Old Man and the World
Storočie Miroslava Zikmunda
Režie:
Petr HorkýScénář:
Petr HorkýKamera:
Pavel OtevřelHrají:
Miroslav Zikmund, Miroslav Zikmund (a.z.), Jiří Hanzelka (a.z.), Miroslav Sáva Zikmund, Petr Horký, Ludvík Vaculík, Kryštof Hádek (vypravěč) (více)Obsahy(1)
Životopisný film Století Miroslava Zikmunda přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB byl označen jako „nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti". Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty, seznámil se s Gagarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a „všemocného" kapitalismu... Vydejme se napříč dějinami a nechme si vyprávět příběh minulého století prostřednictvím muže, který jej zažil... (Bioscop)
(více)Videa (1)
Recenze (115)
Český životopisný dokumentární film vzdávající hold známému cestovateli a spisovateli M. Zikmundovi. Dvojice cestovatelů Hanzelka a Zikmund si získala své mimořádné a zasloužené renomé díky jejich cestám do Afriky a Jižní Ameriky (1947-1950) známou Tatrou 87 a do Asie a Oceánie (1959 - 1964) upravenou Tatrou 805, tentokrát již s doprovodem. Nasbíraný materiál poté bohatě uplatnili ve svých knihách, z nichž nejznámější je oblíbená Afrika snů a skutečností (1952). Ve filmu zazní překvapivé sdělení, že primární úkol obou mužů nebyl pořizovat obrazovou dokumentaci neznámých končin poválečného světa, nýbrž disponujíce plnou mocí domlouvat obchodní zakázky pro kopřivnický podnik. Neuvěřitelně vitální a kultivovaný pan Zikmund popisuje nejen příhody z cest, ale věnuje se též svému soukromému životu, jenž byl negativně ovlivněn politickou situací v zemi. Když odmítl podepsat souhlas se sovětskou invazí, byl vyloučen z veřejného života a pochopitelně dostal zákaz cestovat. Pana Zikmunda, jenž se vyznačoval výjimečnou systematičností a oblibou ve statistikách, píšícího si celý život deník, však nepřívětivý osud ani v nejmenším nezlomil, v dobách, kdy nemohl vyjet za hranice, začal se věnovat sestavování rodinného rodokmenu. Závěr dokumentu nabízí velmi dojemné okamžiky, jednak při výročí slavného odjezdu na první cestu, při premiérách divadelních her napsaných podle jejich knih či při nahlédnutí do odtajněných složek bývalé StB. Skláním se před tímto téměř stoletým mužem s obdivuhodným nezkaženým morálním kreditem, jenž při rozhovorech vynikal svou upřímností a vrozenou skromností, člověk jeho formátu si bezesporu zaslouží ty nejvyšší pocty. ()
Knížky Z+H máme doma zřejmě v některém z prvních vydání, protože si je koupil děda s babičkou, k filmům jsem se dostal až teď nedávno v době internetové, ale ani jedno jsem zatím neviděl/nečetl, a měl bych to napravit. Z vyprávění pana MZ jsem ale pochopil mnohé a to hlavní: je to mimořádně inteligentní člověk s velkým přehledem, co si celý život získává zasloužený respekt. S ohledem na jeho věk, širák dolů. Dobrá práce Petra Horkého, jehož dílo vnímám jako velmi příjemný způsob oslavování cestovatelství (než dělá třeba Švaříček se svou agresivní kampaní a veleotravnou Šangri-lou) ()
Krásný dokument, především díky osobě Miroslava Zikmunda a působivých dobových záběrů. Trochu mi vadilo to, že si tvůrci nedali práci a nesladili podobně i své současné, jimi natočené záběry. Ty jsou vizuálně dosti obyčejné a nezajímavé, což je škoda, jelikož taková osobnost, jakou je Miroslav Zikmund, by si něco podobného zasloužila. Nevím proč většina dokumentárních filmařů žije v představě, že dokument je jen a pouze o obsahu. Není. 8/10 ()
Fakt pekny dokument o Miroslavu Zikmundovi. Jeho zivot je tak pestry a dlouhy, ze jen tezko udelat dokument, ktery by odpovedel na vetsinu otazek, ktere v divakovi zustanou i po konci filmu. Je zde ale spousta zajimavych vypovedi z jeho zivota a vyprav, kterych se rovnocenne ucastnil s Jirim Hanzelkou. Bohuzel, treba pasaz kolem zlinske divadelni hry je zbytecne dlouha a vuci zivotu tohoto cestovatele dost nepodstatna, stacila zminka. Kdo ma rad tuto cestovatelskou dvojici, ten bude mit rad i tento film. Zikmund si ve svem veku drzi obdivuhodnou formu a kondici. Skoda, ze na rozdil od jinych uzivatelu jsem presvedcen, ze tato dvojice je mezi nasi mladezi temer zapomenuta. Ze ve svych petatriceti letech budu treti nejmladsi v ostravskem kine Art, toho dukazem... ()
Galerie (27)
Photo © Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně
Zajímavosti (4)
- Stranická legitimace Miroslava Zikmunda, která byla použit v dokumentu, je jeho vlastní. (Terva)
- Film se natáčel 3 a půl roku. (M.B)
- Petr Horký od začátku chtěl, aby dokument završovala písnička od Radúzy, která by dokument nějakým způsobem pocitově shrnula. To, co mu postupně nabízela, bohužel atmosférou neodpovídalo jeho představám. Když se s ní přišel do studia rozloučit v době, když už vrcholili dokončovací práce na dokumentu, zahrála mu ještě jednu píseň a on věděl, že je to ona. Jen díky nasazení lidí kolem filmu a práce ve studiu se to stihlo na poslední chvíli. (sator)
Související novinky
Zemřel Miroslav Zikmund
Ve požehnaném věku 102 let nás opustil známý český cestovatel, spisovatel a dokumentarista Miroslav Zikmund, jehož životní pouť byla nerozlučně spojena s kolegou Jiřím Hanzelkou (*1920 - †2003). V… (více)
Best Film Fest 2014
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 11. do 17. prosince tohoto roku Best Film Fest, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé… (více)
Jako malej kluk jsem se vždycky těšil na léto až pojedu na chalupu do jedný vesnice v jižních Čechách. Pod střechou jsem moc nepobyl, za to venku jsme se s klukama vyblbli. Kradli ovoce ze sadu, chytali na černo ryby, stavěli bunkry, škádlili holky, hráli fotbal a rozbíjeli okna. Bylo celkem jedno jestli svítí sluníčko, prší nebo bylo hnusně, pravda někdy jsem nepřišel domů sám, ale doprovázelo mě bahno a prach, ale hadice se studenou vodou byla v rámci mé spartanské výchovy dostačující řešení. Občas jsem dostal celodenního zaracha, to třeba když jsem domu přišel celej od asfaltu a babička pro naši hru na asfaltéry nenašla dostatečné pochopení. Samozřejmě jsem v chalupě trpěl jako zvíře, ale jen do tý doby, než jsem objevil knihovnu a v ní krásný starý vydání knížek pana Hanzelky a pana Zikmunda. Na tu chvíli, kdy jsem tu knížku poprvé otevřel a uviděl první obrázek nikdy nezapomenu, protože jsem se okamžitě ocitnul v jiným světě. Bylo to krásné živé čtení, po každý kapitole jsem zavřel oči a představoval jsem si v těch dalekých a neznámých zemí sám sebe. Od tý doby kdykoli slyším jméno Hanzelka a Zikmund si mě vybaví tenhle moment, vybaví se mě daleké země a dobrodružství, vybaví se mě ta jiskra v oku babičky, když mě o panu Hanzelkovi a panu Zikmundovi vyprávěla u ohně při opejkání buřtů v teplých letních večerech. Proto když jsem se dověděl, že se na září chystá premiéra dokumentu o panu Zikmundovi, měl jsem v tom, co chci vidět jasno.Aby byl dokument dobrý, musí mít kvalitní téma, informační hodnotu a nesmí nudit. To všechno tento dokument má, jenže Století Miroslava Zikmunda má ještě něco navíc, je děláno z velkou láskou a respektem a to je cítit z každého záběru. Nečekejte žádný dobrodružný cestopis i když záběrům a fotografiím z dalekých končin se nevyhneme (fotografie z vrcholu pyramid jsou neskutečný ). V tomhle dokumentu nám pan Zikmund dává srdce na dlani. Vypráví nám o svém životě, o svém vztahu s panem Hanzelkou, o své rodině, o tom jak se na jeho životě podepsali komouši, samozřejmě i o cestování a deníčkování a vypráví poutavě, a hlavně zcela upřímně. Když se pan Zikmund divá do kamery, tak člověk v jeho očích vidí upřímnost, poctivost, radost i bolest. Některé vyprávění pana Zikmunda je zábavné, jiné dojemné. Petr Horký nedělal tento dokument kvůli svýmu egu, ale aby dal prostor člověku, který si svůj dokument zaslouží. Rovnice H + Z ovlivnila drtivou většinu současných českých cestovatelů, mnoho otevřených dušiček naučila respektu k cizím kulturám a ukazovala nám čechům krásný, pestrý svět v době, kdy nám komouši dopřávali jen nekonečnou šeď fádnosti. Vím, že pan Zikmund můj komentář nikdy nebude číst, protože jeho domeček je plný knížek a krásných obrázků a pro technologickej blevajz v něm není místo, ale i tak. Přeji Vám pan Zikmunde pevný zdraví, spousty důvodu k radosti a moc děkuji za ty krásný chvíle nad vašima knížkama, které mě naučily snít, poznávat, respektovat a díky kterým jsem pochopil, že skutečná hodnota je umět poznat sám sebe a pro takové poznání je cestování ten nejlepší recept. () (méně) (více)