Sebevražedný oddíl

Stáj DC nás v posledních letech terorizovala otřesnými výblitky (Liga spravedlnosti a druhá Wonder Woman jsou nepopsatelné zlo), nicméně pak se souhrou korektních náhod i nehod dostal k materiálu James Gunn. Film je v podstatě o týmu nedobrovolníků na celosvětově důležité misi (jak jinak). Pak přijdou zvraty, vrahem není podezřelý ani zahradník a městem pochodují armády ošklivých, dálkově ovládaných mimoňů (jak jinak). Rámec tu ovšem není moc důležitý. Podstatné jsou bonbónky, které Gunn do škatule nasypal. Tým má absolutně WTF složení (narkoleptická krysařka, pár ostrostřeleckých šulinů, retardované čelisti, autistický vrhač lentilek a pološílená vražedkyně) a jeho chemie je pozoruhodným mixem tradičního pošťuchování nesourodých postaviček s poloimbecilním humorem, jehož absurdnost umocňuje rating R. Na filmu jako celku bych asi ocenil, že je v mezích možností nepředvídatelný a že jeho příběh kupodivu dává smysl. Nezaskočí vás, to zrovna ne - jen je tak šílený, že se může stát kdykoliv cokoliv. Kdyby spolu měly potomka Chata v horách s ulítlejší marvelovkou, vypadal by nějak takhle. Sem tam se objeví náznak politického rýpání či střelby do vlastních řad (o satiře ale nemůže být řeč), vizuál odděluje epizody efektními titulky přímo ve scéně a ornitologové budou tenhle film zaručeně nenávidět. Zabíjení opeřenců ovšem není jedinou brutalitkou - krev je na scéně prakticky permanentně, což je asi jediná stránka, kde se zbytečně drhne přes závit (až na krev, lol). Ze schváleného písmenka R totiž někdo evidentně ejakuloval, takže digitální červená stříká z každé ranky po litrech, lidské hlavy i těla po zásazích explodují na všechny myslitelné způsoby a občas to zasmrádne samoúčelností (a to ještě čumíte, že se ozubená držka žraločího muže držela dost zkrátka). V závěru přichází poměrně bizarní bossfight, který ale hraje podle klasických pravidel a je tím pádem nejméně zábavný. Když všechen bordel smeteme na lopatku a zhodnotíme, vychází nám solidní jednorázovka, která je adekvátně komiksově ulítlá. Za mě jsou to tři mrtvoly z pěti, jelikož jsem se nenudil, i když sranda v žilách dost rychle vyprchá. (08.08.2021)

Vtipný, šílený, trapný, napínavý akční velkofilm, který ale dokáže být i překvapivý, smutný nebo dokonce dojemný, a nebojí se tnout do živého. Doslova. Až se Gunn ještě zlepší v rádoby vážných dramatických dialozích (aspoň tedy v tom minimu, které do svých filmů vkládá), bude to příště za pět. Bomba soundtrack, písničkový i orchestrální. (18.09.2021)

Je něco shnilého ve státě Dánském, když Vám nejlepší DC (vyjma Batmana) film natočí režisér, kterého chtěli vystrnadit z Marvelu, ale vliv fanoušků byl naštěstí silnější. James Gunn je prostě borec. Správně nekorektní, perfektně krvavá záležitost, jasně říkající, že tady to pro mladší 18 let rozhodně nebude. Já byl spokojený. Z nuly udělali dobrej kousek, u kterého je krásně vidět, že Sebevražedný oddíl má obrovský potenciál a je to jenom o tom, jak se ho chopíte. A je úplně jedno, že hlavní protivník vypadá, jak kdyby utekl ze světa Krotitelů duchů. Tady je to o hláškách a nekorektních postavách. Co naplat, že hromada věcí je zde nevyužitých. Seriál Peacemaker mi to jistě vynahradí. (14.04.2022)

Stick to your Gunn. O něco víc koulí a míň srdce než Guardians, brokovnice gagů o něco méně seřízená, ale DC má konečně to, po čem roky touží. Zábavnou jízdu s tempem a strukturou, kde postavy nevypadají jako banda nastrojených konzumentů koňských sedativ nebo jako věšáky na mizerné gagy. Marvel si měl svoje zlato lépe hlídat, ale obecně vzato, vydělali jsme na tom všichni. Sebevražedný oddíl je divoká jízda s pár kopanci a výbornou poslední třetinou, ze které pro mě trčí charisma Idrise Elby a překvapivě Joela Kinnamana. Jen tak dál, i když upřímně nechápu, jak tohle pasuje do univerza, které dalo světu sračky jako Hastrman na steroidech, Feministka začátečnice v kozačkách a Chlap, co se mračí versus Chlap, co mu zkapala Marta. (04.08.2021)

Gunn má super nápady a nebojí se je použít, sympatickou drzost i cit pro efektní klipy. Ale je jako dítě s ADHD, které furt potřebuje nové a nové rozptýlení a nevnímá, že si hraje na prázdné zápletce, prázdném příběhu i prázdných postavách. Při přemrštěné stopáži a skromných kulisách ta bezobsažnost přeci jen bolí. (26.09.2021)