Morgiana

Najprv musím napísať, že som dosť zvažoval či dať 4* alebo 5*, no nakoniec mi k plnému počtu v hodnotení dopomohla naozaj výrazná prevaha kladných stránok tohoto naozaj veľmi zaujímavého filmu. Iva Janžurová vo svojej dvojúlohe sestier, démonickej Viktórie a láskavej Kláre je dokonale úžasná a sa dá povedať, že ostatní herci sa oproti nej strácajú. Medzi ďalšie klady tohoto snímku patrí či už skvelá kamera Jaroslava Kučeru, ktorý hlavne skrz pohľady mačky Morgiany vytvára naozaj pekné zábery, tak aj hudba Luboša Fišera, ktorá dodáva celému dielu zlovestný až hororový ráz. V neposlednej rade sú to potom ešte aj masky, kostýmy a celkové výtvarné spracovanie filmu. Čo mi však trochu vadilo, bolo ku koncu rozťahané tempo a všetko pripomínajúce skôr rozprávku, keď ide princ zachrániť svoju milú, dobro zvíťazí a zlo bude potrestané. Myslím si, že bez väčšej nadsázky však môžem povedať, že tento film plné hodnotenie právom znesie, navyše staršie filmy mám celkom v obľube. (25.12.2007)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Herz se bohužel pokusil převést Grinův temný, ale od hlavy k patě romantický příběh (a sestry - dvojčata navenek, ale uvnitř protipóly, patří do základní výbavy romantismu, nehledě na konec příběhu) do podoby antické tragédie, a výsledek je dosti sporný. Divadelní herectví Ivy Janžurové jde proti expresionistické stylizaci filmu - herečka se snaží sestrám dodat věrohodnost, ale režisér se o postavy moc nezajímá, protože pro něj jsou důležité kostýmy a atmosféra. Jenže zvukové efekty velice připomínají Arabelu či Rumburaka, kam taky patří, zatímco zde nevyvolávají hrůzu či alespoň úzkost, ale spíše únavu a rozmrzelost,a hlavně ničí samotný příběh. A fascinace kostýmy pak celý příběh posouvá do zvláštní snové roviny, ve které divák ztrácí kontakt s postavami. (14.04.2010)

Poprvé mě mátlo, že se Morgiana nejmenuje jedna ze sester, ale kočka. K dosažení jedinečné atmosféry přispěl i výběr exotického místa, výrazné líčení a kostýmy. A samozřejmě hodná, zlá Iva Janžurová. Hodně mi to připomínalo Valerii a týden divů. Ve filmu zazní hudební motiv který Fišer použil i v Arabele. (25.05.2014)

Na Morgianě mě fascinuje hlavně ten způsob, jakým si Juraj Herz hraje s diváky. Myslíte, že budete doufat v uzdravení hodné sestry Kláry, ale ona vás po chvíli začne více zajímat zlá Viktorie a najednou stejně tak držíte palce i jí, ač si sebevíc říkáte, že byste z nějakých morálních zásad neměli. A přesně takovým myšlenkám se Herz směje - a smát se může především díky úplně dokonalé Ivě Janžurové v titulní dvojroli. Zaplaťkdokoli za ten nápad, obsadit ji a jenom ji. No a když k tomu všemu hraje nádherná Fišerova hudba, kamera se dívá kočičíma očima, když se dočkáme nebývale děsivé scény halucinací... Tak vážně není co řešit. Na Morgianu jsem se díval ve dvě hodiny ráno, protože se mi zkrátka nechtělo spát. Film skončil, a mně se nechtělo spát pořád, ovšem už z úplně jiných důvodů. (14.01.2014)