Domácí péče

Z ukážok sa toho veľa nedozvieme a predovšetkým téma je i v našich končinách značne "ošetilá". O to viac sú protagonisti skúšaní minutážou a vývojom štádií rakoviny a tu sa razom prejaví docela slušný dramaturgický cit, vyváženosť rozhodovaní, nič nie je vyslovene čiernobiele. Občasné doslovné narážky trošku podkopávajú výsledný ambiciózny dojem, ale ja som v celku spokojný. Uvidíme, možno po čase aj zvýšim. (15.01.2016)

-4* takový malý český film o léčitelství, u něhož lze nejvíc vyzdvihnout civilní herecké výkony herců a lidský příběh. Ústředním tématem je určitě hledání cesty k vyrovnání se z vlastní nemocí a podružných neméně zajímavých je nakousnuto mnohem víc. Humorných odlehčení tam moc nenajdete, takže komedii v tom moc nehledejte a má blíž k pomalým komorním filmům. V průběhu sledování to na mě působilo neslaně nemastně, kdy se to v hlavě hlavní hrdinkou mele ze strany na stranu, ale nakonec si z filmu odnáším docela slušný zážitek. Prostě něco mezi 3-4 hvězdičkami a pro jeho zviditelnění jich dám víc. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.12.2015)

Jako ano, chápu, co chtěl autor říci. Dokonce odhadnu směřování jeho myšlenek, jak chtěl příběh podat a jaké tam chtěl mít zápletky. Jenže tím, že nešel do hloubky, že spoustu věcí nedořekl, nebo dokonce nenaznačil, se mu to sesypalo pod rukama. Možná bych mu mohl doporučit, aby si nejprve přečetl Terzaniho knihu Ještě jedna jízda na kolotoči, o tom, jak se s rakovinou a vidinou smrti vyrovnává do té doby úspěšný novinář a žurnalista. Jeho myšlenky mají hluboký vhled, nechají nás nahlédnout skutečně do nitra, do myšlenkových procesů. Tento film to nenabízí. Vlastně nevíme, proč se třeba ti dva vzali, proč Polívkova postava manžela je tak odtažitá, proč ho nezajímá, co se s jeho ženou děje a bude dít, když jistý vztah k ní stále má... Stejně tak postava dcery je jen naznačena - a vztah matka-dcera rozebrán zcela minimálně. Ano, vidíme jizvy na rukou, ano, napadne nás něco o sobectví, ano, je tady ten telefonát a kuplet na závěr, ale stále je to zatroleně málo, abych si udělal představu. Zato se hodně času věnuje ezoterice, a to ještě zmateně - padání lidí do transu je na křesťanských setkáních, kde to má působit duch svatý, urinologie léčí i tělo apod. Navíc jsou zde divné skoky - od skepse k léčitelským praktikám po bezvýhradnou důvěru a obhajobu (jako proč ne, ale jen na základě ohnuté lžičky? bez postupného vývoje?), od rozčarování, že jde o léčbu duše pro další reinkarnace (mimochodem, další nonsens, tohle ezoterika řeší až ve druhém plánu, jestli vůbec), po náhlé se vyrovnání s nadcházející smrtí (a vlastně nevíme jak a proč - že utekla v noci do lesa a tam "prozřela"?). Neříkám, že nejde o silný příběh, ale místo povrchních zbytečností bych ocenil hlubší vhled a zobrazení myšlenkových pochodů - třeba scénu, kde by se dívala na lidi v zahradní restauraci, jak popíjejí pivo, děti si hrají, a najednou by si uvědomila, že ti lidé tam zítra budou, ale ona už ne. Dost mě také štvala ta těkavá a zoomovací kamera, jež měla problém zarámovat nějaký smysluplný obraz. (02.01.2017)

Alena Mihulová ve své životní roli v pozadí s ansámblem neméně skvělých herců v rolích vedlejších. Zároveň také jeden z nejsmutnějších filmů, jaké jsem v poslední viděla. Syrový a upřímný příběh u kterého je nad lidské síly zůstat bez pohnutí. Prožila jsem to s nimi, plakala a přesto nakonec neodcházela s onou typickou pachutí a depresí, jež je podobným filmům tolik blízká. Jednoduché poselství - život je krásný, bojuj a nenech se zlomit... Děkuji Slávkovi Horákovi za silný zážitek. (23.11.2015)

Příběh, který je o velkém srdci jedné bytosti, která má v sobě tolik dobra a obětavosti pro druhé, až zapomíná na wellnes vlastní duše. Obsahové se film dotýká i tématu v oblasti léčitelství, ale nikoli s pozice, "já mám dobrý názor a opačný patří do toi toiky", ale jen to tak příjemně zašimrá v mozkovně ať si každý popřemýšlí jak uzná za vhodné. Lidsky odvyprávěný příběh má do sebe kvalitně zapadající zábavné i dramatické prvky, přesně tak, jak je mnohým z nás serviruje sám PAN Život. Civilním hereckým výkonům kraluje fantastická Alena Mihulová, tady bych se nebál ani myšlenky na Českýho lva, pokud se tedy bude dávat za herecké výkony a ne za barvu pleti jako loni. S citem otevřená filmová duše zaujme především sobě rovné z řad diváctva. (17.07.2015)