Král Artuš: Legenda o meči

Tohle je prostě jasný DUO! Dravý, Ultimátní a Osobitý projekt režiséra Ritchieho. Má to švih Phila Mickelsona a kadenci dolního stupně Krimmelských vodopádů! Skoro všechno upaluje svižně, hbitě jako ještěrka po kamenné zídce, absolutně top je dynamická konverzační scéna, kdy Artuš polopatě popisuje průběh svého dne. Od začátku. Úplného začátku. Hradby bourají "megamamuti", hodovní sál penetruje "megahad", skoro by tu studio Asylum mohlo natočit sedmatřicátý díl svých Mega vs Mega. Hunnam má šťávu, Law spíše vláhu, soundtrack se blyští několika zlatými kusy. Skvělých 80%, finanční neúspěch je velká škoda, jen houšť a víc takových kousků! 175 miliónů dolarů(rozpočet)/148 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.12.2017)

Guy Ritchie očividně umí uplést z hovna bič. Tedy ne, že by Král Artuš měl být nějaké hovno, ale velice snadno mohl sklouznout do zapomenutelného béčka (jako třeba Pompeje, které se mi, kdoví proč, vybavily). Nicméně film je natočen příjemně dynamickým a hravým způsobem, v řadě momentů dokáže být nečekaně vtipný a k tomu hlavní protagonista má své charisma i cool hlášky... 7/10 (16.07.2017)

Velká škoda. Na jedné straně nejdospělejší a nejosobitější fantasy od Pána prstenů, na té druhé mix příliš mnoha protichůdných stylů. Je fajn, že KONEČNĚ někdo dokázal natočit fantasy, kde kamera nekrouží nad horou, pod které jdou hlavní hrdinové. Ale zatímco zrychlující střihy ve stylu Šíleného Maxe fungují fantasticky a to samé platí o dějových zkratkách, jakmile nastoupí digitální bordel, je to podobně únavné jako poslední Snyderovky. Nemluvě o té lehce zvláštní stylizaci postav, kdy všichni tak nějak do tématu zapadají, jen hlavní hrdina má šatník od předního návrháře. Přesto je mi líto, že to až tak prolítlo v kinech. Film nenudí, má atmosféru, přesný casting a téma náběh na to vyrůst do velkých výšin. Bohužel, toho už se nikdy nedočkáme. 70% (09.07.2017)

Patřičně fyzický zážitek se všemi Ritchieho trademarky. Nechybí divoké konverzačky s nestíhatelnou kadencí, nechybí Londýn, nechybí kamarád Beckham. Do samého konce jsem se ale nemohl rozhodnout, jestli takovým sympatickým divočinám trochu neškodí fakt, že jsou nasoukané na klasický příběh, který tradiční body potkává občas velmi ledabyle, občas odvážně a nápaditě, ale občas právě nevyhnutelně klasicky. Nejrazantněji se to děje při přímém porovnání Artuše, který si v Hunnamově sebejistém podání nechává rozbít ústa, nejde pro drzé slovo daleko a relativně často na svůj úděl remcá, a Vortigerna, archetypálního fantasy zlosyna s touhou po moci. Přesto mám z Legendy velkou radost, protože moji oblíbenou látku zpracovává po svém a s rytířskou ctí se dobírá konci, ze kterého by se v nějakém alternativním vesmíru pokračovalo vstříc excelentní sáze. Nám zůstane alespoň poctivý a statečný záblesk. (30.07.2017)

Nedá se Guy Ritchiemu upřít fakt, že jeho filmy dokáží mít styl. Co on natočí, to je efektivní pecka. Jenže se nemůžu zbavit dojmu, že pokaždé si ušetří nějakou scénu, kde to trošku přetáhne. Tady třeba už samotný rozjezd. První scéna efektivní jako prase, vypráví příběh Artuše od dětství až do zásadního věku, od kterého se odvíjí zbytek příběhu. Celé je neskutečně rychlé, zábavné, zajímavé a originální. Originální je to ale do konce asi první hodiny, kdy se podobné nápady začnou ředit a opakovat. A v tu chvíli celý film ztrácí šťávu a stává se z něj standardní film od Guye Ritchieho. Nápaditost mu sice nelze upřít, ale prvotní nadšení u mě osobně rychle opadlo. A i když oceňuji snahu točit fantasy příběh Krále Artuše z trošku jiného pohledu, pořád jsem měl co dělat, abych se v příběhu vyznal a nezbylo mi nic jiného, než koukat na digitální čáry, máry pod kočáry. (02.08.2018)