Mallory

Za prvé obdivuji, že si někdo takhle nechá nahlížet do života. Ale v tomto případě se odměna dostavila - silně pochybuji, že kdyby ji Helena Třeštíková nenatáčela, že by Mallory dostala byt a mohla být se svým synem; daleko spíš by byla dál na ulici (max. na ubytovně) a syn v ústavu. Čímž vůbec nechci tvrdit, že ji to štáb aktivně nějak zařídil, ale on už sám fakt jakéhokoliv natáčení pro televizi a hrozba zveřejnění funguje jako účinné beranidlo. Rozhodně je ale Mallory obdivuhodná - hlavně že se dokázala nevrátit k fetu, ačkoli jí "čistý" život zrovna moc světlých stránek neukazoval. Za třetí doufám, že tu sociální pracovnici nakonec dělat bude - a jak tu někdo už napsal - nahradí některou z těch krav, které potkávala na úřadech. Za čtvrté šlapalo jako hodinky kouzlo nechtěného v případě těch jejích chlápků a jejich proměn v čase - prostě, že s chlastem je to pořád ta stejná písnička. Za páté gratuluji Jiřímu Bartoškovi k tak skvěle investovaným dvou tisícovkám - na tom mostě ho určitě ani nenapadlo, že to z něj za pár let udělá takovýho frajera. Což nijak neironizuji, bylo to od něj fajn. (28.01.2016)

Po nevýrazném Soukromém vesmíru opět zajímavá časosběrná studie, která je navíc unikátní v Třeštíkové filmografii netypickým pozitivním vyústěním. Automaticky se nabízí srovnání s Katkou, ale tyto dvě postavy mají společného jen to, že vědí, jak chutná heroin, jinak mají jejich životní funkce dost rozdílný definiční obor a ještě rozdílnější obor hodnot... Zatímco u Katky se bavíme víceméně o konstantě, Mallory rýsuje (když si odmyslíme nějaké ty lokální extrémy na začátku) zajímavou rostoucí křivku... (Bez ohledu na tu drastickou sedmiletou černou díru, která v konečném zúčtování nemá pro diváka podstatný význam). Kromě trampot jednoho života, jenž je zavrtán v sociální vrstvě protkané alkoholem, špinavými bary, automaty a sexuální upoceností podivných týpků, Třeštíková hezky nastavuje zrcátko také byrokratickému chlívku, v němž úřednická zviřátka soutěží spíše v délkách svých dovolených než v empatii a obětavosti... Jestli bude nějaké pokračování, bylo by pro mě dostatečně škodolibým zadostiučiněním, kdyby Mallory (-!- mikroskopický spoiler -!-) po dostudování našla místo na sociálce a nahradila některého z těch nekompetentních úředníků. :-) Ve výsledku to (naštěstí) není taková ždímárna divákových emocí, není to experimentování s metodou, kterou Třeštíková používá jen jako osvědčený nástroj, ale přesvědčivý dokument jednoho života s minimem stylizací (narozdíl od Katky). __ Jo a Jiří Bartoška je jako tvarůžek... Než ho okusíte, máte vůči němu iracionální předsudky, podivné strachy a projíždí vámi odpor k domnělé chuťové aroganci. Ale pak... Pak zjistíte, že vůbec nesmrdí a chutná božsky... (17.07.2015)

Neumím hodnotit film a hlavní protagonistku zvlášť. Vlastně si ani nemyslím, že je to v případě časosběrů Heleny Třeštíkové, jejichž autorství z valné části jeden neví komu předně připsa, na místě. Budu tudíž osobní důsledně a mám něco na adresu blazeovaných pisálků se srdcem na pravém místě, vedoucím řeči o sebeurčení, vině a schopnosti něco se sebou dělat: Kdo z vás by se dokázal s takovou vervou jako Mallory pustit do úklidu směťáku, na kterém vám nezbývá než bydlet? Kdo z nás sráčů na Mallory má?! Respekt všem, kteří statečně bojují, Heleně a v neposlední řadě Jiřímu Bartoškovi, prvnímu profesionálnímu herci, který (ne)vystupuje ve filmu Heleny Třeštíkové. Fuck off ouřednice (nejen) na byťáku a všichni ti blokující zákon o sociálním bydlení. (06.08.2017)

Parta bezďáků co přestali mít na drogy a snaží se vrátit k běžnému životu. To logicky s jejich probíhající protidrogovou terapií nelze. A ano o tomhle je celý film. Nelíbila se mi depresivní atmosféra, kamera vypadala jako kdyby to někdo točil na smartphone a prvky jako soundtrack a podobně, to zde vůbec nehledejte. (31.12.2016)

Druhá projekce: Další do sbírky klenotů dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Mallory svým příběhem popisuje úplný opak Katky (rovněž hrdinka Třeštíkové tvorby). Popisuje tvrdý pád na ...ústa, potom co si hlavní aktérka představovala růžový svět bez drog. Cestu k absolutní spokojenosti si doslova musela prodřít a přišlo mi, že tehdejší drogy měli největší vliv na její karmu. Po stránce filmové (dokumentární) netřeba slov. Dokumenty od Heleny Třeštíkové považuji za nejlepší a za nejlépe propracované z řad českých dokumentaristických tvůrců. ___ (Bio Centrál, Hradec Králové) (25.07.2015)