Intolerance

"INTOLERANCE, BURNING AND SLAYING." ------------ Toto je megalománia prvej triedy, dámy a páni. Metropolis, nech je akokoľvek monumentálny, sa na tento takmer 200-minútový historický opus s najkolosálnejšou kulisou v dejinách filmu a najopulentnejšou rekonštrukciou Bélšaccarovej hostiny vôbec nechytá. Ani trochu. (05.10.2018)

Na tehdejší dobu spektákl - historické kulisy, davové scény, tehdy nikdo nic takového neviděl. Z dnešního pohledu němá a zdlouhavá nuda, cenná jen tím historickým pohledem, co se tehdy dalo a co bylo u filmu technicky možné. Ale třeba scény z Babylonu mi přišly vyloženě směšné a patetické a přehnané. (19.04.2019)

Nie som odborník na rannú kinematografiu, ale dovolím si tvrdiť, že Griffith a jeho Intolerancia bola v mnohých smeroch prvá. Takže máme v jednom filme štyri príbehy, ktoré sa odohrávajú každý v inej dobe, sú prestrihávané priebežne a vrcholia súbežne v poslednej tretine filmu. Spája ich jedna myšlienka, je medzi nimi množstvo paralel a žiaden z príbehov by som nenazval jednoduchým (okrem Ukrižovania), dokonca by ich stavba obstála aj v dnešných časoch. Vrcholom je neskutočne monumentálne dobývanie Babylonských hradieb, z ktorých určite čerpali po takmer storočí Jackson alebo Scott. Je to základný pilier monumentalizmu. Film sa v závere neskutočne rozbehne, sme v napätí pri každom príbehu až do konca. Škoda kvality zachovanej verzie, občas je obraz vďaka čiernym rohom klasicky kruhový a častokrát poškrabaný. Nad prípravami, stavbou kulís, prípravou scenára a strihom sa tu rozplývať nebudem, to sa bude každý, kto film uvidí. (31.10.2012)

Intoleranciu som videl iba raz a aj to pred 50 rokmi. Napriek tomu si pamätám, aký ohromný účinok mal na mňa tento úžasný nemý film. Nie je veľa filmov, ktorých režisér tak dôsledne dbá na architektúru príbehu, ako je tomu v Intolerancii. Žiadna architektúra však nezachráni film, pokiaľ jej prvky nie sú spojené silnou myšlienkou. Aj to je splnené. Tak potom prečo film prepadol a doviedol D.W. Griffitha k bankrotu? Pravdepodobne sa stalo to, čo sa stáva geniálnym ľuďom, ktorí predbehnú dobu a ostávajú svojimi súčasníkmi nepochopení. Divák odchovaný Pokropeným kropičom a utekajúci pred lokomotívou rútiacou sa naňho z filmového plátna nemohol byť pripravený na majstrovské prelínanie sa štyroch príbehov z rôznych dôb. Veď koľko z divákov odchovaných strieľačkami, horormi a animákmi by aj po sto rokoch ocenilo tento významný film? (27.10.2019)

(Verze: 163 minut) Ještě jednou mi někdo ukáže tu kolébku a asi k němu budu fyzicky intolerantní! Ale teď vážně, stopáž je vzhledem k předvedenému totálně přepálená a zkouknout film najednou vyžaduje nemálo sebezapření (gratuluju těm, kdo si „střihli“ tu o půl hodinu delší verzi). Střídání časových rovin možná bylo tehdy pokrokové, ale nalijme si čistého vína, 2 z těch 4 jsou tu úplně zbytečně (Jeruzalémem si režisér čistě jen ukájel své náboženské choutky, a v případě Paříže je to jen a pouze o tom slavného masakru, bez něho by vyšla tato „intrikánská“ linie také úplně naprázdno). No a zbývající 2 časové roviny do sebe sice něco mají, ale znovu toho zase tak moc nenabízejí. „Malý Drahoušek“ (ostatně i ten její „chudák gauner“) je totálně mimo (a ne, nejsem spokojený s koncem jejich příběhu…tak málo stačilo a bylo hotovo!), Horalka na mě co do sympatií působila úplně stejně (obě dámy byly tak říkajíc „na-přes-držku“). Ovšem v případě babylonské linky si člověk alespoň může užít kvalitní výpravy, slušně zvládnutých davových scén a především pořádné války (!). Ta mě zcela vytrhla z apatie a donutila hltat záběr po záběru, protože bojové scény byly natočeny zatraceně dobře, místy působily skoro až realisticky, a kdyby se celou dobu místo natřásání věčně nespokojené „Plané růže“ raději bojovalo, dost možná bych chrochtal blahem po celou její délku alespoň u téhle časové roviny. No a o prostřizích na tu….věc ze dřeva jsem se už zmínil. Dohromady mi to dává ještě slabší průměr, víc ani omylem. (01.06.2015)