Nic jako dřív

Život jako prostřená tabule, na níž skleničky nebudou nikdy stát přesně v jedné lajně. Ale můžeme se o to aspoň pokoušet – navzdory prostředí, do něhož jsme se narodili, a osobnostní výbavě, která nám byla dána. Budeme si vůči Povídkám varnsdorfským držet stejný odstup, jaký si držíme od Nerudových Povídek malostranských? (04.04.2018)

Jak po filmu poznamenala moje maminka - no, nedělá to tomu Varnsdorfu moc dobrou reklamu... Jinak podle mého je film spíš než o významu vzdělání o tom, že nejdůležitější v životě je narodit se do té správné rodiny. Jen málo těch, kteří neměli takové štěstí jako třeba já, dokáže překročit ten stín a jít za něčím lepším... První den na KVIFF 2018 a hned mírná deprese :-/ (03.07.2018)

Dokument festivalu Jeden svět o studentech učebních oborů v pohraničním městečku Varnsdorf. Jednou jsem tam byl na skvělé diskotéce. Způsob zdejší zábavy vystihují dívčí výroky „Jsem úplně na šrot“ či „Zase přišel zfetovanej“. Je zde směs bezstarostnosti a bezvýchodnosti. Až se mi zdálo, že se aktéři před kamerou zálibně předvádí Kdy se jim dostane zase pozornosti? Jsou zde milostné intimity, hádky a mejdany. Dozvěděl jsem se, že dnes platí „dnes je image všechno, image prostě musíš mít jako herci a zpěváci“. Dokument má sestupnou křivku. Nejsilnější se mi zdála první kapitola. Protagonistům viditelně chybí vzor, cíl, usilovnost a hlavně zodpovědnost. (13.04.2020)

1.) Pobavilo mě že je vůbec ještě možné aby byl v ČR v roce 2017 v zimě sníh. 2.) Pobavilo mě že je maturita podle učitelů tak strašně důležitá když řada lidí nemá maturitu a mají mnohem vyšší postavení než ti co ji mají. 3.) Děvče je opravdu skromné. Nepotřebuje utrácet za hadry, ale takové šminky a kosmetika která je ještě dražší to jí nějak uniklo. (29.09.2020)

Nemůžu si pomoct, ale je to prostě málo. Sociálně angažovaných dokumentů u nás každoročně vzniká spousta, při sledování tohoto jsem často myslel na Sbohem, děcáku, sledující také mladé lidi, kteří se snaží vybojovat své místo v životě. Jenže zatímco oni mají tak mizerné výchozí podmínky, jak si jen dokážete představit, hrdinové z Nic jako dřív se mají vlastně docela dobře. Jistě, žijí v chudém regionu s vysokou nezaměstnaností, ovšem jejich rodiny jsou relativně funkční a mohou těžit ze solidního zázemí. Jejich osudy proto pro mě nebyly moc dramatické a spíše mě zaujaly hrané postupy a vtíravá kamera, díky čemuž snímek působí rozhodně filmověji nežli většina tuzemských dokumentů (zřejmě se projevily i peníze HBO). Pro mě tedy celkově trochu málo a pohříchu bez pointy, ovšem jako poctivý kus filmařiny to postačí. (04.07.2018)