Pásky z Nagana

Po dlouhé době jsem brečel jako želva a to hned dvakrát. Není divu, protože, když se vysloví slovo NAGANO,tak mám neskutečný mráz po zádech a jsem plný emocí a věřím, že nejsem jediný. Když se hrálo finále, tak jsem seděl v obyváku přilepený k obrazovce ( kdo v té době nebyl, že :)))) Vidět, jak Svoboda dává vítěznou branku Rusákům je neskutečný pocit. Víte, co je zajímavé, že Finsko ,ČR a Rusko bylo spolu ve skupině a všechny tři dosáhli na medaile. Dodnes mám schované noviny s názvem TURNAJ STOLETÍ. Jsem moc rád, že jsem to zažil, protože tohle se už nikdy nebude opakovat. DĚKUJI KLUCI! Všichni v Naganu měli All-Star, ale my jsme měli Haška .-)))))) https://www.olympicchannel.com/en/playback/the-nagano-tapes-five-rings-films/ (02.03.2018)

Jeden z nejpropracovanějších dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Možná dokonce i ten nejlepší. Fakticky nepřeháním. Ondřej Hudeček, do teď neznámý autor, ve spolupráci se západními kolegy za Atlantikem dokázal vytvořit dílo, které by měl vidět každý Čech. Mrzí mě, že jsem v roce 1998 nemohl na vlastní kůži zažít tu celonárodní euforii, která před dvaceti lety zachvátila celý náš stát. V zásadě každý v té době prožíval s naším národním hokejovým týmem zápas za zápasem, jako by byli oni samotní na ledě s nimi. To celonárodní semknutí zachycené v jednotlivých záběrech mi chvílemi nahánělo až slzy. Prostě se mi velmi líbilo, že se tvůrci nezaměřili jen na hokej, ale dokázali zkompilovat i momentky z životů našich občanů. Ale teď zpátky k hokeji. Pozvání bývalých hráčů, kteří poskytovali příběhy, nebo se prostě jen vyjadřovali o svých pocitech, které jim tehdy probíhávaly hlavou, jednoznačně dokument vyšvihli kvalitativně nahoru. Rád jsem si vyslechl názor i jednotlivých oponentů, s kterými se náš nároďák musel v Naganu potýkat (popravdě někteří z hráčů, zejména kanadských, mají dodnes depku, jak jsme je mohli porazit a zbavit je tak nadějí na zlato). Semifinále s dnes již legendárními nájezdy a následné finále s Rusy se muselo prostě emocionálně projevit u každého diváka tohoto snímku. Doufám, že něco v podobném duchu (a tím myslím na sportovním poli) zažiju i na vlastní život. Objektivní, výstižný, chvílemi vtipný dokument. 95 % (16.03.2018)

Zajímalo by mě, jak by tento dokument hodnotili lidé ze zemí, které jsme v Naganu vyřadili, případně ze zemí, které tam ani nehrály. Nemá smysl skrývat zaujatost a hrdost na naganskou partu, která se určitě podepsala na tomto textu i na hvězdičkovém hodnocení. Dokument má světový formát, nejedná se jen o strohý sled událostí protkaný příběhy některých z klíčových účastníků, ale Ondřej Hudeček zapracovává i to, co se mi dějepisáři a dějepisářky snažili celý život vtloukat do hlavy - historické souvislosti. Určitě to není dokument pro každého. Pamětníci si moc dobře pamatují jak to všechno tehdy bylo. Myslím si ale, že každý fanoušek hokeje si to užije tak jako tak. Nebo by alespoň měl. Vždyť tropa David vs Goliáš je populární už kdovíkolik let. A celkově téma radosti není u lidí nepopulární. A jestli to tu čteš, Ondřeji - Dobrá práce. (03.03.2018)

Sportovní dokument pár exeláns. Líbilo se mi zapojení více pohledů než jen Záruba, Hašek, Jágr. Třeba Theo Fleury je super týpek, ten tam sednul jak hrnec na prdel. "What happened? What happened? Oh, we lost in a fucking shootout, that's what happened." A vtipný je, že to natočil člověk, kterýmu bylo v době Nagana 10. Mě bylo v 13 a sice si to pamatuju, všichni jsme to prožívali, ale nevím jestli to v tomhle věku bylo tak intenzivní, abych si na tohle troufl. (24.04.2018)

Myslel jsem si, že hokejový turnaj v Naganu je po těch dvaceti letech naprosto vytěžené téma. A vida, Ondřej Hudeček nám v americky rychlém stylu naservíroval množství materiálu na toto téma, které jsem nikdy neviděl, a přidal čerstvě natočené vzpomínky (nejen) účastníků. Ke sportovním zážitkům je chytře přimícháno i dost politických kontextů, aby vypjatost duelů s ruským týmem pochopili i diváci z Ameriky. Výborné (90%). (28.03.2018)