Hovory s TGM

S ohledem na formu- dva chlápci se procházejí lesem a vedou chytrý řeči, je to vcelku záživné a každopádně velmi dobré. Ale tu formu si nelze odmyslet, byť to má rozumnou stopáž. Nicméně když se dnes pan Martin Huba- představitel Masaryka v brněnském kině Scala ptal, jestli mělo smysl Hovory s TGM natočit, tak jsem si v duchu říkal, že ANO- je dobře, že tento film vznikl. Mnoha lidem se může upřímně líbit a ještě více lidem bude užitečný. (28.10.2018)

Na to, že film pozostáva len z dialógov ubehol neskutočne rýchlo. Po vizuálnej stránke čosi naozaj nevšedné, už dlho som v kine nevidel film v rozlíšení 4:3 a ešte tak umne zafarbený v štýle vtedajších kolorovaných fotografií (len v dvoch scénach to pôsobí vyslovene umelo). Film odporúčam však najmä tým, čo už majú načítané základné informácie o Masarykovi, vzniku 1. ČSR (možno Peroutku), keďže sa skôr zameriava na menej zobrazované odtienky Masaryka, zo samotnej knihy sa cituje len veľmi málo. Obaja herci výborní, veľký zážitok. (10.01.2019)

S knihami jsem se dosud nesetkal, takže se těžko porovnává, ale na první pohled Hovory s TGM vypadají jako hodně stručný výtažek, kde se několika myšlenek pouze dotkneme a ve finále se nejde nikde do větší hloubky a celkově to nic moc neříká. Zvolená forma rozhovoru je dle mého názoru správná, bohužel nemá potřebou oporu v samotných rozhovorech. Herecky je to vcelku povedené. Huba je charizmatický a Budař je prostě Budař, ale tolik tu nevadí. Dokážu si představit lepší provedení. (01.06.2020)

„Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?“ Hovory s TGM jsem nečetl, tudíž možné výtky (minimálně na Kosatíkův scénář) u mě odpadají. Ano, některé věty či pasáže mi i jako člověku, který se neseznámil s předlohou, nepřišly zrovna původní, ale ne že by mě to rušilo, protože na tom film staví, totiž na výrazné stylizaci gest a promluv postav. A u obou hlavních představitelů to byla velká výzva. Čapek mě tak trochu provokoval, protože Jan Budař ho zahrál tak strašně zvláštně, že ve mně ještě doznívá. Ovšem to, co předvedl Martin Huba, tomu já říkám absolutní splynutí s postavou…jedno, zda šlo o více či méně výraznější emocionální projev, věřil jsem mu každý pohyb i větu. Dialogy mi přišly povětšinou povedené. A co do atmosféry snímku to bylo takové převážně pohodové setkání u čaje v parku, čemuž přispělo i vhodné prostředí (výborně podpořené kamerou a zvukem). Celkově to vidím na solidní 4*. „Čapku, vy máte strach z Němců?“ - „Vy ne?“ - „Němci mají takové heslo. Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ - „No právě.“ (17.03.2019)

"My Masarykové jsme strašní..." Tenhle film teda strašný rozhodně není. Především je postaven na velmi záhodné koncepci Pavla Kosatíka, scénáristy Českého století, ukázat Masaryka jako člověka z masa a kostí. To se nejvíce projevuje ve chvíli, kdy Masaryk prozrazuje Čapkovi svoje tajemství o vztahu s Oldrou Sedlmayerovou,a diskutuje s ním poměrně otevřeně o půvabech fyzické lásky. Ale jsou zde i některé další momenty, které Masaryka svým způsobem demytologizují. Jde hlavně o Masarykův vztah s Čapkem, který zde rozhodně není tak harmonický a vřelý, jak jej člověk může třeba vnímat při čtení knihy Hovory s T.G.M nebo i z filmu Člověk proti zkáze. Četl jsem rozhovor s Pavlem Kosatíkem, v němž tvrdí, že Masaryk Čapkem ve skutečnosti pohrdal za to, že se tak absolutně přizpůsobil jeho vizi a že jej považoval vlastně za slabocha. Budařův Čapek rozhodně jako slaboch nepůsobí, ale stejně mě napadlo, zda si jej režisér Červenka coby představitele Čapka nezvolil i proto , že jej lidé tolik nevnímají v poloze dramatického herce a spíše jako někoho, kdo častěji ztvárňuje různé "směšné figurky". Budaře rozhodně nelze srovnávat s Josefem Abrhámem v jeho z mého pohledu legendárním ztvárnění Čapka v již zmiňovaném Člověku proti zkáze. Ale směšně rozhodně nepůsobí. Spíš s ním má člověk tendenci ve chvíli, kdy se mu dlouho nedaří Masaryka přesvědčit, aby souhlasil s vydáním jejich společné knihy, soucítit. Onen (patrně jen fiktivní) konflikt obou protagonistů ohledně vydání Hovorů s T.G.M přitom dává filmu přeci jej jakýsi dramatický rámec. Jinak je to totiž veskrze novodobá konverzačka plná moudrých Masarykových i Čapkových výroků na rozličná témata. Tu spolu dotyční řeší náboženství, tu historii vzniku Československa a jindy zabrousí do Masarykova dětství, když se Čapek (marně) snaží od Masaryka dozvědět jeho pocity z toho, že o něm někteří šíří zvěsti, že je nemanželské dítě. V některých hlubokomyslných dialozích se člověku vybaví obdobné scény z prvního dílu seriálu České století (Velké bourání), kde Masaryka rovněž vynikajícně ztvárnil Martin Huba. Přesto si nemyslím, že by tomuto filmu spíše slušel formát televizního filmu. Hlavní zásluhu na tom, že má tento film podle mě šanci uspět i na filmovém plátně, má vynikající kamera Jana Malíře. Ta se jednak snaží oba protagonisty snímat ze všech možných úhlů pohledu, ale dokáže rovněž poeticky zabrousit i na okolí, ve kterém se celý film odehrává, ať už jde o park Topolčanského zámku či romantická zřícenina hradu. A někdy se daří toto zajímavě vzájemně propojit jako třeba ve scéně, kdy oba muži kráčejí na boso po louce. Celkově tak za mě velká spokojenost. (21.10.2018)