Hovory s TGM

Zbláznili se? Nedegraduju nijak Hubovy a Budařovy výkony (klobouk dolu), ale opravdu si někdo myslí (Kosatík nebo kdo psal dialogy), že se dva vzdělaní muži své doby budou bavit takto popisně jako debilové (aby se divák nějak proboha dozvěděl, co se za jejich života stalo)? Viz popis Rašína, Švehly a čehokoliv ze života Masaryka. Už jsem jen čekal, kdy TGM zahlásí: Já jsem se narodil v roce 1850, pane Čapku /aby věděl. Komorní dialog bez jakéhokoliv děje by nevadil, usnout se u toho nedalo ani ve tři v noci, ale ta otrocká snaha popsat historické události i lidem kteří o nich vědí houby, to bolí. Špatný nápad, špatné provedení. Za mě ani náhodou. (24.02.2019)

To je takový Quentin Tarantino, akorát bez akčních scén. Struktura filmu hodně připomíná O rodičích a dětech, ale tam šlo o poctu syna otci a vzpomínání na dětství, a skrze ty dialogy jsme postavy postupně poznávali a skládali si kousek ke kousku jejich život a to, kam nyní dospěli. Tady to vypadá, že tvůrci vzali Wikipedii a pár vět z knihy, přihodili pár nutných historických naučných encyklopedických hesel, pak si vybrali lokace (u potůčku, během deště v jeskyni, u křížku, u kapličky, u hradu) a prostě to nějak pospojovali. Je v podstatě jedno, kde si co ti dva říkají, nikam to nesměřuje, je to jen přehlídka těch encyklopedických hesel. Mimochodem, nechápu, jak ze zámku v Lánech je možné dojít na Okoř, nebo co to bylo za zříceninu, nebo proč muže podlouhlého obličeje a výrazných tmavých očí hraje herec s kulatým obličejem a modrýma očima. Kua, a ta srdíčka, co si TGM na začátku maluje, okatěji ho spojit s Havlem nešlo? (17.03.2019)

Když měl včera pan prezident ten svůj svátek (28. říjen à la ing. Zeman), tak jsem si při té příležitosti chtěl pustit nějaký vhodný vlastenecký film... Mno dobře, chtěl jsem si vyřešit jeden filmový rest... __ Z Hovorů s TGM jsem trochu na rozpacích, ale nemůžu říct, že bych byl úplně zklamaný. Režijní pojetí a stylizace tohoto velmi komorního filmu mě mile překvapily; tempo bylo dobře vypočítáno s ohledem na stopáž & formu filmu a ještě umocnilo jeho poměrně působivou atmosféru, která (poněkud falešně) evokuje idylu prvorepublikového Československa a přenáší nás do jakéhosi poetického bezčasí. Bohužel se ale zopakovala slabina, která je už zřejmě charakteristická pro snímky dělané dle Kosatíkových scénářů: Topornost dialogů, přehnaná edukativnost a příšerná doslovnost (červenými srdíčky počínaje a českým překladem anglické věty - oboje z Masarykových úst - , které by skutečný Čapek musel bez problémů rozumět, konče). Základem filmu, který má stát na neformálním rozhovoru dvou intelektuálů (knižní "Hovory" byly již dopsány a Čapek spěchal na vlak do Prahy za Olgou), byl bohužel Kosatíkův zavedený mechanistický princip: 'narvat do psaného scénáře co nejvíc historiografických informací a/nebo myšlenek posbíraných z různých psaných zdrojů bez ohledu na přirozenost mluveného slova (však oni si s tím herci nějak poradí)...' Tuto slabinu navíc umocňuje Budař v roli Čapka, kterému toho intelektuála (narozdíl od Huby) moc nevěřím... Ve výsledku tak filmové Hovory s TGM představují především jakýsi Kosatíkův osobní statement v krásných kulisách nebo vzkaz dnešním Čechům: Masaryk byl člověk z masa a kostí, odvážný politik, který byl poháněn zdravým lidstvím, ale současně to byl pragmatik a rváč, který se na mnoho lidí díval spatra včetně pěti "mužů 28. řijna" - a také právě na Čapka, jehož servilita je Masarykem napadnuta v jednom z mála dramatických okamžiků filmu. Víc si z tohoto filmu asi vzít nejde. Tož.... Hovory s TGM jsou typickým filmem pro školní projekce za účelem přiblížení osobnosti TGM. Ale těm studentům/žákům by měl(a) pan(í) učitel(ka) zdůraznit, že kniha (!) Hovory s TGM, je úplně o něčem jiném. (29.10.2019)

Při koukání jsem si říkal, že je to hodně podobné Českému století, a bum, scénář Kosatík, tak to jsme doma :). Výborně napsaný dialog dvou významných mužů, lemovaný krásnou krajinou. Některé Masarykovi názory opravdu zanechají dojem: "Pravda je to co vidíte, a pak si to ověříte". Myslím si, že lidé si odnesou i nějaké ty novinky, jako třeba Štefánika a jeho sklony k fašismu (U nás totiž existuje takový milný názor, že kdyby Štefánik žil, tak bychom se hranic nevzdali.. Omyl, ještě bychom se spíš dobrovolně přidali k Říši). O herectví obou protagonistů se není třeba zmiňovat, na tom celý film stojí a padá. Za povšimnutí stojí i povedená kamera, která navozuje velmi dobrou dobovou atmosféru. (28.10.2021)

Výnikající film ke 100. výročí vzniku Československé republiky. Upřímně jsem byl původně zaskočený, že Karla Čapka (mého velice oblíbeného autora) bude hrát Honza Budař, přece jenom mám v paměti Josefa Abrháma, oba jsou úplně jiní. O to víc jsem byl překvapený, jak věrohodně Honza Budař spisovatele Čapka ztvárnil. Na filmovém plátně nebyl Jan Budař, ale Karel Čapek. A není divu. Na brněnské premiéře v kině Scala, která se odehrála 28. října 2018 a které se zúčastnili hlavní představitelé, nám Honza Budař sdělil, že Čapka poměrně dlouho studoval, přečetl řadu jeho knih, dokonce několik týdnů psal perem a chodil po místech, které měl Čapek rád. Výsledek je tak excelentní (31.01.2019)