Psycho

Když jsem Psycho viděl poprvé (to jest v době, kdy se film teprve stával terčem mého soustředěného obsesivního zájmu), okomentoval jsem jej takto skromně: "Nemilosrdně přezrálé, přesto stále šťavnaté ovoce." Dnes bych raději předstíral, že snad ani nepochází z mé hlavy. Takové jsou nevyzpytatelné stezky vývoje nejen chápání filmu. (30.05.2008)

Film Alfreda Hitchcocka PSYCHO je silný, komplexní psychologický thriller a matkou všech moderních filmů hrůzy a napětí. Je to bez pomoci ohlášený období nižší obrazovky "slashers" s krvavou zápletkou a šokující vraždy s vrcholem koupelnové scény. Děsivě znepokojující úplatnost, zmatené identity, lidské zranitelnosti, pronásledování a smrtící účinek strachu. Alfredovy tématy byly odhaleny prostřednictvím opakovaného použití motivů, jako jsou vycpaní ptáci, oči, ruce a odrážející se zrcadla. Ďábelsky promyšlený thriller dotýkající se hranice psychického teroru, natočil tvůrce století - ALFRED HITCHCOCK v 60. letech, kdy už měl za sebou celovečerní filmové skvosty: Na sever Severozápadní linkou, nebo Vertigo. Dobrodružství zametl pod stůl a vysílil diváky tím, že na scénu přivedl jednoho z nejslavnějších zabijáků všech dob Normana Batese (Anthony Perkins). Dějové prvky v podkresu kulis - už jen ty jeho domy nahání hrůzu ... A TEN ZÁVĚR ! (19.11.2011)

Asi na mě dopadl syndrom slavných film, které jsou profláklé víc, než by bylo potřeba. Psycho určitě představuje nejvyšší stupeň filmařské umění, ale i takové se dá (a musí) hodnotit pouze jako film. Pro mě osobně je působivější závěrečná scéna v suterénu domě než slavná a často vykrádaná scéna v koupelně. Krom toho Anthony Perkins tady nechal kus sebe, protože jeho výkon se dá těžko na jakékoliv škále ohodnotit. Stejně tak atmosféra a filmařské umění je vysoko nad konkurencí, ale pověstná třešnička na dortu se u mě nedostavila. Možná mi tu chybělo to neustále "děšení" domu nebo čehokoliv jiného, ale pro mě tu byla "pouze" velmi kvalitní a hutná atmosféra, ale strach až na cca dva okamžiky nikde... (18.07.2009)

Předesílám, že jsou to lepší 3*. To, co tenle film dělá talkovým "ternem", je hudba. Dívala jsem se na to v kině, se spolužáky kolem sebe, a nemálo z nich sebou při vraždě soukromého očka škublo, jak se vyděsilo. Ale to hlavně kvůli té hudbě. Bohužel mě to nechalo chladnou, což je rozhodně škoda. A dalším problémem bylo, že mi skoro od začátku bylo jasné, jaký bude konec. Myslí ale, že tenhle film patří do kolonky "must-see", takže vůbec nelituju, že jsem v rámci Projektu 100 na něj zašla. Ale poslední scéna (ještě než tam skočí titulky), ta byla opravdu úžasná. (18.12.2009)

(1001) Dodnes mám v živé paměti scénu, kdy mi moji rodiče asi jako desetileté dívence vysvětlovali, kdo je to Norman Bates, abych pochopila humornou narážku v seriálu Červený trpaslík. Dopustili se tím na mně kultovního spoileru a zároveň tím také zřejmě způsobili, že mám Psycho spojené spíše s komedií než s hororem. A na obranu mých rodičů, myslím si, že Hitch taky udělal hodně proto, aby tomu tak bylo. Protože čím jsem starší (a není to tím, že bych byla cyničtější, pokud něco, tak teď u filmů brečívám víc než zamlada), tím víc se moje percepce filmu blíží poťouchlé černé komedii. A není to jenom kvůli scéně se šéfem na přechodu. Hodně dialogu to též naznačuje. A taky to není tak, že bych se u filmu smála stylem "je to staré a hloupoučké", ale protože v tom vidím opravdickou tvůrcovu zlomyslnost a škodolibost. Naprostá krása je například kontrast Perkinsova Normana a Gavinova boyfrienda. Gavin je muž skála, panák, prkno, dřevo, který mluvou i chováním patří do starého světa (filmu). Perkins se pořád hýbe a vrství ve svém projevu spoustu druhů emocí, je nesvůj a nejistý a přece i v těch nejvypjatějších momentech uvolněně žvýká nějaké bonbóny. Dále také pokud o někom platí, že má ramena přes celá záda, tak o Perkinsovi, a kolik víc důkazů člověk potřebuje, aby ho nazval budoucností kinematografie. (A říkám to samozřejmě v době, kdy se tato budoucnost už stala, herec a já jsme byli oba naživu jenom v jeden stejný rok a v těch následujících letech jsem já měla tu smůlu, že jsem viděla i béčkové až céčkové pokračování Psycha, které si ke vší hrůze i sám režíroval.) Hudba je tak profláklá, že mám vždycky dojem, že si ji pamatuji z jiného života, ale co opravdu hodně obdivuji jsou pohyby kamery. A taky mám slabost pro to, jak Hitch neustále znejisťuje a pozměňuje, kdo je vlastně hlavní postava příběhu. Když jsem film viděla jako malá, zamilovala jsem se u něj do Perkinse. Nyní místo v mém srdci okupuje policista, který zaklepe na okno auta Marion po noci prospané na silnici a potom je její hrozivý stín. -"A man should have a hobby." ♥ (12.11.2014)