Humr

Originálna a nápaditá freska prečudesného sveta, v ktorom neexistuje miesto pre ľudí bez partnerov. Na druhú stranu však ani pre city. Zo snímku totiž sálal taký pocitový chlad, aký som pri filme už dlho nemal. Tu treba vzdať Y. Lanthimosovi hold, ak bolo toto jeho úmyslom, tak to dosiahol na sto percent, klobúk dole. Do istej miery je to zapríčinené aj veľmi šikovným, priam až karikatúrnym vyobrazením jednotlivých postavičiek, ktorým sa podarilo stvárniť prekrásne deformované charaktery, ktoré nádherne zapadli do takto koncipovaného, neutešeného totalitného sveta. Prvá polovica bola geniálna, od miesta kde sa do deja zamontujú Samotári príbeh trocha stratil na sile. Tiež škoda tých pár logických nejasností, s ktorými som si po celý čas nevedel rady. Napr. prečo by sa k sebe mali hodiť iba ľudia s rovnakým telesným postihnutím? V tomto kontexte sa mi aj samotný záver zdal nerozumný a možno aj trochu odbitý. Celkovo ale jasný nadpriemer a veľká spokojnosť. 80/100 (29.12.2015)

The Lobster je přehlídka zvrácenosti, kdy single osoby jsou převáženy do hotelu a pokud si do 45 dnů nenajdou životní lásku, jsou zabiti a přeměněni ve zvíře dle svého výběru, před čímž taky často utíkají do lesů a schovávají se před hotelovým personálem, který je občas chodí lovit. Toť děj ve zkratce. Farrell ujde, ačkoliv to určitě není jeho životní role, děj je mega bizár, první půlhodina rozehrává podmanivě, ale současně nevnucovaně zajímavou hru a stanovuje pravidla světa, občas má film zvrhlý futuristický podtón a jindy zase zábavné až parodické vtipy. Bohužel to celé působí tak zvláštně, nedotaženě a hodně nejistě, přičemž jde vidět, že nápad a originalita zde jsou, nicméně převedení do ideální filmové podoby už je horší. Nejspíš se není čemu divit, celý tenhle koncept je dost šílený a osobně si myslím, že “líp” by to udělat ani nešlo, ale to ne proto, že by byl film tak dobrý, ale jednoduše proto, že tahle věc ani zfilmovat nejde. Na jednu stranu odvážný režisérův krok, na druhou stranu nedotažená záležitost, která bude divákovi dlouho vrtat hlavou. Těžko hodnotitelné, ale výsledný dojem je spíše negativní - mám jednoduše z filmu pocit, že se snaží tvářit až moc seriózně a chce být brán vážněji, než ve skutečnosti působí. (15.10.2021)

Tomuto „skvostu“ bych rozhodně trochu upravil distribuční název, a to vyškrtnutím počátečního „H“, protáhnutím „u“ a osazením „d“ na konec. Takový titul by daleko lépe charakterizoval ubíjející hemoroidiádu, která dokazuje, že hranice mezi snesitelným bizárem a úmornou artovou pičovinou pro ufony je opravdu tenká. Úmrd slouží výhradně k ukájení uměleckých ambicí nějakého patrně patologicky osamělého řeckého narkáče, jemuž piko vnuklo „fuckt hustou“ existenciální sci-fi vizi dekadentně upadajícího lidstva. Ta spočívá v represivně vynucené ultimativní seznamce „Najdi si partnera, nebo tě proměníme v tapíra!“. Aby ten absurdní kýbl sraček alespoň nějak udržel pohromadě, musel jej náš milý Jorgos Šňupakis dovybavit vskutku neprůstřelnou premisou, že se v blízké budoucnosti začneme všichni chovat jako totální kokoti. Výsledkem je ukrutný pomatený blivajz, táhnoucí se jako tchýnin chrchel, s asi třemi explicitně šokujícími momenty, které však zdaleka nevyváží ty dvě hodiny, během nichž se člověk modlí, aby měl oplechovanou prdel. A nevytrhl to ani jako o život hrající fešácký Kolín, ani rozkokošná Ráchel, od které bych si i v jejích devětačtyřiceti klidně nechal zahřát pneumatiky před velkou cenou, a vůbec by nemusela škemrat. S kapesníkem napuštěným nějakým výživným syntetickým rozpouštědlem bych to možná viděl optimističtěji a zajisté si vychutnal ty přehršle skrytých metafor, artových jinotajů a hlubokých filosofických mouder, ale nedávno jsem odmašťoval plot, takže došlo. (13.01.2020)

Patrně nejbizarnější počin loňského roku. Nevím, zda měl Lanthimos nějaké přechodné období, nebo zda byl pod nějakou psychotropní sračkou, nicméně v tom bude bezpochyby režisérův subjektivní pohled na nezadané jedince, který chtěl s nadsázkou a kontroverzí vyjádřit skrze film. Právě ona bizarnost mě nakonec donutila k projekci. V první řadě je nutné si rychle zvyknout na zcela jiný svět, který je silně totalitní a sofistikovaný. Místy je mrazivý, nelítostný, ale i vtipný, lehce romantický a nadržený. Od toho se samozřejmě odvíjí dialogy, které ač v některých chvílích peprné a sexuální, tak celkově prapodivné a těžko pochopitelné. Nicméně oceňuji režisérovu tvůrčí fantazii a některé další vychytávky (signály v lese, lstivost partnerů). S přibývajícími minutami však filmu dochází dech a samotným závěrem jsem byl poněkud nasrán. Proto dostává Yorgos nakonec pouze 2*. (04.01.2016)

Filmová výzva 2018 - Řecko. Absolutní filmový úlet - v pozitivním slova smyslu, pokud jde o námět a úvodní půlhodinku, v negativním slova smyslu o celkové zpracování námětu a dvě zbývající třetiny filmu. Velká škoda, protože z toho mohl být jeden z nejzajímavějších filmů posledních let. Výborně obsazení, Colin a Rachel dohromady s ledově chladnou Léou tomu jen nahrávaly. Nicméně vznikl bezmála dvouhodinový film, který se od slibného začátku potácí, až se utopí v nudě. Bylo potřeba jen zručného scénáristy a dramaturga, který by se nebál. Mám rozporuplné pocity a jedno vím zcela jistě, na tento film i po letech nezapomenu, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. (31.03.2018)