Filmová lázeň

Běžného diváka dokument možná zaujme, protože o historii festivalu, potažmo české/československé kinematografie ví jen kusé informace, takže v podstatě cokoliv, co je prezentované, má svoje opodstatnění a hodnotu. Jenže pro toho, kdo se o film zajímá trochu víc, je dokument ztrátou času a trochu šikovný člověk s přístupem k materiálům, zdrojům, archivním záběrům či technologii by něco podobného stvořil také. Tady to má jen punc určité profesionality, ale i ta je docela diskutabilní. Šíře dotazovaných pamětníků je dost úzká, glosy filmových historiků upřesňující kontext naprosto marginální a přehlédnutelné a vůbec celkový způsob "pátrání" po historii Evy Zaoralové je takový povrchní a nijaký. U cigárka a kávičky často jen nepřítomně přikyvuje, z dotazovaných občas nevyjde kloudná věta a když nějaká, tak je naprosto nepodstatná. Koho zajímá, že ten chodil věčně s šálou i v létě, že tam měli příděl masa větší než jinde atp. Prostě takové plácání páté přes deváté bez stanovení jasné struktury. Že historie festivalu s různě velkými odchylkami kopírovala vývoj československého filmu, jsem věděl i bez dokumentu. Za mě čistě zakázková věc - máme splněno, odškrtneme si a jdeme dál, žádná přidaná hodnota. (12.07.2015)

Pro mne informačně velice přínosný dokument. Spousta zákulisních informací, dobové ukázky (tady suverénně vedou Momenty filmového festivalu připravované Miroslavem Horníčkem) a drobné perličky. Možná zbytečně velkou část stopáže ukusuje politické zpravodajství, ale to je asi jediná výtka. Končí se kontumačním vítězstvím nad pražským Golemem, zbytek stejně všichni známe z vlastní zkušenosti (70%). (08.07.2015)

Rychlý, zábavný a povrchní průlet festivalovou historií. Skutečným pokladem jsou Momenty filmového festivalu s improvizujícím Horníčkem. Z prvních let mnoho materiálu není, za normalizace se ve Varech zřejmě dělo stejně málo jako ve zbytku republiky a záběry křenících se celebrit, v jejichž zastávku na propagačním turné se festival v posledních letech změnil, byly již v různých dokumentech recyklovány nespočetněkrát. Politka a zahraniční hosté měli stejně vždy větší váhu než filmy a jejich recepce. Vím, že je to do opovážlivě zjednodušené a z kontextu vyjmuté shrnutí sedmdesátileté historie velké filmové akce, ale takto Jankova kronika vybranými záběry a volenými tematickými akcenty vyznívá. Také vzpomínající pamětníci řeší spíše to, že Brousil chodil v zimě v létě obtočený šálou a že se díky festivalu dostali k podpultovému značkovému koňaku. Střízlivý hlas filmových historiků zaznívá jen okrajově a svou snahou jít k podstatě věci vlastně trochu rušivě kontrastuje s celkově ležérně nostalgickým (ostalgickým) tónem dokumentu. ČT teď na pár let bude mít na začátku července čím zaplnit jeden večerní programový blok, ale divák toužící poznat a pochopit karlovarský festival v souvislostech zůstává odkázán na jiné zdroje (začít může Ebenem komentovanou rekapitulací uplynulých let ze zahajovacího večera letošního ročníku nebo příspěvkem od JIndřišky Bláhové v Naplánované kinematografii). 50% (04.07.2015)

Na tenhle dokument jsem se dlouho těšil, a když se mi konečně splnilo přání ho vidět, nemohl bych být spokojenější, protože se mi dostalo všeho, nač jsem byl nalákán z traileru: spousta skvělých archivních záběrů a zajímavostí ze "zákulisí" MFF KV. Nesmírně mě potěšilo se třeba dozvědět, že festival v minulosti navštívili mí herečtí oblíbenci jako Giulietta Masina, Claudia Cardinale, Henry Fonda či Monica Vitti - všechny ty celebrity, které ve Varech byly od r. 94, kdy se festivalu ujali Bartoška se Zaoralovou, zná každý nazpaměť, ale dozvědět se, kdo z hereckých es starých zlatých časů se festivalu zúčastnil před r. 89, má pro mě obrovskou cenu, protože je to pro mě něco nového. Při sledování jsem se neubránil dojetí z toho, že i já jsem mohl být na pár let součástí té dlouhé kontinuity, která začíná v r. 1946, což je pro současníky srovnatelné řekněme s dobou, která uplynula od husitských válek - neboli kdysi dávno v pravěku, kdy nikdo z nás nebyl naživu. A jako už opět tolikrát předtím jsem se nemohl ubránit respektu k práci, kterou na festivalu odvedlo zmíněné duo Bartošky se Zaoralovou, a současně hrdosti, že se u nás koná takto prestižní filmová událost. Pro mě osobně je MFF KV naprostá srdcovka, na kterou nedám dopustit, a tento dokument mě vyloženě potěšil, protože mu skládá neokázalý, ale o to působivější hold. (14.08.2015)

KVIFF 2015 - Škoda, že se dokument zaměřuje na vzdálenější historii festivalu než na tu blízkou, kterou by zřejmě uvítalo více diváků. Miroslav Horníček mě ale dokázal několikrát rozesmát svými vtipy. Navíc vidět amerického herce Tony Curtise, jak si opéká špekáček nad ohněm, to jen tak neuvidíte. Takže možná, že tu bližší historii uvidíme na 100.ročníku festivalu. (11.07.2015)