Případ dvou básníků

Bylo by to celkem fajn, ale nějak nerozumím tomu, proč Kristiána Vícha, kterému má být necelých čtyřicet, hrál Ondřej Malý, kterému je 53 a vypadá spíš na 60? Na tuhle roli se vůbec nehodil, dokonce ani tu oblíbenost jsem mu nějak v téhle roli nemohla uvěřit, že bychom neměli dost herců čtyřicátníků? (03.02.2019)

Přiznávám se, že tento film je mým druhým viděným ze série od Hany Proškové. A opět se na kvalitách filmu podepisují herecké výkony řady herců. Paní režisérka si umí sehnat dobré herce. Horší je to se scénářem. David Matásek a Viktor Preiss tu hrají takové klasické, ničím vybočující, postavičky. Jsou fajn, ale to je tak všechno. I v průběhu je znát, že Hana Prošková není žádná Agatha Christie. Detektivní rutina, ale rutina poměrně příjemná. (05.02.2019)

Prozatim nejslabsi dil cyklu. Postava Horace je tam jaksi navic, jeho smula ve vztazich stale vice pripomina rodinne peripetie Jessiky Flatchrove. Chvalyhodna je snaha tvurci predlozit na pocatku jakehosi falesneho podezreleho, ale opakovaneh vtip fakt neni vtipem. A diskutovat nad dalsim postupem ve vysetrovani v mistnosti plne podezrelych? To jako vazne? 50 proc. (12.12.2022)

Škoda, že pachatel či hlavní stopa byla vcelku od počátku jasná kvůli úvodním scénám se zapojením Horáce do děje, to se ne zcela povedlo. Ale jinak opět velmi slušně natočené a velmi dobře obsazené, zdá se, že Bělohradská využívá svých znalostí divadelních herců lépe než jiní režiséři. Znovu se jí podařilo i do středních a menších rolí dobře obsadit ne zcela televizně okoukané tváře dnešních kvalitních herců z Národního divadla, v tomto dílu určitě vynikli Bidlas i Radúz Mácha, a také nutno dodat, že Matásek postupem dílů Horáce obdařuje větším kouzlem. Ve srovnání s některými režiséry, kteří do středních a menších rolí rádi obsazují výrazné neherce (např.Hřebejk v kriminálce o Plzni), tak se ukazuje, že cesta Bělohradské je pro detektivky šťastnější volbou. (04.02.2019)

Jak svět zase přichází o básníky.. Nepříliš záživná krimi s klasickým podtitulem „všichni jsou podezřelí“, ve které mi vadily dvě věci. Hudba, která by byla možná dobrá v nějakém psychothrilleru, ale tady se moc nehodila a těžko uvěřitelná shoda okolností, na které byl celý příběh postaven (u koho je Horác na večeři a koho zrovna nezávisle na tom potká Vašátko v domě při návštěvě přítele). PC poeta Krisťa by vyplodil asi toto: „Malířovo tokání, Vašátko vstříc zvratům, není hoši zastání, raději zpět k prutům..“ (04.02.2019)