Rodinný film

Skica se jistě může stát vystavovaným předmětem. Naopak, malířova skica nás upozorňuje na to, co obraz (ještě) není, resp. na to, jak problematické je téma hotového, dokončeného obrazu, nechává nás nahlédnout pod povrch. Skica je doznáním, stopou procesu, takhle jsem hledal tvar - tudy vedla moje cesta, jako by nám říkal výtvarník; takhle nějak jsem se postupně dostal tam, kde jsem. Skica je nehotový obraz, který to neskrývá. Skicy mají vedle velkých olejů své místo, a já u nich často na výstavě zkysnu. ___ Blbý je, když skica, nehotový film, plný záznamů snažení, byť formální náznaky toho snažení mohou být slibné, jako třeba vzývaná nedoslovnost, tváří jako něco, co není. Omerzu nemá ponětí, co by „nedoslovně" vyjádřil, zatím ještě s cudně sklopenýma očima tápe, což je v naprostém pořádku. Není jeho chybou, že tohle jeho hledání, křehkou nejasnou představu, někoho napadlo předčasně utopit, přidusit a ustrojit do nepadnoucího kabátu (patos, luxus, exotika) a vyexpedovat na velká plátna kin. Co v pořádku není: někdo na FAMU měl včas dostat rozum, a nedostal. (19.06.2019)

U českého filmu asi moc nepřekvapí, že nejhustší herecký výkon podává pes. Ne vážně. V rámci české kinematografie neobvykle atmosférický a velice slušně zahraný... ehm... rodinný film. Trochu drama, trochu artovka a dokonce trošičku survival. Chladná umělecká forma a tříštící se děj do mnoha motivu se mi líbil, stejně tak hodně netradiční (ne)gradace. No a Eliška Křenková, ty vole, to je kapitola sama o sobě. (04.09.2016)

Zdejší podhodnocení mě už ani nepřekvapuje. Nenechte se ovšem zmást. Rodinný film má prostě všechno co by měl rodinný snímek obsahovat. Úskalí dospívání, první velké lásky, průšvihy ve škole... překvapí rodiče, kteří se ztratí uprostřed oceánu. Navíc se provalí jedno velké tajemství. Největší depku za velmi dlouhou dobu jsem ovšem měl u psích scén, kde náš věrný čtyřnohý přítel musí poblafávat na pustém ostrově a občas jen tak smutně nehybně leží na pláži a vy se modlíte, aby se konečně pohnul. Poctivých 70% (27.02.2024)

Omerzu jde správnou cestou a dokazuje, že když se chce, tak jde za minimum prostředků natočit film, který je na opravdu evropské úrovni. Nedivím se jeho festivalovým úspěchům, protože Rodinný film představuje současnou podobu evropského artfilmu. Příběh zaujme svou košatostí i tím, že konečně nabídne několik nečekaných a nenásilných zvratů, které ho posunou na jinou úroveň, přitom nepůsobí vykalkulovaně, ale naprosto přirozeně. Herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné a příjemně civilní a především jejich mluva je realistická a ne vytržená z reality. Oceňuji i záměrně ironický a triviální název a plakát filmu, které v běžných divácích evokují úplně něco jiného, než s čím se ve výsledku setkají. Navíc tu je roztomilý pes působící jako metafora celé rodiny a v závěru vlastně probleskne jakýsi záblesk naděje. Film samozřejmě není bez chyb a zejména tempo je opravdu extrémně pomalé, což je smrtící, protože délka se pak zdá být dvojnásobná a někdy by bylo vskutku potřeba trochu zrychlit, na druhou stranu to tak ale tvůrce určitě chtěl a určitě by si to obhájil, ačkoli některé dlouhé záběry, které neměly žádný vliv na děj, mohly jít pryč. Možná mohl Omerzu jít trochu víc na dřeň a posmutnělou atmosféru ještě prohloubit, to už by asi bylo na průměrného diváka moc. Přes veškeré nedostatky zajímavý a velmi dobrý film, který představuje širšímu publiku jméno tvůrce, jenž dává naší kinematografii naději v lepší zítřky. 70% (21.02.2016)

zaujímavá zápletka, doplnená príbehom psa... napokon všetko dopadlo ako má byt, aj ked "o operaci bych odešla" jak povedala máma. Čo to ten mladý pozeral v špitáli ? Moroví psy ... už aj idem po nich :). Celkom slušný filmový počin. Aj herci boli fajn, akurát - tak na prikrášlenie - mi tam výraznejšie chýbal dobrý hudobný podmaz. (15.01.2017)