Přes kosti mrtvých

Podobně jako Wilkolak se jedná o dalších polskou sračku, kterou zde z neznámých důvodů většina lidí chválí a k dnešnímu dni má 62 procent. Jelikož jsem nasraný tak to vyspoileruji (beztak to tu už píše každý tak nenapíšu nic nového) tak, že ženská vypouští v jakési polské prdeli světa (cca 5 baráčků) každý den ven 2 psy (border kolie) jednoho dne se jí nevrátí tak je hledá samozřejmě je najde mrtvé a mstí se myslivcům, kteří jí je zastřelily . To je celý film mysteriózní na něm není teda vůbec nic o thriller a krimi to ani nezavadilo (kdejaký díl staré české kriminálky je více napínavější než tohle a nemusí mít přes 2 hodiny) a drama to je v tom směru, že dívat se na tu hnusnou ženskou více jak hodinu a poslouchat ty její sračky je nebezpečné. Mělo mě trknout, že když to bylo na Čt 2, že to bude sračka. 5 procent za tu herečku co hrála tu prodavačku v tom obchodě na tu jedinou se dalo dívat. (29.03.2020)

Skoro geniàlne. Pre ľúbiteľov zveri a ekoteroristov povinnosť. Vďaka Poliakom môže aj česká / slovenská kinematografia robiť svetové filmy, ktoré sa vyrovnajú Škandinávcom. Namiesto idylického až melancholického zobrazenia kopaničiarskeho života, aký by stvorili našinci, brutálna sonda do tvrdého sveta zapadnutého pohraničia kdesi v strednej Európe, ba priamo v jej srdci. Základným konceptom je proživotné, newageové a mne sympatické obracanie optiky, v podstate svojim spôsobom westernovej zápletky jednej (správne pošahanej) postavy proti (skoro) všetkým. Ale hodené kamsi do ponurých kladských dolín na pomedzí Poľska a Česka. Spolu s tou mytologickosťou prírody, ktorú sa Agnieszke, podobne ako v JÁNOŠÍKOVI, znovu podarilo vytvoriť, kde sú rovnocennými hrdinami (a divákmi) aj zvieratá samotné a bravúrnej mystifikačnej atmosfére, je to výborný zážitok aj na veľké plátna. Tak pôsobivo nasnímaný európsky kontinentálny les, ktorý budí dojem tajomna až na úroveň rozšíreného psychedelického vedomia, som naposledy videl v ODVRÁTENEJ STRANE MESIACA. Les sa evidentne stáva pre európsku kultúru miestom návratu a spiatočníctva, s ohľadom na človeka v oboch zmysloch - aj ako miesto zaostalého spoločensko-hodnotového zriadenia v odľahlých horských krajoch, tak súčasne aj zdroj (staro)novej energie, mohutného prúdu obrody a znovunájdenia pravých, človeka uspokojujúcich hodnôt. Bez ohľadu na všetku pochmúrnosť, ktorou sa CEZ KOSTI MŔTVYCH vyznačujú, po skončení máloktorého filmu pochytí človeka taká mocná túžba v momente vypadnúť kamsi do prírody a naplno pocítiť jej silu, čistotu a rozmanitosť, o to viac, ak je vonku jar v plnom rozpuku. (29.04.2017)

Vážení, vždyť je to z velké části černá komedie, jak vyšitá. Trefná slova paní Agnieszky, tak trochu Tarantin v ženském podání. Ve zdejším popisku žánrů by tam měla být uvedena, protože z ponuré atmosféry první poloviny filmu se postupně stále více forma točí ke svéráznému humoru. Krimi, drama, mystika, ale i ta komedie, která v popisku fakt chybí a je to poměrně zavádějící. Čekala jsem totální depku a dostalo se mi dobré zábavy, i když asi ne pro každého, protože míchání žánrů je opravdu velké, dokonce až k nadsazené pohádce :-) Sama podobné míšeniny ve většině nemusím, ale kdo umí, ten umí. Chápu, že dost záběrů mrtvých či vycpaných zvířat někomu hodně vadí, ale ve filmu mají zásadní význam. Hlavní představitelka se se svou rolí poprala skvěle, a věřte, že jsem jí dost rozuměla, i když občas dokázala pěkně lézt na nervy :-) Paní Holland s revolučním srdcem i elánem se s ní hodně ztotožnila. Dle jejích slov ji také současná "lovecká" polská politika velmi štve. Obávám se, že myslivci a lovci budou tento film snášet těžce. A na závěr, pan Krobot měl sice vedlejší, ale velmi povedenou roli. Nehleďte na hodnocení a jděte se na film podívat do kina. Originál každým coulem, nuda ani náhodou. (25.03.2017)

Nedokážu posoudit, jak moc jsem se na tento film těšil. Agnieszka Holland je pro mě zárukou kvality a tak jsem tušil, že Pokot nebude vůbec špatný. K tomu jsem se těšil i na Miroslava Krobota, který se dle plakátu tvářil, že bude jednou z hlavních rolí. Během filmu jsem ale hodně rychle zjistil, že tomu tak nebude. Hlavní roli tu má krajina Kladska a Agnieszka Mandat. Ta sice není vůbec špatná, ale hraje v těžce definovatelném filmu. Agnieszka Holland sama vlastně po projekci potvrdila, že se jedná o mix několika žánrů. A ono to na tenhle film vlastně opravdu sedí. Od všeho trochu, ale dohromady nic. Kriminálka to není, protože tam nic nevyšetřují. Horor to taky není, protože se není u čeho bát. Psychologické to také úplně není, protože se do emocí postav vlastně kromě poslední čtvrt hodině ani nedostanete. Takže zbývá hodně atmosféry, která je v tomto případě vysloveně na rozdávání a černý humor, který je v první polovině filmu takřka nulový a ve druhé polovině filmu zase neobvykle častý. Suma sumárum se jednu o zajímavý film, u kterého bylo krásné sledovat záběry Kladska a divokých zvířat, ale bylo těžké se zaměřit na příběh samotný, který celou dobu tak nějak nezávisle na okolí plyne a v posledních patnácti minutách nám to časovými přesmyčkami rozkryje. Mimochodem narážky na církev hodně solidní a podle toho, co Agnieszka vyprávěla, i hodně oprávněné. Bylo mi z faráře vysloveně na blití! (25.03.2017)

Nikdy jsem nevystřelil na živého tvora zvícího velikosti větší než kolik měří myš. Pokud nebudu muset, nehodlám na tom nic měnit. Přesto si nemyslím, že lze o myslivcích mluvit coby o vrazích. Věřím, že až si lidé místo masa oblíbí kořínky, ubude lovců a přibude sběračů. Paní připravili střelci o pejsky. To je smutný, ale pro její jednání přesto nemám pochopení. Tím pádem ani pro film. Ten se mi navíc moc nelíbil. Z mého pohledu se dal lépe postříhat. Způsob, jakým jsme se dozvěděli o počínání Dušejkové, popřel všechno, co se do té doby ve filmu odehrálo. Zůstala taky spousta nejasností, např.: Proč pejsci na začátku filmu začali tak jančit? Proč se Dušejkové nesmělo říkat Jana? Proč ukradla lovecký kalendář? Proč... (12.04.2020)