Prokletí domu Hajnů

Šajze, musím si přečíst tu literární předlohu. Zpočátku nádherně pochmurné, mrazivé, děsivé psycho, vytvářené nejen chumurnou atmosférou, ale i výbornou kamerou, skvělou hudbou a velmi povedenými hereckými výkony. Ano, Čepek je největší psychouš československé kinematografie a Petronela Vančíková ho dokázala odhadnout a pokračovat v jeho běsnění skvěle. Dokonce i Emil Horváth ml. tu byl skvělý, ač ho normálně nemusím. O Evelyně nemluvě... Proč už se dneska u nás netočí takové filmy? To jsou samé komedie s přívlastkem i bez přívlastu a rádoby dramata "ze života", pak musí člověk pro originální, nezvyklé a zajímavé filmy sahat do historie. (24.01.2014)

,,Jsem na tom hůř než vězeň. Toho aspoň hlídají normální lidi." Poměrně drsný psychologický horor se silným mysteriózním nádechem. Ovšem s nadčasovou myšlenkou (zachovanou z původního románu Jaroslava Havlíčka) o tom, co dokáží vybraní lidé udělat pro zisk a bohatství, nejen jak se říká jít přes mrtvoly, ale čelit i daleko šílenějším podmínkám... například zůstat žít v domě s psychicky nemocným bláznem a současně tedy v prostředí, kde má manželka po osudovém okamžiku každou chvíli blíž a blíž k totálnímu psychickému zhroucení. Zdeptán jistými momenty nedávám plný počet, také proto, že mi překážel až přílišně hysterický smích hlavní hrdinky, avšak při reprize mě úplně dostal závěrečný zvrat ohledně dříve milé, nenápadné služky Katy (neodolatelná Evelyna Steimarová), najednou rafinované manipulátorské "svině". V závěru pak profesor Švejcar (alespoň u mne) vzbudzuje zároveň lítost, neboť byl pouze vypočítavým kariéristou nebo také obětí? Úžasně tajemný filozofický úvod a závěr s vnitřním monologem, pozoruhodné zpracování s hutnou atmosféru po celý film, jakou uvidíte jen v málokterém československém filmu. Jiří Svoboda jí ve svých filmech z 80. let uměl navodit dokonale, značnou zásluhou má zde na tom vedle výtvarně zajímavých řešení exteriérů onoho prokletého domu a šílených maleb postavy strýce Cyrila jednoznačně i kamera Vladimíra Smutného. Hlavně mít pevné nervy k sledování! 80% (16.11.2018)

Až jsem žasl, jak hutnou a nepříjemnou atmosféru lze v Prokletí domu Hajnů zažít. Z velké části je to zásluhou vhodně zvolené hudby a úžasné práce s kamerou, jenž má na svědomí Vladimír Smutný. No a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý herecký výkon Petry Vančíkové, která bravurně ztvárnila Sonin rozklad osobnosti a propad do hlubin šílenství. Na naše poměry rozhodně nadstandardní počin. Zaujal mě ale spíše svou formou, než příběhem samotným, který mě zejména kvůli značné nevyváženosti příliš neoslovil. (07.05.2018)

Na jedné straně výborné herecké výkony, na druhé působivé vizuální ztvárnění, které připomene snímky J. Herze nebo J. Jakubiska. Škoda, že se Svoboda nepustil do nějakého gotického hororu. Každopádně stísněná atmosféra, noc, světla prodírající se mlhou, kříže, rakev, šílenství, aneb jak se stát bláznem snadno a rychle. Havlíčkův Neviditelný je jedním z románů, co jsem nečetl, budu muset tedy tenhle rest napravit. (30.07.2021)

Román NEVIDITELNÝ od Jaroslava Havlíčka je solidní psychologická depresárna, čtivá i v dnešní době. Režisér Svoboda, zodpovědný za pár zajímavých a vybočujících filmů v 80. letech adaptoval román stylově s vybranou vizuální stránkou a trochu děj a motivace některých postav z předlohy změnil a zhustil, ale ustál to. Na filmu je kromě předlohy lákavé i herecké obsazení, které je s vyjímkou páru Horváth - Vančíková přítomno v méně scénách, ale určuje atmosféru filmu Valerie Kaplanová konečně hraje démonickou tetu místo senilní stařeny, Brzobohatý si nezvykle vystřihl roli bezradného slabošského továrníka a na Petra Čepka zbyl zase cvok i když si ho moc neužijeme. Škoda jenom, že Slovák Horváth, schopný herec, který umí dobře pracovat se svým hlasem, je předabovaný kvůli jazykovému rasismu nevhodně Martinem Stropnickým, který k němu moc nesedne a hlasově akorát trapně teatrálně křičí nebo "diktuje" dialogy. Celkově se jedná o slušný film, co chybí v příběhu, doplní tvůrci psycho stylem - Dario Argento by měl radost, čtyři hvězdičky bez váhání. (14.10.2009)