Století Miroslava Zikmunda

Kdo by si byl pomyslel, že ze sympatického moderátora televizních pořadů vyroste tak sympatický dokumentarista. Cestování mám rád tak přiměřeně, cestopisy (ať už knihy nebo filmy) o dost míň, ale Miroslav Zikmund (a Jiří Hanzelka, který se na nás dívá z nebe) jsou takový fenomén, konzistentní, sympatičtí, rovní chlapi (samozřejmě s chybami, ale ty jsou v dokumentu pro vnímavého diváka zobrazeny trochu skrytě, aby se musel snažit), že pokud to někdo vezme do ruky tak poctivě, jako Petr Horký, zaujme takový dokument i mě, přes výše uvedené výjimky. 90%. (04.03.2021)

Velkolepé vzdání pocty tomuto slavnému československému cestovateli, který s Hanzelkou projel v temných dobách totality pořádný kus světa. Stále jsem si říkal, jaktože mohli tak jezdit a nebyli za to tehdejším režimem perzekuováni. I nejen tuto otázku mi tento dokument zodpověděl. Zároveň mi ale sám ukázal, že perzekuováni byli, nýbrž kvůli prosbě, aby odjeli tanky z ČSSR roku 1968. Dokument se nezabývá pouze cestami, mezi kterými mě nejvíc překvapilo přenocování na jedné z egyptských pyramid. Velká část je věnována tomu, co tu bylo po vítězném únoru a především, jak bylo s dvojicí Hanzelka a Zikmund nakládáno po roce 1968. Ovšem kolik toho samotný Zikmund zažil ukazuje již samotný úvod dokumentu, kdy si přesně pamatuje, co dělal v den, kdy byl spáchán atentát na Heydricha a byl očitým svědkem s K. H. Frankem po druhé světové válce. Bylo to dlouhé století Miroslava Zikmunda, který stovku přežil a jak sám odpověděl, zda to bylo šťastné či nešťastné století: "Je to podle úhlu pohledu". Celý dokument je plný spoustou archivních záběrů, záběrů z jejich filmů, ukázek jejich knih a fotografií. Podle mě vynikající dokument. [1768. hodnocení, 84. komentář, 85%] (12.12.2020)

V naší vlasti se během sta let nenarodilo až tolik inspirativních osobností, ale jestli o nějaké vážně nepochybuji že do této skupiny patří, tak je to právě pan Zikmund. Velký muž s velkou odvahou, samozřejmě i se svými chybami, ale především ten, který se ctí a naplno prožil svůj život. Čest Vaší památce. (04.12.2021)

Pán Zikmund je neuveriteľne sympatický chlapík, na svoj vek vitálny a s jasnou mysľou. Stretnutie s Hanzelkom si síce nepoznamenal do svojho neodmysliteľného denníka, ale spomína si na to pri schodoch do školy, akoby to bolo včera. Na otázku moderátora, kedy to bolo, so samozrejmosťou odpovedá, že pred 75 rokmi! Dokument ako životopis je málokedy takto pútavý, tu ho bolo naozaj čím naplniť, a pritom zážitky z ciest boli len okrajovou témou. Hlavný je skutočný život, dozvuky vojny, rodina, komunistický útlak, strata kamaráta. Syn pána Zikmunda vstupuje do filmu tiež, a jeho diametrálne odlišná povaha je v takom kontraste s otcom, až neverím, ako ďaleko padá jablko od stromu. Keby dokument nevypustil tempo pred koncom, bolo by to dokonalé. –––– Všechny ty stromy kolem jsou mnohem mladší než já. (16.06.2015)

Český životopisný dokumentární film vzdávající hold známému cestovateli a spisovateli M. Zikmundovi. Dvojice cestovatelů Hanzelka a Zikmund si získala své mimořádné a zasloužené renomé díky jejich cestám do Afriky a Jižní Ameriky (1947-1950) známou Tatrou 87 a do Asie a Oceánie (1959 - 1964) upravenou Tatrou 805, tentokrát již s doprovodem. Nasbíraný materiál poté bohatě uplatnili ve svých knihách, z nichž nejznámější je oblíbená Afrika snů a skutečností (1952). Ve filmu zazní překvapivé sdělení, že primární úkol obou mužů nebyl pořizovat obrazovou dokumentaci neznámých končin poválečného světa, nýbrž disponujíce plnou mocí domlouvat obchodní zakázky pro kopřivnický podnik. Neuvěřitelně vitální a kultivovaný pan Zikmund popisuje nejen příhody z cest, ale věnuje se též svému soukromému životu, jenž byl negativně ovlivněn politickou situací v zemi. Když odmítl podepsat souhlas se sovětskou invazí, byl vyloučen z veřejného života a pochopitelně dostal zákaz cestovat. Pana Zikmunda, jenž se vyznačoval výjimečnou systematičností a oblibou ve statistikách, píšícího si celý život deník, však nepřívětivý osud ani v nejmenším nezlomil, v dobách, kdy nemohl vyjet za hranice, začal se věnovat sestavování rodinného rodokmenu. Závěr dokumentu nabízí velmi dojemné okamžiky, jednak při výročí slavného odjezdu na první cestu, při premiérách divadelních her napsaných podle jejich knih či při nahlédnutí do odtajněných složek bývalé StB. Skláním se před tímto téměř stoletým mužem s obdivuhodným nezkaženým morálním kreditem, jenž při rozhovorech vynikal svou upřímností a vrozenou skromností, člověk jeho formátu si bezesporu zaslouží ty nejvyšší pocty. (25.07.2016)