovi v tom, aby skočil. A podobných příkladů by bylo víc. Nejsmutnější na tom je, že film působí spíš tragikomicky než jako drama. Ale aspoň se člověk párkrát zasměje. Třeba jako já, když na adresu Zuzky Bydžovské zazněla poznámka, že za mlada byla určitě krásná a nebo když se Bolda Polívků těsně před smrtí dočkal svého vysněného blow-jobu (to by to nebyl Viewegh, aby tam nebylo trochu toho sexu, že?). Ještě štěstí, že je Nuselák od kina Atlas celkem daleko. Za mě 2*. (07.10.2014)

Pěkné to má, paní režisérka, pěkné. Nad logikou děje radši nepřemýšlet, protože jsou v tom andělé, kteří se dokáží i zjevovat, znají budoucnost, a přesto se jim tu budoucnost moc nedaří pozměnit, i když by chtěli, ale jinak všechno to kolem bezva. Pěkná kamera, dobrá hudební složka. A i ten v místech pro někoho nelogický děj je celkem fajn. Dá se na to v klidu koukat. (07.10.2014)

Éterická přítomnost smrti. Alici Nellis připadl nelehký úkol tu Vieweghovu podivnou, karmicky nastavenou látku zhmotnit. A nevedlo se jí nijak excelentně. Její pověstný nadhled tolik nezafungoval, množství scén budilo spíše rozpaky. Nejasnosti panovaly hlavně kolem čtveřice andělů. Mám o andělech poněkud jiné představy, pokud k nim budeme přistupovat k jako nehmotným, neviditelným bytostem. Předně není definováno, jací vlastně jsou. Jsou zlí? Jsou hodní? Proč nehovoří jednotným jazykem, k čemu slouží a co značí jejich tolik rozdílná vizáž. Jeden vyhlíží excentricky, druhý intelektuálně, třetí by se hodil do středověkých časů, čtvrtá by nejspíš zvládla i casting na královnu krásy. A jak to vlastně mají s věkem, respektive jestli stárnou. Při pohledu na ně vypadal Javorský a Labuda sešle. Dohromady k sobě nepasovali. Jakýsi tablet se záznamem osudových životních okamžiků, co jej třímali, byl hodně mimo. Daná zápletka tak docela neutáhla film. Což je docela zásadní. Film se jevil utahaným, na smrt hrdinů se čeká prakticky až do konce filmu, ale nezapomnělo se na tuto stěžejní událost každou chvíli diváka upozorňovat. Ta tragická událost je natočena technicky zdatně a originálně. Určitě příjemné překvapení filmu. Nellis je režisérka, která si jde svojí osobitou režijní cestou. Chtěla udělat film na zamyšlení, v němž bude prostor pro řadu vsuvek i z jiných filmových žánrů. Ale jo, to jí nikdo nebere, ale pokud se filmem takřka pronudím, otázka života a smrti se v podstatě nikam neposune, je to asi ta horší varianta, co diváka může potkat. Lepší by byla ta, kdyby režisérka tolik nespoléhala na slavné jméno autora předlohy, více se do filmu položila, aby z něj měl divák víc. Film není ideální, pokud jde o záživnost, slušnou porci kvalitních a zručně natočených detailů mu však upřít nelze. Zábavných fragmentů není mnoho, ale ty, co jsou, potěší. Určitě je to Vojta Dyk, který své tři andělské kolegy zastínil svým citem pro komiku a humorné hlášky. Zbytek ansámblu mně přišel dost standardní, v podstatě v ničem vybočující. Jako sympatický úlet se dá brát, že mladá verze Bydžovské byla svůdnice, v podobném duchu působí i Dykovy převleky a další drobnosti, které to vytahují z nudy, do které se film často ponořoval. Výsledkem je blíže žánrově nezařaditelný guláš natočený na solidní technické úrovni, v němž jsou patrné neotřelé a nevšední chutě, ale žádná z nabízených chutí není dostatečně výraznou, aby se na ní dalo smlsnout. Nellis byla tentokrát poměrně bezradná v tom, jak by měla vypravěčsky zaujmout. Dobrou noc, andělé. Máte nezajímavé perutě. 50% (03.01.2016)

Pro mě opravdový zážitek. Naprosto fantastický a originální příběh ze života s nadpřirozenými bytostmi. Koho by něco takového napadlo. Alice Nellis je prostě skvělá. Já od ní neviděl špatný film. Svým stylem natáčení mi připomíná a rád jí tak i říkám, český Alejandro G. Inárritu. V každém jejím filmu je silná lidská tvář a perfektně sociálně vypracovaný příběh ze života. Podle mě jsou Andělé všedního dne její třetí nejlepší film. Lepší byl jen Revival a Výlet. Michal Viewegh opět napsal skvěle vymyšlenou knihu. Scénář na kterém se podílel byl výborný. Měl spár a byl skvěle propletený. Kamera velice působivá a celková vizualita velmi slušná. Hudba moc pěkná a působivá, odpovídající přesně dané situaci. Kostýmy a masky se scénografií skvělé. Herci excelentní. Perfektní výběr. Kromě dvorních herců Alice Nellis, kterými jsou Zuzana Bydžovská, Bolek Polívka či Vojtěch Dyk byla fantastická Eliška Křenková, Klára Melíšková i Vladimír Javorský s Mariánem Labudou st. Nejlepší scéna je podle mě scéna se skokem z mostu. U mě má tento film to nejlepší hodnocení. (23.04.2017)