Olga

Hodnotit tento film (jako i jiné dokumenty) mi přijde zvláštní, protože v tomto oboru jde „jen“ o informace, umění je vedlejší. Stejně jako slabikář nelze nominovat do soutěže na bestseler přesto, že málokdo (ne)přizná, že tato kniha pro něj byla tou nejdůležitější. Olgu Havlovou jsem, až do zhlédnutí dokumentu, nijak zvlášť neobliboval, dokonce jsem ji až neměl rád. Těžko říci proč, protože jako žena rozhodně nebyla nezajímavá. Možná proto, že mi jednou „sáhla“ na Lucii Vondráčkovou, takto dětskou moderátorku pořadu Marmeláda, kdy ji do očí vmetla: „Ty máš děvče vyřídilku“... Tak či onak, tento film Olgu v mých očích rozhodně posunul k oblíbenkyním. Lidi tohoto typu, není možné poznat, natož posuzovat, dle televisních šotů. Kolik takových lidí máte za kámoše? Možná bych dal i 5h, ale vadilo mi, že tvůrci neodtajnili, kdo mluvil. U dokumentu dost podstatná vada. Anebo se báli, aby na „objekta“ nevrhli stín? Jejího muže jsem sice „bral“ již za života přesto, že předlistopadoví mocipáni se mu pošklebovali, pomlouvali ho a přáli si, abychom s nimi byli za jedno. Až po zhlédnutí životopisného filmu o něm jsem pochopil, že byl ještě lepší a statečnější, než jsem předpokládal. Jak vidno, film může polepšit vědění divákovo, co se nedá říci třeba o filmu Anglické dopisy, který učinil pravý opak a proto hanba mu! (05.02.2015)

„Vladimíre, na Olgu se ráno nesmí mluvit, jo, to vědí všichni.“ Tematicky mě film vcelku bavil, některé dochované archivní snímky byly docela dost zajímavé i úsměvné. Ovšem způsob poskládání dobových materiálů a vzpomínek blízkých mi přišel chaotický, nekoncepční. Některé rozhovory se hlavní hrdinkou ani tak moc nezabývaly. Osobně bych ocenil také více promluv s ní samotnou. A vadily mi zbytečně rušivé zvukové hrátky, které asi měly naznačit snahu o demonstraci režisérovy kreativity, ale já bych se tedy bez nich hravě obešel. Ve výsledku tak mám z dokumentu podobné dojmy jako z jiného Jankova počinu, Občana Havla (i když výtky nejsou totožné). Hodnocení dávám stejné, tedy 3*. (02.02.2015)

Nijak zvlášť vyjímečný dokument. Sestříhané scény které už více či méně známe. Olga mi nepřijde jako extra vyjímečná žena českých dějin. Z toho, že ráda chodila na houby a měla ráda přírodu si na zadek nesednu. Charitu navíc dělá každá manželka prezidenta. Hrdinku z ní nedělá ani úmrtí na rakovinu, když hulila jedno cigáro za druhym...Více jsem sledovala ve snímku atmosféru tehdejší doby na pozadí. Zasmála jsem se tak 3x. (15.05.2014)

Hagiografie, tedy psaní životopisů svatých, je obtížná disciplína, pokud se nemá rozplynout v sacharínu. Miroslav Janek to pojal klasicky jako dokument pro školní mládež, vynechal skoro všechny problematické momenty a předkládá takový pěkný gemutlich obrázek. Z věcnosti, odporu k oslavnosti, vznešeným kecům, atd paní Olgy toho moc nezbylo. Její vliv na manžela, to, jak jej držela u zdravého lidského rozumu a jaké zázemí mu poskytovala (neintelektuální, ale pro něho nesmírně potřebné) mi zde chybí. Chybí i srovnání s vlivem paní Dagmar, ale na to je ještě asi brzo, to nevyčítám. Jestliže nahazuje paní Spáčilová v MFD otázku, zda by za tento dokument neposlala paní Olga autory k šípku, je to eufemismus první třídy. Poslala by je velmi pravděpodobně poněkud jinam. (14.05.2014)

Jankův životopis Olgy Havlové konzervativně čerpá z rodinného archívu a přímých svědectví jejích přátel. Originálním prvkem filmu se stalo zapojení rozsáhlých materiálů StB, které ovšem někdy příliš rychle zabíjejí pointu, ke které by třeba divák sám dříve či později došel. Přesto bych rád ocenil jemné náznaky z mocenského pozadí a typický disidentský humor devadesátých let, který na plátně reprezentuje především dobrosrdečná osoba Václava Havla. Celkově se mi nejvíce líbilo, že se Miroslavu Jankovi podařilo zmapovat osobnost někdejší první dámy velmi metodicky a vyváženě. 8/10 [KVIFF 2014] (05.07.2014)