Důstojník a gentleman

Pod vedením seržanta Emila Foleyho by se ze mne pilot US Army rozhodně nestal. Já totiž neumím spontánně řvát "Yes, sir!" a na jakoukoli buzeraci reaguji více či méně v rozporu s platnými předpisy. Jenže já si to mohu dovolit, protože jsem nikdy netoužil po letecké kariéře, ale takový Zack to má těžší. Problém s autoritou má stejný jako já. On se však nechce vrátit na ulici, ale zároveň nehodlá ani ohnout hřbet. To je prostě dilema, které mě baví a souboj těchto dvou osobností zrovna tak. Je to zábavné, má to náboj a dokázalo to ještě zvýšit můj odpor k vojenskému stylu života. To si zaslouží velkou gratulaci. (02.12.2015)

Jeden z důvodů, proč filmová 80. léta vypadala jak vypadala, byl bezpochyby ten, že v tu dobu se exekutivních funkcí začali ujímat muži s válečnou zkušeností či jen zválcovaní vojenskou propagandou přelomu 60. a 70. let, proti kterým stála v tu dobu jen minimální kontrakultura vyčerpaná aktivistickými 70. lety a drogovými dojezdy. V kombinaci se všudypřítomnou Reaganovskou politikou individualismu vzniklo ideální podhoubí pro snímky podobného typu, viz Taps, Stripes, Private Benjamin, Up the Academy či The Lords of Discipline. An Officer and a Gentleman je pak ideální příklad snímku, na kterých vyrůstala generace baby boomerů. Je cynický, arogantní, misogynní a zastává hodnoty mužského přátelství, disciplíny (pod dozorem tvrdých ale spravedlivých vojenských autorit) a tvrdé práce. Tím je mimochodem také tento film dnes zábavný, protože ve své ignoranci není schopný v zásadě přehodnotit cokoli, co zastával od začátku, takže mu prakticky chybí vývoj a fungují v něm pouze jednotlivé epizody. Ty překvapí nejen tím, nakolik dobře jsou natočené, ale třeba i pro tento typ filmu překvapivým naturalismem. Díky tomu vlastně až do konce film celkem zdatně zastírá, jaká je to strašná sračka, což naštěstí ve finále odhalí s celou pompou a ještě si zatleská. Tak jako tak, vodopády urážlivých projevů drill seržanta Foleyho mě opět přesvědčují, že filmové scény z buzerplaců bych měl začít sbírat. (21.04.2020)

40. Zlatý Glóbus za rok 1982 - cena (2) - *Nejlepší herec ve vedlejší roli - Louis Gossett Jr., *Nejlepší filmová píseň - "Up Where We Belong" - Hudba Jack Nitzsche, Buffy Sainte-Marie, text Wilbur Jennings + nominace (6) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herečka (drama) - Debra Winger, Nejlepší herec (drama) - Richard Gere, Nejlepší herec ve vedlejší roli - David Keith, Objev roku (herečka) - Lisa Blount, Objev roku (herec) - David Keith (02.12.2008)

Ak by som bol urputný hľadač hollywoodskeho klišé, toto by bola pre mňa zlatá baňa. Príbeh outsidera, ktorý šťastie našiel. Ale...film má neskonalé kúzlo, určitú naivitu, ktorej môžete podľahnúť a hlavne je z čias, keď sa nepreberali politicky korektné veci a dej bol presne prispôsobený dobe a ľudom, kdežto dnes sa každý preteká v tom, kto bude viac naklonený na tú, či onakú stranu. Stačí byť naklonený k tým pravým divákom, ktorý sledujú film a nie tí, ktorí v ňom hľadajú potencionálnu špinu, aby mohli do sveta vykrikovať vymyslené avantúry. (18.01.2021)

Velmi prijemne prekvapeni. Kvalitni romantika o hladovych zenskych po vojenskych rekrutech americkeho letectva. Dobre vykresleni jednotlivych postav a vycvikoveho centra. Scenar taky chvalim, mozna jen samotny zaver filmu si mohli tvurci odpustit. Presvedcive jsou i herecke vykony, ac nemam Gerea rad, v tomto filmu byl vyborny a dost mozna se jedna o jeho nejlepsi roli. U me je Dustojnik a dzentleman jen krucek od plneho hodnoceni a celkem se divim, ze ma jen 70%... (05.11.2013)