Mzda strachu

Clouzutova Mzda strachu byla jedním z mála případů, kdy i já, se svou zálibou ve filmových návratech do dávných zákoutí minulého století, jsem se poměrně bál podívat se na "starý" film. Mohl za to novší Friedkinův remake, po jehož zhlédnutí jsem si moc nedokázal představit, že něco tak akčně strhujícího mohl někdo natočit již pouhých 8 let po válce. Bál jsem se nicméně zbytečně. Cesta přes rozpadající se most uprostřed bouřky ani minimalisticky zachycena příprava výbuchu se tedy nekonala, ale pominu-li dva nebo tři Friedkinovy specifické kultovní scény, původní verze Mzdy strachu pak u mne vyhrává na celé čáře. Bavila mne nepřetržitě od samotného začátku (zatímco Friedkin mne tenkrát spočátku nějakou dobu dost nudil), s vývojem dramatické situace nabírala pomalu neskutečněj "drajv", kdy mi chvílemi rovněž tuhla krev v žilách a závěr v tomto případě též považuju za lepší. Je zajímavé, že Montandovi jsem od počátku fandil a témeř se nemohl dočkat, kdy se mu konečně podaří vyrazit od volantu senilního Vanela (nic proti němu jako hercovi :)), a neuvědomil si ani na chvíli, k jaké tragedii může akční povaha hlavního hrdiny plného odvahy a života (v protikladu k zbabělému, ale přeci jen možná vhodně opatrnému postaršímu muži) dospět. O to větší překvapení v závěru, který lze vnímat jako parodox, ale pokojně z jiného úhle pohledu i jako notný důsledek nerozvážného charakteru... Za mne výborná dobrodružná "chlapácká" jízda, která navíc ve správných chvílích nepostrádala ani notnou dávku psychologie. 95% (28.05.2020)

Ukázkový thriller. Štěstí, že jsem Friedkinův remake viděl dřív (přiznejme si to, je sice výborný, ale na tuhle perlu kinematografie nemá), protože tahle jízda je... no jízda. Skvělá představovačka, doslova přecpaná hláškami (dabéři jsou bezvadně vybraní) a pak nervydrásající cesta náklaďáky s nitrákem, plná překážek. Žádná z nich sice nedosahuje kvalit Friedkinova přejezdu mostu, ale hravě ho překonává v postavách. Herci v čele Yvesem Montandem a Charlesem Vanelem do rolí skvěle padnou a hlavně Montadův Mario je bezvadná svině. "Chlastá jen vodu a bude mi poroučet jako kdoví jakej pán. Rózo, přines vodu panstvo má žízeň." (20.02.2011)

Více než hodinu jsem se řádně nudil. Hodně pomalý rozjezd, kde se nedozvídáme o postavách prakticky nic, jen můžeme vidět, jak se poflakují v tom svým městečku, handrkují se a celkově se chovaj jako pitomci. Zatímco v druhé polovině přichází ta šílená cesta s nitroglycerinem a to už je jiné kafe. Opravdu napínavé až nervy drásající scény, hutná atmosféra a interakce mezi postavama... Ale přesto, na začátku jsem asi dvakrát málem usnul. Proto (6/10) (11.09.2009)

60 rokov po nakrútení a iba o málo menej rokov od doby, keď som tento slávny Clouzotov film videl premiérovo, som si ho pozrel opätovne, aby som verifikoval pôvodné hodnotenie a doplnil komentár. Jednu hviezdičku som musel ubrať, pretože úvodná časť je naozaj príliš rozvláčna. Ale prevážanie nitroglycerínu je už tým, čo urobilo tento film slávnym. Nemá význam sa pozastavovať nad niektorými technickými nezmyslami, ani občasným prehrávaním Yvesa Montanda, stačí si vychutnávať napätie a dramatickosť situácie, ktoré sú prítomné aj pri opakovanom sledovaní. Nie je veľa filmov, ktoré diváka zaujmú aj po 60 rokoch. (01.10.2013)

Vlastně bezchybný film. Nevadil mi pomalý rozjezd, ve kterém sledujeme "uprchlíky" z Evropy "uvíznuté" v zapadnutém jihoamerickém městečku (bez peněz a bez možnosti si je vydělat), protože jinak bychom postavy nemohli poznat a ony by se později nemohly vyvíjet. Právě vývoj postav je to, co je na filmu (včetně všudypřítomného nebezpečí exploze), nejpodstatnější. Plné hodnocení nedávám, protože mi nesedl konec (přestože má smysl). Ale to může být jen můj osobní názor :). ■ P.S. Oceňuji realističnost filmu, ve kterém místní obyvatelé mluví španělsky, Američané anglicky, Francouzi francouzsky a do toho občas zazní němčina nebo italština. U starých filmů ne vždy vídané. (15.04.2011)