John Wick

Pejskaři jsou strašný hovada, obzvlášť, když jim ruský podsvětí přezdívá Baba Jaga. Ten scénář je surreálná slátanina od hlavy až k patě, byť obsahuje pár docela cool nápadů (odbory nájemných zabijáků). Chad Stahelski coby specialista kaskadér nic z toho neřeší a bere to tak, jak se mu dostalo pod pařáty. Ze psa vám pukne srdce, Keanu se tváří jako reinkarnace Satana od začátku do konce, postavy nejsou jenom ploché, jsou spíš přejeté parním válcem. Naštěstí vskutku pekelné zádumčivé dialogy, které působí jako kompilace špatných komiksových bublin, vyvažuje celkem slušná porce nadhledu a ještě větší porce akce. Tady se ukazuje, že Chad ví, o čem točí (báječně rytmizovaná mlata v diskoklubu, kde se tempo boje spojuje s proměnami tanečního parketu) a občas se dokonce zdá, že solidně ovládá filmový jazyk (bezeslovná koláž v expozici, solidně načasované fórky). Bohužel v dialozích mu ujíždí nohy do stojky a absolutně se mu nedaří film vygradovat (oba ruští padouchové totiž v jádru stojí celkem za prd). Takže naprosto absurdní příběh, vyvedený stylově jako temná osudová podívaná s dostatečnou porcí nadhledu a nedostatečnou porcí autocenzury. Buď si to jako action junkies užijete naplno (nějak takhle mohl vypadat Max Payne), nebo to v klidu projedete se směsicí pobavení a úšklebků. Ono je to v jádru vlastně strašně tupá psina. (14.10.2014)

Reeves je zase jednou boží. John Wick je ryzí akční střílečka (silně inspirovaná komiksovou strukturou), která si na nic nehraje. Tvůrci sypou geniální nápady doslova z rukávu a invence je znatelná nejen v neuvěřitelně jednoduché, ba do teď nevyužité, zápletce. Silný emocionální rozjezd bez sebemenších problémů nasadí banální a přesto přesvědčivý hlavní motiv pomsty a začne se zabíjet. Krvavý balet je stejně sympatický jako letošní Raid 2, jen tady je tak nějak odlehčenější a ne tak sadistický. V samotné podstatě jde hlavně o to přátelské pouto mezi páníčkem a jeho pejskem. (01.11.2014)

Když jsem se tu ještě před zhlédnutím po kolena brodil v čerstvém ejakulátu místních nadšených „akčních fajnšmekrů“, připadal jsem si, jako bych v rubrice „Vážná seznámení“ nalezl inzerát následujícího znění: „Divoká bruneta, 26, občasná modelka, pevné čtyřky, katalogová prdelka, finančně nezávislá, s vášní pro obstarožní otyloně hledá společníka pro zaplacenou bezuzdnou multiotvorovou půlroční all inclusive dovolenou na Bora Bora. Zn. Verbal vítán.“. Reagoval jsem. Jaké pak bylo mé překvapení, když se na koordinační schůzku přišourala vydojená oplácaná čtyřicítka, které už kapku začínalo smrdět z huby, a zeptala se, jestli bych ji nechtěl někdy o prázdninách pochcat v Bělském lese. Sice asi lepší, než si zhoršovat artritidu v zápěstí a uhonit si na stará kolena tenisový loket, ale, kurva, čumět hodinu a tři čtvrtě na to, jak nejhrozivější, nejobávanější a nejlepší nájemný vrah Kínu, kterého v jednom kuse někdo mlátí, bodá a jinak mu ubližuje, asi tak dvacetkrát nachlup stejně ukáže nějakým statickým Rusákum, jak se hezky naučil ippon seoi-nage, přičemž dalších asi tak sto bez lekrace, jakéhokoliv nápadu, drajvu nebo děje střelí do hlavy, to opravdu nestojí ani za tu námahu rozepínat si zip. Dám dvě, aby mi zase nějaký ten mentálně vyrovnaný pomocnoškolský Rambo nevyhrožoval do pošty, že mě za to „vikuchá a znasliní mi roďynu“, ale s odřenýma koulema a náramně pokřivenou držkou. (14.01.2015)

Ze správnýho akčního filmu má kapat pot, krev a má smrdět mrtvolama a v tomhle ohledu lze Johna Wicka považovat přímo za velkododavatele. Zápletka příběhu skutečně neobjevila Ameriku, ale správnej akčňáček nemá zdržovat dějem, ale akčnit. A to přesně John Wick dělal, sice bylo zřejmé, že chodil na kurzy přežití k Chucku Norrisovi a na mluvené slovo uvalil úsporný opatření, ale jak uslyšel ruštinu, začal velkolepou kulkovanou, nožovanou i pěsťovanou. Nejvíc mě potěšilo, že z filmu rozhodně není cítit „néé kurva to tam nedáme nebo by na to nemohli jít děti“. Tohle je akční poctivka s vynikající hudbou, kvalitní kamerou a především rejžovaná klukem co má akci v krvi, protože nikdo nerozumí filmový akci líp než kaskadér s vydařenou praxí. A když je ke všemu ještě talentovaný šikula na akční režii, tak mě nezbejvá než ze sebe vydat jedno spokojené ňam. (22.10.2014)

Sice nejde o druhý příchod Spasitele, ale o takové malé spasení skomírajícího (sub)žánru ano. Což není zase až tak málo, ne? A zvlášť pak pokud nostalgicky vzpomínáte na devadesátky, kdy akční film pro kina nebylo synonymum pro přebujelou CGI animaci o záchraně jsoucna (meta)chlapíkama v trikotech, ale šlo o chlapácký film s nenabušenými nevzhlednými týpky ve špinavých tílkách, s bouchačkou v ruce a se smradlavým podpaždím, kterým šlo spíše o přežití/pomstu/hrozbu lokálního charakteru. A přesně takovou postavou je i Max Payne... Ehm, John Wick, který nedostal do vínku nějakou superschopnost (i když ten jeho 100+1 headshot už jí pomalu je), ale ultimátní motivaci „vy ruský parchanti, zabili ste mi štěně, který mi dala umírající manželka a vokradli mě tak vo truchlení, takže vám teď všem chtě nechtě musím vystřílet mozky z hlav", kterou nepřebijete, ani kdybyste k napsání postav povolali z hrobu páně Čechova. Jde prostě o přímočarý béčkový hravý akčňák staromilského ražení, který netrpí na rozklepanou kamerou a je nepolíbený maniakálním střihem či CGI skopičinami. A díkybohu se nebere ani trochu vážně (tedy až na ten rádoby tklivý úvod). (23.10.2014)