Ronja, dcera loupežníka

"Co-co-co-copak to děláš, po-po-po-potvůrko po-po-po-podivná?" I když už jsem trochu odrostlejšího věku, tahle fantasy pohádka je výborná a má i poměrně slušné triky. Odcitovanou větu jsme si pak s přáteli říkali při každé příležitosti, k níž se hodila. :) Příběh je svým způsobem roztomilý, obě děti tak trochu loupežnicky svérázné, prostě příjemná pohodovka, která určitě zaujme i dospělé. (15.08.2003)

Jako malá jsem tuhle pohádku přímo žrala! Ty po-po-podivné skřítky jsem si přála mít doma a abych je nalakála, stavěla jsem jim v lese se ségrou baráčky z mechu. Odřené koleno jsem chtěla léčit bílým mechem. Pro mě snad největší nostalgie. Teď po několikaletém opětovném shlédnutí, mám nutkání zavolat našim, abych se jim omluvila za to, že jsem je na dvě hodiny dlouhou pohádku nutila koukat tak často. Život dvou desetiletých dětí v jeskyni připrovnaný k tomu dospělému a téměř tři závěry mě chvílemi až štvaly :) A musím přiznat, že ke konci jsem se trochu bála, že příběh skončí, až ukáže Ronjiny deti :). (01.08.2006)

„Jsem zase tvoje? Doopravdy tvoje?“ Cestu k hlavní hrdince jsem si bez problémů našel okamžitě, dobrodružství kouzelné Ronji s mladým Birkem protkané láskou i ctí se mi sledovalo vskutku hezky a dokázalo na mě patřičně zapůsobit. Ale doopravdy „mojí“ pohádkou minimálně zatím Ronja, dceři loupežníka nebude. Ačkoliv se chvílemi zdálo, že Tage Danielsson natočil svůj první a zároveň poslední „normální“ film, platí to ve výsledku jen částečně. I přesto, že jde o adaptaci proslavené knižní pohádky, tu svéráznou Danielssonovu poetiku typickou pro jeho absurdní crazy komedie lze nejednou silně cítit i tady (a to nejen během scény s naháčemi otužujícími se ve sněhu) a osobně mi právě ne vždy sedla. Užvanění a pažraví loupežníci mě velmi brzy spíše otravovat a nejvíc mi lezli na nervy ti infantilní koktající skřítkové... možná je to tím, že jsem tuto pohádku neměl možnost vidět už jako dítě, nedokázala na mě při ní působit žádná nostalgie a také tím, že tyto moderní fantasy pohádky plné různých tvorů a potvorek prostě nepatří mezi moje oblíbené žánry. Přes pozitivní pocity z ústředního příběhu zatím můj celkový dojem z filmu na víc, než lepší 3 hvězdičky, nevystačil. Snad příště. [65%] (23.11.2021)

Tento film nelze hodnotit jinak nez maximalnim poctem hvezdicek a bodu. Detstvi a detske lasky, romantika, priroda, nadherne scenerie, pribeh, herecka v titulni roli, herci ve vedlejsich rolich, potvurky podivne, strasidelne harpyje, zahrivani starika, sebeobetovani za kamarada, sila soudruznosti a jednoty, dabing. Naprosto kouzelny uzasny film, klasika vsech klasik. Sto pro. (01.02.2022)

Velmi dobrý film pro děti (a pro dospělé, kteří ještě nezapomněli, že byli dětmi ;o) Jasně, že tomu lze i lecos vytknout. Příliš papundeklově vyhlížející hrad, z dnešního pohledu naprosto dřevní animace, místy trochu ledabylý střih, pasáže nad kterými jsem svého času skoro slzel mi dnes připadají spíš nechtěně komické.. Má ale hledání hnid v tomhle případě smysl? Navíc minimálně "drsnost" příběhu, složitost děje a modelovost situací zkrátka nesmí překročit určitou mez, za níž už by to nebylo pro děti pochopitelné či přijatelné. Loupežníci musí olupovat citlivě a vtipně, stejně jako zápas loupežnických band jednoduše musí být nekrvavý. Tohle všechno přitom Ronja plní na jedničku. Navíc je neuvěřitelně vtipná a s roztomilou nadsázkou natočená... Nezbývá mi proto, než zanechat vypočítávání skutečných i domnělých filmařských poklesků a jednoduše se kochat krásou lesních záběrů, nostalgicky vzpomínat a užívat si po špetkách přidávané životní moudrosti Astrid Lindgrenové, paní, jež dokázala ve svých knížkách dokonale oslovit děti a přitom rozhodně nenudit dospěláky, kteří se k tomu jakýmkoli způsobem nachomýtli... Celkový dojem: 85% (14.09.2006)