Můj bezvadnej život (E03)

Sice to je jen televizní film, ale scénář je napsán bravurně. Naprosto pravdivé, vystihuje to mnoho věcí v našem běžném českém životě. Povedené! *Poznámka: Možná může příběh někomu zdát přitažený, ale drsné je právě to, že ono to tak fakt v životě funguje. Stačí mít odvahu a činit, ne se jako hlavní hrdinka všeho bát a pokládat to za nereálné. Bylo by skvělé, kdyby ten film nejen vidělo, ale hlavně se z něj ponaučilo mnoho lidí v našem okolí - včetně nás samých. Asi nejdůležitější poselství toho celého je: "Povídejme si s lidmi na rovinu, vyjádřeme naše emoce, nehrajme si na spokojený život, když není... Hlavně se s lidmi bavme." (23.12.2019)

Další neděle, další příběh, další úhel pohledu, další styl vyprávění. Aby si feministky nemuseli demonstrativně splést podpažní ochlupení do culíků, po bezesné noci páně Krobotově, opět okem ženy. A to ženy s velkým Ž. Ne, že bych byl kdovíjakým fanouškem Terezy Brodské, ale tady jede bomby….stejně tak, jako další z grácií Tereza Kopáčová a Alice Nellis. Ženy ženám….ale i muž pocítí, že mu téma není úplně cizí. Ne vždy máme všechno pevně ve svých rukou, i když si to myslíme a ne vždy je ten náš pohled ten správný. Tahle minisérie si drží lajnu a nezbývá, než doufat, že laťku ve vzduchu udrží i zimní tulák Ondřej Vetchý. (13.12.2019)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

No, občas jsem si nebyl jist, zda nesleduji „Manželské etudy“, jelikož mezi partnery vládlo permanentní dusno. Myslím, že základním nedostatkem tohoto díla je scénář. Směšné mi přišly představy o alergii (když to chytne mne, vypadám o dost děsivěji), somatice, o kamarádských „radách“, nehledě k objevnému prolomení hesla mob.tlf. Překvapila mne hysterická reakce živitelky rodiny na prodloužení nařízené dovolené – že by nyní ženy, které jsou jak známo spíš na jistotu, takto reagovaly? Potěšující je, že u nás „Me Too“ pšenka nepokvete. ---- Jako jediná rozpoznatelná mesidž se mi jeví, že chlapy mnoho vydrží i když mají vedle sebe arci obludu – myslím to prudění. Celkově to nemělo šmrnc.---- Broďuchu jsem míval docela rád.---- Edit: Mám nutkání sebrat další hvězdu za vývozní emerickou píseň. (09.12.2019)

Jak (ne)být dokonalá. Příběh o ženách, které chtějí mít všechno a všechny pod kontrolou, o tom, jak jednoduché je ocitnout se nad propastí, dokonce na samém dně. Můj bezvadnej život spojením tří talentovaných žen – Terezy Kopáčové, Terezy Brodské a Alice Nellis – rozhodně získal na kvalitách, a přestože sama Nellis odmítá nálepku "ženský film", v tomto případě lze jen stěží najít vhodnější přirovnání. (11.02.2020)