Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Postava Harley Quinn, vyšinutej antihrdinky, je zaujímavo vymyslená aj komiksovo spracovaná postava s veľkým potenciálom ozvláštniť filmy, v ktorých sa objaví. Dôkazom toho bola skvelá snímka Samovražedný oddiel z roku 2016, kde sa Harley prvýkrát objavila v podaní Margot Robbie. Celý film oživila a priniesla nutnú dávku humoru. V Birds of Prey však ani zďaleka charakter Harley nevynikol. Z minula máme overené, že to nie je chyba Margot, ktorá svoju postavu zvláda stvárniť skvele, na mieste je teda začať viniť nudnejší a blbší scenár a zápletku celkovo. Už len spôsob, ktorým sa hlavná postava postavila do úlohy osvieteného rozprávača a sprievodcu kazí celý zážitok z filmu. Napriek plagátom aj popisu spolupráce superhrdiniek sa štvorica dá dokopy až k záveru filmu divným, neohrabaným spôsobom. Naozaj, priateľstvo na päť minút. Navyše sa to počas tejto scény hemží emancipáciou, feminizmom a ženskou nesúdržnosťou. (01.05.2020)

Chaos, girl power a rozkošně šílený australský klenot Margot Robbie. Se zelenovlasým kriminálníkem Jokerem to neklaplo, mezi mnoha zlouny se tak culíkatá potížistka Harley Quinn ocitá sama samotinká bez ochrany, takže hnedle zbystří tací, kterým jakkoliv v minulosti ublížila. A není jich zrovna málo. Ona ale není žádné ořezávátko, navíc je ve hře vzácný diamant, který je třeba ve spolupráci s dalšími nebojácnými hrdinkami (holt si zrovna vzájemně přijdou vhod) ochránit. Než se k tomu dostaneme, proběhne několik kroků, které nedávají úplně logiku, ale s tím se asi krapet počítalo. Tvůrci nechávají jednotlivé charaktery definovat velmi povrchně, moc se nerozhlíží a sypou jednu scénu za druhou, skáčou při tom v čase, jsou násilní, černohumorní, jízliví, ale prostě tam něco chybí. Nebo možná přebývá. Neprobudilo to ve mně třeba to, co oprsklý Deadpool. Přitom akce má slušnou choreografii, krve se tvůrci nebojí, vše prokládají říznými songy a zvukovými efekty, navíc to má zmiňovanou nevypočitatelnou Margot. Třeba ale druhé zhlédnutí udělá z těch dietních čtyř hvězd poctivější čtyři hvězdy. (10.03.2020)

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit. Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" akčními sekvencemi. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil. Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku. Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a 70%. P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně. (05.02.2020)

Chvíli boží, chvíli děsný. Jsou tu neskutečně zábavné scény, které fungují a baví, ale bohužel, je tu i spousta věcí, které sráží sbírku ptáčků do tenat naprostého průměru. A hlavně casting.  Funguje v něm totiž jen polo-titulní Harley Quinn v podání Robbie, která je sice až příliš diblíkovatá, zato má zas pár super analitických scén, kdy se konečně využívá její původ psycholožky. Krom ní tu funguje vlastně už jen zlodějská holčina a padouch (A kde Obi-Van není skvělej, že jo) a jeho hlavní poskok, kteří oba mají jednotlivě víc charismatu, než ostatní postavy dohromady a to není humor, ale myslím to naprosto vážně, nějaké dvě hodiny a už si vůbec nepamatuju většinu hlavních ženských postav, které i při přímém sledování působili sice jako náčrt zábavně, ale hrozně unyle, bez hloubky a působí jako kdyby jim první tři kandidátky na role odřekly. A to je obrovská, obrovská škoda, protože jinak je ten film hrozně dobře natočený, vyprávění funguje a má to dost možná nejlepší choreografii v celém filmovém DC, jenže... Ty postavy to prostě zabíjí a je trošku smutné, že se všichni snaží tvářit o jaké že nejde emancipační dílo, ale stejně se nakonec řeší hlavně to, jak se Harley rozsype po rozchodu s chlapem, poldové s penisem jsou dementní a hlavní padouch je prostě hovado, nevyužitá příležitost. (10.07.2021)

Jakožto jeden ze dvou lidí na světě jsem byl velice spokojen se směřováním DCEU pod Snyderovým vedením, se Suicide Squad i Jokerem ztvárněným Jaredem Letem. Proto mě hrozně mrzí, že tento film navazuje na Harleyinu linku ze Sebevražedného oddílu, ale také na film, který nakonec nikdy nevznikl (Joker a Harley Quinn). A ten prostředek tu pro mě citelně chybí, stejně tak mi vadí dlouho slibovaná absence Jokera (pouze ústřižky starých záběrů), jež se ukázala jako skutečná. To jediné tu chybí k poníženému pětikvaltu, jelikož jsem se jinak výborně bavil. Čím dál více mi vadí nucená emancipace a angažmá režiséra na základě pohlaví a až posléze talentu. Ačkoliv jsem měl od začátku takové pocity z přefeminizovaného Birds of Prey, vlastně s tím v tomto případě nemám problém, jelikož jsem s režií Cathy Yan velice spokojen a tu určitou videoklipovost po vzoru SS má v malíku. Nejvíce tedy s akčními scénami, kde je na to Margot Robbie ještě sama (75% snímku), akce je přehledná, choreograficky vypiplaná (nedělám si iluze o tom, že mladá režisérka měla k ruce schopné kaskadéry) a velice dobře se na to koukalo. Stejně tak mě opět potěšil Ewan McGregor (Doktora Spánka jsem viděl předevčírem), jež si hlavního záporáka hodně užívá (bůh ví, jestli příval rolí brzy neskončí) a ačkoliv hraje přesný archetyp zlého arcipadoucha, jako fanoušek komiksů jsem přesně toto chtěl a netoužil jsem po nepřiměřeném ohýbání známé postavy. Částečně k němu došlo, stejně tak i u Zsasze, ale Chris Messina je cool, takže pohoda. Velká spokojenost, necelé dvě hoďky utekly jako voda a pevně doufám, že se Harley nějak více zapojí do pomalu se vzpamatovavšího univerza. (05.02.2020)