Fúsi

Ďalšia severská lahôdka o ľudských túžbach, potrebách a o tom ako ťažko sa žije človeku samému. Veľmi zaujímavá osobná dráma na míle vzdialená americkej produkcii. Nič tu nie je umelo prikrášlené ani dotvorené, len aby sa dosiahol žiadúci efekt, proste všetko čo sa deje okolo Fúsiho je ako vystrihnuté z reálneho života. Človek si ani neuvedomuje, koľko lásky a dobroty môže byť v takom outsiderovi spoločnosti, hlavne pre opačné pohlavie. Takí ľudia si nezaslúžia posmešky, ale obdiv. Na druhú stranu čo sa týka konca žiadalo sa mi tam toho trocha viac, pár vecí si v závere pýtalo väčšiu pozornosť a hĺbku. 80/100 (23.12.2016)

Uzasne vykreslena hlavni postava, ktere se dalo porozumet a fandit ji. Vyborny byl vztah k matce, kamaradovi a predevsim k male sousedce. Dobre znazornene byly i vztahy na pracovisti ve stale praci a na brigade. A samozrejme, ze zajimava je i hlavni dejova linka s Fusiho novou pritelkyni, jen s tou jeji depresi ve sprchovacim koute jsem mel trochu problem. Urcite je zde podobnost s danskym filmem Mazel. Ja mam proste pro takove a podobne severske filmy o ruznych podivinech slabost a za me plny pocet. Videno ve Stare arene, Ostrava. (03.02.2016)

(101/2022) / Fúsi je čo do formy aj obsahu výrazne minimalistická dráma takého povedzme klasického severského štýlu. Aj pri tých pár najsilnejších momentoch si film udržiava až neskutočný odstup od zobrazenia emócií a drží sa prísnej civilnosti. Ono je to zložité, človek by aj prial pár "filmovejších" momentov, ale nakoniec, ten reálny život ich tiež obsahuje v podstate pramálo. Oceňujem, že sme sa nasilu nedočkali happyendu, aj keď ten záverečný Fúsi úsmev bol docela záhadný. (7/10) (12.12.2022)

Kári se za šest let bohužel nikam moc neposunul, opět tu v hlavní roli máme dobrosrdečného loosera, akorát místo vyzáblého depresivního kluka tu máme obrovského mlčenlivého chlapa. Kári prý obdivuje Jarmusche a na tomto filmu je to hodně znát, jen prostě bohužel Kári nemá cit pro to "psaní mezi řádky". Na druhou stranu je fajn, že Kári strávil nějaký čas ve Francii a tak ty klasické severské výjevy osamělosti a deprese jsou přeci jen lehce naředěny mezilidskou empatií. (03.11.2016)

Tak tohle bylo pro mne moc příjemné překvapení. Krásný a hořkosladký příběh z ne až tak běžné islandské kinematografie mi zpočátku připomínal některé z Kaurismakiho filmů. Ať už atmosférou, či zaměřením na "loosery" z okraje společnosti, jenže později mi přišlo, že tam je ještě něco navíc po islandsku, a že to díky scénáři a režii na většinu diváků překvapivě funguje. Hlavní hrdina "se srdcem na dlani", jenže ta dlaň je schovaná v mnoha rukavicích - slupkách, takže pro okolí je Fúsi podezřelý exot, v lepším případě pro ignoranci, v horším pro šikanu. A on to se svým srdcem neřeší, protože se zabydlel v těch svých slupkách, které mu zdá se plně vyhovují a asi ani nechce ve svém životě nic měnit. Ale zapůsobí "katalyzátor" v podobě mladé dívky (překvapivě rovněž looserky) a začnou se dít věci a originální zvraty. A přesto, že si svým přístupem za většinu problémů asi může sám, divák mu začíná fandit. Skvělé herecké výkony obou hlavních představitelů, moc zajímavá kamera v povětšinou ponurých exteriérech i interiérech, nenápadná ale zvýrazňující hudba, scény humorné, na pomezí parodie, vyhrocené, drsné i melancholické a podle mne díky režisérovi v souhrnu i velice slušně vyvážené a vybalancované. Holywoodský happy end se zaplaťpánbu nekoná, režisér dává šanci divákům, aby o tom "konci" popřemýšleli a o Fúsim zrovna tak. Přes svůj neohrabaný přístup si Fúsi svojí dobrotou dost "respektu" i ocenění nakonec vybojoval (i u původních zarytých nepřátel) a další opravdu záleží v první řadě na něm. (14.05.2021)