Učitelka

Moje první setkání s panem Hřebejkem a s panem Jarchovským a hned, velice pozitivně a to je myslím dobře, ono mně to pak nakopne na další jejich počiny. A já osobně, vítám každý film na téma škola, šikana a komunismus, tyhle tři věci sou ve filmovém žánru, tak trochu zastrčeny. A to, že se všechny, tyhle témata sešli v jednom filmu, to byla pro mně pozvánka, která se neodmítá. Mária Drazdechová byla ale řádná svině, její manipulace, ovlivňování a zastrašování dětí a rodičů, bylo ve filmu vyloženě hmatatelné a výborně ukázáno. Možná mohli tvůrci, o trošičku i přitvrdit, ale jasně nechtěli z toho udělat nějakou kovbojku, navíc to bylo ze školního prostředí. Za velkou pochvalu a pozornost stojí, to jak se příběh vypráví, tenhle styl vyprávění se takhle často nevidí, ale mně líbil a byl pro mně zajímavým. Je dobře že to pro ty tři rodiny/děti dopadlo, tak jak dopadlo, těm sem to přál a co se týče konce, no někdy se zákeřná svině nepoučí a stále zůstane zákeřnou sviní. (22.12.2016)

Jedna učitelská pizda, patřičně hormonálně neustálená a ovulací nezatížená, klade pastičky na žáky, jejich rodiče a přátele školy, načež Hřebejk se o ní jal natočit film. Povrchně instalovaný a jalový. Režisér je sto let veleben za pelešení v Pelíšcích, tudíž by u něj prošlo do kino distribuce i souložení mravence s krticí, ovšem tohle bylo tak specificky opruzené, až by z toho byl (možná) delikátní televizní film pro čétédvojku. V kině bych z toho ejakulátu opravdu slast nezažíval. Ano, bolševická úča je strašně, strašlivě a nejstrašlivěji zlá, až šíří plague a od Plagy má varování. Je vdovou a chotěm nemohl být nikdo jiný než voják z povolání. Kolem soudružky se všichni krčí, nikdo s ní nic nesvede, až z rodičovského davu jednoho dne vystoupí Martin Havelka, který na ni dělá ramena, neb jeho syn zrovna v její třídě neprospívá nejlépe. Celé hašteření, v mnohém nepravděpodobné i nevěrohodné, končí podepsáním petiční stížnosti. Považte vážně míněnou žádost tvůrců a učitelky o jakési "propašování" buchet vzdušnou cestou do Moskvy, kterou by měl obstarat otec šikanované dívky(?). Od té doby jsem se díval na parodii. Film byl nezáživný až běda. V souvislosti s ním si vybavím dvě herecká jména - Zuzana Mauréry coby nenáviděná soudružka a zesnulý Martin Havelka coby otec stavící se radiálně na odpor. V globálu mě film téměř nebavil, nezaujal, nepotřebuji jej ani opětovně vidět. Průměrně natočeno, banálně napsáno Jarchovským, závěr příšerný. 5/10 (11.11.2020)

Za normalizace to prostě všechno bylo vyhrocenější, ne že by dnes manipulace neexistovala. Dobře vystavěné (a obsazené) psychologické drama o neviditelných strukturách všeobecné socialistické korupce. Rád bych věděl, zda se jednou dostaneme tak daleko jako třeba Rumuni, a začnou se tu točit filmy o tom, jak tenhle systém funguje v naší době. :-/ (07.03.2018)

Zdrcující portrét kardinální svině, které pomáhala nechutná doba... která pro jí podobné vlastně nikdy nekončí, pokud s tím něco neuděláme, respektive nebudeme dnes a denně něco dělat. Zuzanu Mauréry jsem měl až do Učitelky v paměti jako laskavého divadelního anděla z (jinak naprosto brutálního) Děvčátka Se Sirkami Studia Dva - o to víc mě fascinovala, jak se převtělila v onu soudružku, které se nehnusilo likvidovat nevinné dětské duše, tím méně životy jejich rodičů. Řekněme že to bylo asi jako sledovat veskrze sympatického Ondřeje Malého v roli poručíka Antonína Rusnáka v Poutech. Hřebejk navíc (s Jarchovským, samozřejmě) obratně šponuje koncovku tak, že několikrát překlopí celé vyznění filmu, a TO je teprve jízda. A samozřejmě je to precizně odvedená práce po stránce řemeslné od kamery po kostýmy. Takže ano, ode mě poctivě zhrozených 90 %. (21.08.2019)

Správně, Hřebejk Jarchovský. Taky jsme na gymplu (zač. 1993) měli angličtinářky bývalé kádrovačky s měkkoučkým přízvukem. Šedivý socialismus, o který se tak vehementně snažil Fair Play, zešedl definitivně až tady. Otřesete se hnusem, že tahle doba skutečně byla. Zdá se to jako přeháňka, ale je to pěkně reálné a základní premisa je neuvěřitelně jednoduchá. Zkuste si sebe představit v té SRPŠ třídě řekněme ve skupině těch, co celou dobu mlčeli a šoupali patama. Jste tam? Já jo. Ještě že jsem nemusel chodit na třídní schůzky, já byl tehdy teprve předmět doličný. Lepší Hřebejk, a snad si pan Honza uvědomí, že hlavně proto, že tam není Geislerová. Csongor Kassai k nepoznání od dob Polívkova Žida a čerta. Havelka výbornej. Výborná práce s časovou osou, jakkoliv si to prvních 15 minut myslet nebudete. (04.12.2016)