Diplomacie

Naprosto luxusní dialogovka, která se mi trefila nejen do období, ale i do konkrétní situace. Niels Arestrup a Adnré Dussollier zde předvádí dva naprosto nadpozemské výkony, kdy každý je na jedné straně barikády, ale spolu se snaží vytvořit jeden jednotný názor. Až moc mi místy film připomínal Expres na západ, kde se na rozdíl od tohoto filmu řešil Bůh. Každopádně budoucnost Paříže je také dost zajímavé téma na odvyprávění. A musím říct, že v rámci těch 85 minut stálo opravdu za to! (24.12.2014)

Diplomacie vůbec není špatným nebo průměrným filmem. V hodnocení se nakonec odráží to, že zážitek z něj docela rychle vyprchal. Určitě je třeba vyzdvihnout herecké výkony obou pánů, posouvání děje se ale bohužel neděje rozhovorem Nordlinga s generálem Choltitzem (v jehož kůži by se nikdo v životě nechtěl ocitnout), ale prostřednictvím vnějších okolností. (1 058.) (23.04.2015)

Přestože ve filmu není žádný akční vzruch, tak slovní duel generála von Choltitz proti švédskému konzulovi v nelehké době je přesvědčivě zahraný. Nicméně fakticky o tom neexistují žádné přesné přepisy jejich rozhovorů. Na druhou stranu si myslím, že úplnou pravdu se nikdy nedozvíme, co opravdu vedlo generála ke konečnému rozhodnutí nevyhodit Paříž do povětří. Protože motivů tohoto zkušeného vojáka zřejmě bylo více, než jenom rozhovor se švédským konzulem. (19.01.2016)

"IT'S A SIMPLE QUESTION. WHAT WOULD YOU DO IN MY SHOES?" ------------ André Dussollier a Niels Arestrup tu zvádzajú fenomenálny herecký koncert v izbe parížskeho hotela Le Meurice počas jednej júlovej noci roku 1944, kedy sa rozhodovalo o osude Mesta svetiel. Zničiť alebo nechať žiť? Arestrup, hrajúci generála Choltitza, predvádza silne charizmatický výkon, s každou vetou nesúcou váhu a serióznosť, prednesenou tak, akoby ani nebol Arestrup, ale sám Choltitz. Dussollier, ako konzul Nordling, rovnocenne sekunduje. Taktiež rozmýšľam, či scéna, v ktorej Nordling presviedča Choltitza a hovorí mu, aby si seba predstavil na tomto [jeho izba] balkóne o päť rokov neskôr, je odkazom na skutočnosť, kedy sa Choltitz o 12 rokov neskôr vrátil do hotela Meurice, kde ešte stále robil ten istý barman, ktorý tam pracoval aj v 1944 a ktorý Choltitza spoznal, ponúkol mu šampanské a zobral ho do "jeho" izby, v ktorej stál 15 minút ako omámený. A keď už sme pri tých historických (ne)presnostiach, mám silný pocit, že Diplomatie neodvádza tú najlepšiu prácu. A to teraz čisto odhliadnuc od pohnútok samotného generála, keďže o tých vie najlepšie iba on. Napríklad, film uvádza v záverečných titulkoch, že Choltitzovej rodine sa nič nestalo a neboli ani zatknutí, pričom francúzski historici tvrdia, že jeho rodina bola v koncentračnom tábore. Film taktiež tvrdí, že sa Choltitz stretol po vojne (r. 1955) s Nordlingom, pričom som o tom nenašiel žiadne dodatočné informácie, iba že sa stretol s predsedom metského zastupiteľstva Taittingerom, keď navštívil Meurice (r. 1956), s ktorým sa spolu s Nordlingom stretával počas vojny. Taktiež film tvrdí, že Sippenhaft sa preniesol do praxe na nemeckých dôstojníkov kvôli Choltitzovi a jeho predchodcovi, pričom sa tak stalo kvôli neúspešnému atentátu na Hitlera z 20. júla 1944. A takto by sme mohli pokračovať ešte dlho. Presne kvôli takýmto "chybám" by si film štyri hviezdy zaslúžiť nemal a rozhodne by sa našli aj lepšie spôsoby dramatizácie diela. Tri hviezdy sú ale paradoxne skutočne žalostne málo za výkony podávané ústrednou dvojkou a tiež za to, že som si film značne užíval a niekde v polovici zvažoval päť hviezd. (16.12.2020)

Líbí se mi premisa, že tvůrci většino natáčí historické filmy velkolepě a zaměřují se na boje, na války, ale v případě tohoto snímku z doby druhé světové války na to šli tvůrci jinak. Jedná se vlastně o velmi komorní drama, které na divadle musí vypadat skvěle - však je také film adaptací divadelní hry. Ale i ve filmu se ukazuje herecká síla představitelů a skvělé dialogy. (18.05.2016)