Zákon Helena

70% velice dobré téma a postavy. Zároveň si myslím, že systém vyprávění není zcela nejšťastnější. O Berdychově gengu se toho až tak moc nedozvíme - viděl bych jako přínosné, kdyby se divák více (hlavně na začátku dokumentu) dozvěděl a tom, co všechno mají za sebou, co všechno provedli apod. Ale proč, když se to jmenu Zákon Helena - takže bych předpokládál, že dokument bude věnovat hlavně velmi zajímavé a odvážné policistce Heleně. Avšak ani tato linka není příliš silná - něco málo na záčátku, pak skoro vůbec nic (divák skoro zapomíná na vyšetřovatelku) a až na konci zase výrázná postava. O Heleně se toho také moc nedozvíme, jsou zde náznaky, ale spíše jako u vedlejší postavy. Tou hlavní jsou členové Berdychova gangu. Myslím, že by snímku pomohlo, kdyby Helena procházela stále celým dokumentem (už ten název naznačuje, že to je hlavně o ni) a více vyprávěla a komentovala svým postojem a pohledem děj - což by jistě mohlo být zajímavější a ucelenější, nežli několi míst, kdy autorka komentuje, že se bojí a že k tomu má jistě důvod. Nic proti Petře Nesvačilové, respekt a uznání za natáčení se skutečnými členy gangu apod., udělala kus dobré práce - jen dramaturgie trochu pokulhává, aby to bylo ucelenější a ve výsledku i silnější. (23.01.2017)

Dokument těžící z atraktivity tématu. Připadalo mi, že Helena Káhnová je tam trochu na vedlejší koleji. Působilo to na mě spíše jako dokument o Petře Nesvačilové zpovídající účastníky případu Berdychova gangu. Helena Káhnová a Tomáš Gregor, kteří za rozbití Berdychova gangu dostali zdrcující odměnu 10 000kč, by si za svoji statečně vybojovanou a vítěznou bitvu ve válce se zločinem rozhodně zasloužili lepší dokument. (10.11.2016)

Jmenuje se to Zákon Helena, ale o Helené Káhnové je to minimálně. Snaží se to mluvit o podsvětí 90. let, ale když se k němu autorka dostane, přizná, že se bojí jít dál. Je to o vině, trestu, šílených devadesátkách a deziluzi z policejní práce, ale režisérka věnuje první a poslední záběr sama sobě jak jde po náměstí. Kde se v člověku najde taková egocentrická arogance obtočit takto zásadní témata a příběh kolem sebe? Nesvačilová je totiž archetypem špatného dokumentaristy, protože se nedokáže ve všech načatých tématech odrazit od ničeho jiného krom sebe ("Já bych..." "Teda já nerozumim..." "Pro mě je to..."), přičemž se snaží věnovat době a situaci, kterou "nezažila" (v roce 96 jí bylo 10 let). V dialozích obvykle mluví častěji než ten, s kým rozhovor dělá, neobratně tlačí aktéry do nějakých pozic, kde by je chtěla mít a fyzickou bolest jsem zažíval prakticky kdykoli, když byla ve vzduchu nějaká otázka typu "Myslíš, že skončíš v nebi nebo v pekle?" Přičemž zkorumpované a morálkou naprosto nedotčené struktury českého podsvětí 90. let jsou nepřebernou studnicí varovných témat, jimž se dá dnes jen těžko věřit. Koho alespoň trochu zajímá, jak to vypadalo v devadesátých letech za plentou, ať zkusí třeba dokument Tělo bez duše. (19.09.2018)

Ze začátku to vypadalo jako celkem zajímavé nahlédnutí do známé kriminální kauzy, ale nakonec se ukázalo, že je to místy skoro osobní dokument o tom, jaký má autorka strach. Na jednu stranu emotivnější, na druhou mi to přišlo skoro až samoúčelné. Ale je celkem fajn vidět, jak se některé životy vyvinuly. (04.03.2018)

Po tvůrčí stránce bude zřejmě sbírka reportáží z Navlastních očí zajímavější, ale pokud divák přihlédne k jednotlivým svědectvím, je mi trochu záhadou, že většina národa má strach z migrace a ne z korupce a postavení nás občanů ve společnosti. Jak řekl Kája z "Berdychova" gangu: "Jak vyděláš prachy? Prací? Ne. Řekněme, že vyděláš dvacet tisíc měsíčně. Zaplatíš nájem, energie... Když ušetříš pět tisíc, tak seš hodně dobrá. To máš za rok šedesát tisíc. My jsme vydělali milión a půl za dvacet minut." (09.11.2016)