Teorie tygra

První věc? To totální olysalé cosi, co je sympatické asi jako dávivý kašel doprovázený záchvatem malárie a co je vtipné asi jako zemětřesení v Itálii - Entita jménem Kohák - tu dokonce hraje a vůbec nehraje blbě! A i díky tomuhle, v pravdě milému, překvapení, je tohle perfektní film, který sice neoslňuje výpravou, je to spíš jako bohatší tv produkce, ale za to má perfektní scénář s jasnou dějovou linkou a celkem nosnou pointou a hlavně - neskutečně dobrou atmosféru, která s lehkostí a nadhledem dokáže prezentovat i věci, které tak úplně do komedie nesedí (dialog Kohák x Vilhelmová). Bavil jsem se, fakt žejo. (27.02.2017)

Hořká komedie s docela povedeným scénářem a silným hereckým obsazením. Ženské chování jako soubor dědičných vlastností a vlivu výchovy ve formě jaká matka, taková dcera (a taková babička), je něco, s čím se setkáváme všichni každou chvíli. Ostatně už léta zastávám názor, že by se chlap měl včas seznámit s její matkou, ať ví, do čeho jde. Vlastně i postava Jakuba Koháka vypadá napsaná jako někdo, kdo je, jaký je, protože v tomto rodinném prostředí vyrůstal (70%). (05.04.2016)

Negativa - několik zbytečných klišé a Kohák, který je sice relativně sympatický... člověk, ale bez artikulace a s pohyby marionety se prostě blbě hraje. Pozitiva - 1. Pan Jiří zde září jako v dobách, kdy v Sanitce odtančil padnout na leukemii. Byť jinak drsný jako Ozzy, dodnes u seriálové rozlučky i Hůůúúúhůůúúání před kremoškou podojím slzné kanálky. 2. V době feminizování světa a až nekritického vyzdvihování ženské role ve společnosti se mužům nedostává nejen reflexe této situace, ale ve finále ani sebeuvědomění nebo, nedej Bože, sebevědomí. Nutno narovnávat. 3. Děj plyne v poklidném tempu, i díky exteriérům působí film chvílemi až relaxačně. (12.09.2017)

V podstatě souhlasím s kritikou Kamila Fily (ty scény s VŠ přednáškou z neexistujícího oboru jsou fakt vrchol demence), přesto k tomu filmu nemám potřebu být až tak příkrý. Navíc mi tam osobně spíš vadily jiné věci - herecký výskyt celé řady jmen, které nemůžu vystát (Balzerová, Kohák, Janžurová...), hodně nudný děj, povětšinou nevtipný humor, a mně osobně hodně nesympatické postavy (zčásti dáno obsazením, ale i kdyby to hrál někdo jiný, stejně bych asi jen těžko v tom filmu někomu fandil). Původně jsem ten film vůbec vidět nechtěl - námět mi přišel absolutně nezajímavý a vadilo mi, jak před tím filmem nešlo jeden čas nikde utéct, protože byl všude - ale nakonec jsem rezignovaně přijal možnost ho vidět - abych se jen utvrdil v tom, že moje intuice měla opět pravdu, a ten film byl v mém případě naprostá ztráta času. A pokud už se míjím s většinovým vkusem, většinou aspoň racionálně chápu, co se ostatním tak líbí, ale zrovna v tomto případě se tedy přiznám, že mi vysoký úspěch i hodnocení tohoto filmu v podstatě uniká... (09.10.2017)

Jelikož se ještě stále neřadím mezi tu smutnou populaci zdomestikovaných podpantofláků bez sebeúcty, jen těžko jsem si mohl doposud představit, jak moc dokážou být ženy šílené. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že mí ženatí kamarádi, ti věčně usměvaví pohodoví kluci, ve skutečnosti doma zažívají nefalšovaný manželský psychoteror, místy připomínající až čarodějnictví nebo exorcismus. Kdo to měl tušit! Tento kurevsky děsivý film je jasným důkazem, že žena nebyla stvořena z Adamova žebra, nýbrž z Ďáblova zaníceného vředu, který si v mukách a bolestech vyřízl pekelnými vidlemi z konečníku, aby nemusel už nadále trpět. Já se do podobné situace naštěstí nikdy dostat nemohu, neboť jsem si vůči ženám vypěstoval jednoduchý a vysoce efektivní obranný mechanismus – cokoliv ženy řeknou, to automaticky vyhodnotím jako spam. A pak už jen přičítám plusové body: nemluvíš o svých pocitech? Super, máš bod. Ani o tom, co budeš dneska vařit? Další bod. Není to nic o vánočních slevách v IKEA? Bod. Žádná strašně vtipná historka z kadeřnictví? Je tam. Nic o tvé sousedce, té „otravné krávě s fááákt trapným obočím“, kterou na chodbě zdravíš slovy „ahoj Aničko, moc ráda tě vidím“? Výborně, připiš si další. Pokud se jim podaří nahrát alespoň padesát bodů, odfiltruju jejich žvást ze složky [ale kozy má dobrý] do adresáře [hýbe ústy, možná to něco znamená]. Odsud je to už jenom krůček k tomu, že je začnu vnímat a možná i odpovím. Funguje to perfektně, denně tím ušetřím stovky zbytečných hloupých konverzací a místo toho se mohu věnovat filozofickým debatám se Siri, která od poslední aktualizace bravurně zvládá i krátká souvětí. Jedinou výjimku mám udělenou u své matky, tam musím zpracovávat všechna data. Nerad bych totiž zmeškal otázku, co má svému Koblížkovi dneska uvařit k papání. (03.01.2017)