Něžný barbar

Filozofovanie jedného imaginativního umelca a dvoch doktorov nie je nič pre mňa. Snáď Chýlková tam niečo zahrala, ale zvyšok len samá nuda a občasné vtipy začínajúce slovom kurvafix alebo zosmiešnenie policajtov tomu nepomôžu. –––– Pohlavní styk po pěti letech manželství se svou vlastní manželkou by měl být prohlášen za krvesmilstvo. (08.01.2014)

Další skvělý film s Polívkou. On Šašek a královna či Kalamita je fajn, ale tohle mělo se Zapomenutým světlem další takový vážnější rozměr. Hrabalovu předlohu jsem nečetl, přesto si myslím, že se úvodní trio role zhostilo dle autorových představ. A na té komunististické zanedbanosti a opršené oprýskanosti domů je dnes cosi nostalgického ... Velmi zajímavý film. * * * * (19.02.2013)

Pri opakovanej projekcii som si uvedomil, že pri čítaní Hrabalovej predlohy som mal úplne iný pocit, ako pri sledovaní tohto filmu. Pritom herectvo Bolka Polívku mám rád, ale Arnošt Goldflam ma svojím krikľúnstvom znervózňoval a Jiří Menzel mi pripadal, ako keby prišiel z nejakého iného filmu. A tak bez toho, aby som vymenoval nedostatky konštatujem, že film sa mi nepáčil, čo bolo najpravdepodobnejším dôvodom toho, že som ho nedopozeral. (11.01.2011)

Smál jsem se v kině snad jediný, když Evelyna Steimarová říká Bolkovi v bufetu: "Tedy vaší ženou bych být nechtěla". Moc dalších příležitostí k smíchu jsem neměl... Tragikomedie z Hrabalovy tvorby jsou už takové. Snad jsem jen neměl číst předlohu. Film má jiný konec a i v pár dalších detailech je odlišný. Člověka znalého Hrabalovi knihy to musí nutně dráždit. 1989 a dva nejlepší filmy z tohoto roku: Něžný barbar a Vážení přátelé ano. (14.01.2008)

"U mě si tajní podávají dveře tajně!" - "Pohlavní styk s vlastní ženou po pěti letech manželství, pánové, by měl být prohlášen za krvesmilstvi a trestán!" - "Nehrajte si na velmoce!" - "Vy člověka taky donutíte, aby kurva fix, šel něco dělat!" - "Aby bylo pohlazení, musí být napřed presdržka!" - "A víte, co je ze všeho tady nejhorší? 4x denně musíme pít mlíko... Armageddon!" Tohle předrevoluční Hrabalovské komediální drama mne jaksi minulo nebo jsem je prostě zazdil, přitom jde o parádní, především konverzační, poetickou záležitost ala Postřižiny či Slavnosti sněženek s důrazem na filosofické a zde docela útočné monology a dialogy vůči upadajícímu režimu. Skvěle napsáno, natočeno i zahráno. Zaslouženě plný počet. (01.04.2024)