Padesátka

Očekával jsem komedii typu Snowboarďáci, která se přiblíží až něčemu jako Babovřesky. Naštěstí jsem byl mile překvapen a zase pochválím Kolečka, který se stává velkým scénáristou. Kotek vykročil dobrou nohou a doufejme, že mu to zůstane. Film má dobrý námět a propletenec událostí se rozplétá logicky s příjemným humorem a kvalitními hereckými výkony. Po herecké stránce vsadil Kotek na jistotu a vyplatilo se. Horalové i Pražáci se vtipně doplňují a zejména humor z hor je drsnější a někdy i černý a tady to přesně sedne. (13.03.2016)

Zkoušela jsem se na to dívat dvakrát - v různé náladě a rozpoložení - ale vyšlo mi z toho pořád to stejné: velice chtěná, ale povětšinou nepovedená parodie na černý humor. Ale ona je to prostě dřina a do jisté míry i alchymie, rozhodně nestačí jen sprostě mluvit. Ale myslím, že herci si to užili hezky. (21.05.2016)

Vojta Kotek se stejně jako jeho herecký kolega Jirka Mádl rozhodl zkusit natočit svůj vlastní film a ukousl si příliš velké sousto, které nedokázal spořádat. K ruce měl celou řadu slušných herců a zasněžené prostředí hor, ale bohužel neměl k ruce kvalitního scénáristu a i s režií dost tápe. Film není vyloženě trapný, jako tomu je u většiny filmů české produkce (ačkoliv postava Prachaře je klasickou karikaturou, která se v tuzemských filmech vyskytuje) jen není absolutně vtipný a neví, jak pracovat s postavami ani příběhem. (27.02.2019)

"Horskou službu nevolej. Stejnak budou po Padesátce všichni na plech." Tak řádění opilé Horské služby bylo celkem zábavné, běžecké výkony herců mě taky pobavily a neplodný Famfulík rozhodně měl svoje kouzlo. Jenže to byly takové drobné epizodky v tom drsném horalském příběhu, který mě vůbec nevzal. Snad ještě to věštění z kančích střev stálo za zmínku, ale vyhánění mrazu z duše dam za zenitem mladým klackem mě až tak moc nebavilo a nejhorší na tom bylo, že mi nikdo řádně nevysvětlil techniku soulože v krmelci, protože na tuto informaci je i strejda Google skoupý. (22.11.2016)

Když někdo posbírá řadu velmi solidních herců několika generací, kteří by mohli polovinu filmu skvostně improvizovat, a takhle to zvrtá, je to průšvih. Kotek s Kolečkem místy neuvěřitelně bloudili. Vsadili na hořkosladkou tragikomedii, u které se snažili vyloudit nějaký ten přesah, ale tuším, že se stejnojmennou divadelní hrou to na prknech dopadlo o poznání lépe. Na pozadí tradičního běžkařského závodu se odehrává i jedno hledání biologického otce, zklamání z jednoho syna, hodně vzpomínek i nějaké to souložení se staršími ženami v krmelci. Ve skutečnosti je ale všechno jen mdlá vata, která místy pobaví (zejména díky hercům jako Taclík, Pavelka, Schmitzer, Mádl..), retro pasážím naopak chybí věrohodnost, hlubší záběr postrádá i současné vyprávění. Přes prsty by měl pak dostat hlavně „mistr zvuku“. V české kinematografii to není bohužel nic nového pod sluncem. Každý třetí film je prachbídně ozvučený, že si divák musí dialogy domýšlet. Jsem velmi rád za mladou krev českého filmu, ale nesmí se podbízet knedlíkovitému publiku (nevím, koho ještě může bavit Pavla Tomicová) a nesnažit se o další upocenou tuzemskou blbůstku, která přitom měla velmi solidní základ. (23.08.2016)