Hastrman

Začátek vypadal docela nadějně, hlavně díky opravdu pěknému prostředí Holanských rybníků a pár desítek minut jsem si také pochvaloval, že to má na český film poměrně dobře zvládnutou výpravu, respektive historické či historizující filmy jsou většinou odsunuty do televize, kde tvůrci nemají takové prostředky, aby bylo prostředí řekněme v dikci filmu "ponoruhodné" a divák necítil hned za okrajem záběru moderní svět. Postupně se však začne nehezky odkrývat špatný, nezvládnutý scénář, kde se nálada zcela nelogicky mění ze scény na scénu nebo dokonce v rámci ní (projeví se to už při první vodníkově zkoušce oné vytoužené české vody, kdy poprvé zahlédne lesem pobíhajícího faráře, načež následuje vyhrocený velký detail oka a hudba polopaticky přepne z poklidné lyrizující polohy na divoké bubny s vysokým tónem smyčce a jakmile o pár vteřin později onen děsivý vetřelec zmizí ze zorného pole hastr-mana, stejně rychle máme původní hudbu zpět s tím rozdílem, že nyní původní hudební téma pateticky vrcholí a má z toho asi stříkat hrdinovo nadšení vodou). Tyto přechody či spíše nepřechody jsou velmi nepříjemné a rozbíjí už tak chatrnou kontinuitu celého hastrmaního univerza. Bohužel je jich snímek plný a promítají se do mnoha složek filmu, včetně herectví, střihu, pokusů o vypointování scén (jeden příklad za všechny - vlasy v knížce o Korsice), charakterizace postav a vztahů mezi nimi. O téměř žádné z postav se ani po 3/4 filmu nedá říct nic moc konkrétního a uvěřitelného, protože chování jednotlivců i masy často jednoduše nedává smysl z žádného úhlu pohledu. Nejvíce mě v tomto ohledu dostal závěrečný trapný zvrat, kdy postava učitele, o kterém všechny postavy v průběhu děje mluví jako o trotlovi atd., během několika vteřin a bez jakéhokoliv důkazu přesvědčí celou vesnici o tom, že dosud zbožňovaný a už jenom díky šlechtickému titulu nutně obávaný a respektovaný baron, je ve skutečnosti jakýsi neurčitý "netvor" a nejen to, dokonce se hned přechází k nefalšovanému lynči v podobě kamenování! Deus ex kamena a čtení Feuerbacha milému učiteli asi moc nedalo. Množství lopotně skládaných konstrukcí snímku tedy nakonec bohužel stojí na tak chatrných nožkách, že je nutno se spokojit s dobře vypadajícími exteriéry, typově velmi zajímavou a uvěřitelně přitažlivou Simonou Zmrzlou a nadprůměrně ošetřenou výpravou a kostýmy. To je na dílo, které samo sebe chce vnímat jako oživený mýtus, vyvěrající přímo z hlubin české krajiny, tragicky málo. (02.02.2019)

Na první pohled to může vypadat jako vnitřní souboj osvícenského hastrmana, který neví, jestli u zvratného slovesa smočit použít morfém „se“ a nebo „si“, ale Moody Maker Ondřej Havelka tam dokázal dostat něco, co tady nebývá standardem. Balada s prvky romantismu o střetnutí živlů a vášní, rámovaná pohanským folklórem a cyklickými lidovými zvyky, boduje svou ambivalencí vůči postavám, mystikou, nenásilným ekologickým poselstvím i odvahou jít na tenký led, který neustále hrozil probořením do studených vod parodie (a že to chvílemi pod nohama praskalo). Čochtan Dobrý, rumulokaj Lábus i bohanebojná Zmrzlá obstáli ve svých nelehkých rolích na jedničku a povýšili režisérův filmový debut na něco, nad čím by se neměla jen tak zavřít voda.. (17.09.2019)

Někdy se říká, že film je tak dobrý, jako je dobrý jeho hlavní představitel. S démonickým Karlem Dobrým tedy tvůrci nešlápli vedle. Bohužel v posledních zhruba dvaceti minutách se to Havelkovi dramaturgicky a režijně úplně sesypalo pod rukama a ty na sílu vložené rádoby hororové prvky úplně vyšuměly do ztracena. Je to škoda. Každopádně, z koho mi v dobrém spadla čelist, byla Simona Zmrzlá. Pro mě největší herecký objev za poslední léta. Charismatická, živočišně divoká a přitom půvabná, herecky přirozená, tu bych chtěl ve filmech vídat častěji. (09.03.2020)

Vtažen do osobité atmosféry hned v prvních minutách jsem si na velkém plátnu docela vychutnal tenhle tajemný romantický příběh s hastrmanem, proslulou toť postavu v českých končinách napříč všemi druhy a žánry v umění. Především oceňuju vizuální stránku filmu (kostýmy, výprava, kamerové záběry) a hudební složku z dílny Petra Wajsara (pěkné vstupy ve stylu lidového folkloru z dávných vesnic). Příběh místy lehce pokulhával, ale upoutal v rámci zápletky otázkou střetu s vírou (včetně několika zajímavých myšlenek, např. "musíme znát své nepřátele") a vykřeslením pověrčivého lidu na vsi. Všeumělu Ondřeju Havelkovi se ve svém filmovém režijním debutu povedlo vytvořit velice osobitý snímek, který v rámci žánru (fantazijní, mysteriózní až hororový poetický film) možná úplně nedosáhl kvality starších klasik jako Panna a netvor nebo Valerie a týden divů, ale v rámci současné domácí produkce nabídl jedinečný filmový zážitek. Ovšem musím se přidat k těm, kteří smysl krátkého epilogu na závěr s přenesením do současnosti (zbourání starých míst a vybudování panelového sídliště) příliš nepobrali. (70%) [Kino Úsmev, Košice] (28.09.2018)

Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE. (19.04.2018)