Vlk z Královských Vinohrad

Vitexi, Jana Němce jsem osobně neznal, ani o jeho osobě nic nevěděl, ale nějakou pomůcku, vlastně jakousi antipomůcku jsem měl, totiž že jsem viděl jeho O slavnosti a hostech a hlavně Démanty noci. Tyhle filmy a tenhle týpek? Oukej. Takže působení proběhlo, žádný strach. A ještě k tomu Mádl. On za to nemůže, ale čumět na něj a věřit, že je jako režisér Němec v roce šedesát osm, to prostě nejde. Nevím, jestli je tak dobrý herec, nebo miláček bohů, nebo já tak otupělý, ale nakonec mu stejně baštím všechno a už scéna výslechu je úchvatná.Název jsem původně považoval za infantilní opičení. Že odkaz názvu je adekvátní koncepci, jsem sice záhy pochopil, ale teprve k závěru jsem konečně zjistil, jaký mělo důvod a smysl vidět Vlka z Wall Street. Na tom filmu je totiž hodnotné právě jen to, že slouží jako "médium" Němcově narcistně-parodické sebepresentaci. Vlka z W.S. stačilo vidět jednou, Vlka z Kr. V. si musím pustit i podruhé. A nejspíš budu taky muset přikročit k pokusu o rehabilitaci V žáru královské lásky. Vždycky jde o úhel pohledu, že. (30.08.2017)

Jan Němec snad nikdy netočil filmy klasického ražení, ale tuhle jeho sebeprezentační labutí píseň si překvapivě zařadím k té části Němcovy tvorby, která mě dokázala pozitivně oslovit. S Němcovým věkem zřejmě rozrostlo i jeho sebestřední ego natolik, že ho dává neustále do popředí, ale dokáže si ze své povahy (třeba hned v úvodu) trochu vystřelit a přes všechny ty mystifikační úlety (já si vážně musel dohledat, zda náhodou Němec nedostal toho Oscara za dokument, protože mě to skutečně zmátlo!) občas i hravě vyprávět a připravil mi tímto filmem větší zážitek, než v jakým jsem doufal. Např. scéna z výslechu na téma Kafkova díla, spravedlnosti a svobodného myšlení má silnou hloubku a trefně ukazuje střet komunistického režimu s myšlenkovou opozicí, směřující do náhlé pasti. Příhoda z amerického úřadu má v sobě až absurdní podtón a potěšilo i vtipné autentické setkání s Jiřím Menzelem. Je to stále Němec, který zůstává po celou svou tvorbu svůj, naprosto svobodný a holt mu ani nevadí, když ve scéně zasazené do 60. let projede s již tak amatérským ztvárněním „dobových“ reálií současný automobil, nedělá mu problém ani vložit do filmu delší záběry beze zvuku či nechat jindy běžet do tmy pouze hlas. Ale kupodivu mu ve výsledku vznikla skládanka, která funguje, má co sdělit, stále něčím jiným upoutat a v níž Němec většinou zdařile zakomponoval různé ukázky ze svých filmů hraných, dokumentárních i amatérských a osobních. I více filmařských nápadů a experimentů s kamerou (záběry rybího oka ve městě) se mu povedlo a funkčně obohatilo vlastní filmovou zpověď. [75%] (04.09.2022)

Drobné příběhy, ze kterých se skládá životní příběh vyprávěný tak, jak se všechny (zvláště ty o nás samých) vyprávějí. Z toho, co se stalo se část zapomene, vynechané části se doplní podle jiných příběhů, všechno se posune do nám příznivější roviny, okoření se trochu vtipem a vloží se pochybnosti, rozhodování a akce. A tohle, že není náš příběh? Samozřejmě, že je. Copak znáte nějaký jiný!... Byť kritikou zprvu podlomen, film mě uspokojil již svou hravostí, dokumentaristickou sběhlostí i slušným výkonem Jiřího Mádla. Poznámka: Přejděme trochu od Jana Němce přímo do Vinohrad; v Královských Vinohradech se totiž narodil nejen vlk, ale i beránek, Jiří Langer. Film o něm je zatím jen žádoucí. Určitě si to také myslí Reiner Stach, autor dalekosahající monografie o Kafkovy, v níž také setkání Langera a Kafky popisuje. (22.08.2019)

Hodně, možná až příliš osobní záležitost. Tzn. vůbec si nedokážu představit, jak může tento film působit na lidi, kteří Němce osobně neznali. Jakási nostalgie tady je generována mimo jiné i tím, jak film víří režijními, "střihačskými" a "zvukařskými" nápady. Takovéto nakládání s filmem se dnes už jen tak nevidí... (15.09.2016)

Natočit si svůj vlastní fiktivní portrét, kde Vás na střídačku hrají jedni z nejvýraznějších talentů své generace? Kdo z Vás to má?:) Jan Němec byl výrazná a svébytná osobnost, a vydrželo mu to až do úplného konce, ba dokonce ještě kousek ZA ten konec (neboť jak známo, konce natáčení se nedožil). Mě Vlk bavil, zvláštní vsuvky z archívu ani pokusy vytvářet záběry ze šedesátých let v současnosti (a vydávat je za záběry z šedesátých let) mi nevadily, a i když souhlasím s tím, že by se určité věci neměly omlouvat tím, že "autor to takhle chtěl", stejně u mě vítězí obdiv za to, že něco takového vzniklo. Ta hodina a čtvrt se dá přežít bez problémů, a myslím si, že červená barva sem patří. 70% (21.08.2019)