Příchozí

SPOILERS ahead. Mám s Arrival podobný problém ako s Interstellarom, hoci tu neriešim či je film hlúpy alebo mimoriadne hlúpy. Oba filmy sú obrazovo, herecky a režijne bezchybné, tento film však nie je hlúpy, len nie je taký chytrý ako by chcel byť a zdanie chytrosti objavíte v momente ako si položíte otázku, či SPOILER reč heptapodov umožňuje ovplyvniť čas alebo ovplyvňuje len jeho vnímanie speakrom. To prvé nedáva zmysel a to druhé ničí pointu pretože sa dostaneme do klasických časových paradoxov, neriešiteľných bez jasného postavenia axióm o plynutí času KONIEC SPOILERU. Scenáru vytknem, že sa dalo oveľa lepšie pracovať s tým, že nielen dekódovanie heptapodov ľuďmi ale aj dekódovanie ľudí heptapodmi (keďže zjavne každý z teamov ľudí použil inú metódu komunikácie (a z Číňanov zas urobili volov, ktorí zvolia agresivitou nakazenú formu hry s nulovým súčtom hoci čínske písmo sa musí na komunikáciu tohto typu ako logomorfémografické písmo hodiť omnoho lepšie)) muselo nutne vnášať zmätky do obsahu komunikácie. Každopádne emotívne veľmi silné len vďaka línii s dieťaťom. Ale ak ma vo filme o "Príchode" (hoci neoficiálny názov a názov predlohy uprednostňuje inú línku) viac zaujíma otázka, ako sa eticky vysporiadať s SPOILER faktom ,že mám rozhodovať o tom, či spôsobím predčasnú smrti svojho dieťaťa tým, že ho privediem na svet , hoci viem čo sa stane KONIEC SPOILERU, něco je špatně. 8/10 (21.11.2016)

Můžu namítat, že scénář je hodně klopotnej, ale nemůžu popřít, že mě jeden z nejlepších žijících režisérů totálně zhypnotizoval. První třetina má tenzi, která žďíme dech (promyšlenost záběrů a jejich skladba je daleko nad vším, co dneska můžete v Hollywoodu vidět). Zbylé dvě třetiny se neubrání náznakům neobratnosti a banality, jenže potemnělý Youngův vizuál a geniální sound design zvýrazňují nosnou emoci Chiangovy předlohy. Není to film o blízkém setkání s tvory z hvězd, ale o blízkém setkání s námi samými. S našimi fóbiemi i smrtelností. A hlavně film o největším prokletí ze všech - lineárním vnímání času. Zápletka může občas šlapat vodu frázovitých zvratů a matných vedlejších postav, ale tenhle hluboký podtext, který tak moc chtěl vyhmátnou Nolan v Interstellaru, mě zabil - i díky tomu, že výkon Amy Adams je absolutně odzbrojující. Kanárek, který ve filmu provází vědecké výsadky jako citlivý senzor, je pro Příchozí dobrá metafora. Tenhle film pracuje s tak jemnými nuancemi, že je vlastně člověk může přehlédnout. Jsou schované pod silnými vibracemi, ale i když jsou slabounké, nakonec převýší všechno. Level očekávání směrem k Blade Runnerovi se dotýká maxima. Nejlepší sci-fi roku. (09.11.2016)

Jakožto velký znalec Chiangovy působivé předlohy musím s politováním konstatovat, že filmový Arrival zůstal tak trochu ztracen v (heptapodím) překladu. Scénárista Eric Heisserer se snaží příběh obohatit o geopolitickou rovinu, leč svým černobílým viděním světa, v kterém se vyskytuje mírumilovná Amerika a agresivní Rusko/Čína, většinu diváků akorát otráví. Souboji mocností je zde věnováno příliš mnoho prostoru a na adekvátní rozpracování Sapir-Whorfovy hypotézy již tak ve filmu pohříchu nezbylo dostatek místa. Snímek překvapivě doplácí na velmi slabý scénář, kde téměř každý Heissererův pokus o kreativitu končí fiaskem. Arrival jako celek navíc působí chladným, až přímo odtažitým dojmem, takže potenciálně silné scény se vzpomínkami na budoucnost, diváka po emocionální stránce takřka vůbec nezasáhnou. Našla se zde však i světlá místa. Jelikož se podrobně zajímám o kaligrafii, tak mě vyloženě uchvátilo vizuální zpracování heptapodích sémantogramů a jejich tvorbu jsem sledoval se zatajeným dechem, k umocnění čehož dopomohl i mrazivý hudební příspěvek Jóhanna Jóhannssona. Za největší přednost snímku pak považuji jeho samotné poselství, i když Heisserer zde opět neúnavně pokračuje ve významovém překrucování předlohy a s mým závěrem by se možná vůbec neztotožnil: Značně omezený způsob vnímání reality, kterým nahlížíme na svět prostřednictvím časové posloupnosti, nás nutí uvěřit v iluzi svobodné vůle. Když však své vědomí pozvedneme na vyšší úroveň, v které se vše odehrává současně, bude nám naprosto zřejmá předurčenost všech věcí. Tři hvězdy. (18.02.2017)

Pro me zklamani. Po filmarsky strance asi neni co vytknout, ale to je tak vsechno. Po slibnym uvodu se film zasekne v opakovani stale samyho, zacne se lehce tahnout a lehce nudit a bohuzel to nezachrani ani herci. Adams je vylozene otravna, Renner by tu vlastne ani nemusel bejt a ostatni v podstate ani nestojej za zminku. Cekal jsem aspon nejakou necekanou pointu, ktera me dostane do kolen, ta tu sice je, ale do kolen me mozna tak dostala svou demenci, takze zatimco jinde zaver vytahne film z prumeru, tady ho spis pohrbiva. Za me slabsi 3*. (05.02.2018)

Citově mě to víceméně minulo, o logických vazbách časoprostoru nejsem schopen při sledování filmu přemýšlet, proto jsem vděčen, že jsem se octl po snímku v kroužku svých kámošů a kolegů a snímek jsme řádně probrali. Pořád mám dojem, že z určitého hlediska (nelineárnost) na vás Příchozí můžou vybalit téměř cokoliv, ale aspoň jsem se něco dozvěděl. Vynikající, leč pro mě ničím výjimečné sci-fi s až meditativní hudbou a přesvědčivou Amy Adams. (01.12.2016)