Skleněný pokoj

Co na tenhle film vlastně říct.. Klasickej českej průměrnej film (jako většina dnešních českejch filmů), kterej není ani špatnej ani dobrej, prostě takovej střed, na kterej se dá dívat, ale po druhý už si ho určitě nepustíte. Ve filmu se podstatnou část v podstatě nic neděje a většinu filmu zabírá jednoduchá a nudná zápletka z každýho druhýho rádoby napínavýho dramatu typu "manžel mě podvádí", co se snaží zapůsobit na city, ale moc se mu to nedaří. Po celou dobu k tomu slyšíte českej dabing a vidíte český herecký výkony (no co si budem povídat, ty stojí docela za hovno). Krom toho konec je snad nejmíň uspokojivá věc na světě. Nevím jestli má režisér nějakou úchylku na 70ti letý lesby, ale díky ne, když budu chtít koukat na péčko se starejma seschlejma ženskejma pustim si Pornhub. Krom toho musím ale uznat, že kamera a celkově vizuál se povedl a film byl místy zajímavej. Hodnocení: 5,5/10 (20.04.2019)

Musím zdůraznit, že knížka je čtivá, svým způsobem i napínavá a utkvěla mi v paměti, což mi usnadnilo sledování samotného filmu, proto z něj nejsem nijak zklamaná ba naopak. Samotné sexuální hrátky jsou zde střízlivější a pro mne příjemnější než v knize samé, kde jsou zbytečně detailní popisy pachů, sexuálních praktik a tělesného vzhledu což ve mě v ten moment vyvolávalo pocit, že čtu erotickou prasárnu. V knize je zajímavě popsán vznik a vývoj vily, prostřednictvím skvělých záběrů a pana Rodena se to i zde zdařilo. (Mimochodem kdo sám nenavštíví tento skvost, má alespoň možnost virtuální prohlídky vily Tugendhat prostřednictvím internetu). Život hlavních představitelek a všech ostatních, kteří hráli větší či menší roli v jejich bytí se podařilo vtěsnat do 104 minut a vše proběhlo v dramatickém historickém klokotu několika dekád. Film mě oslovil určitou jemností, lidskostí až elegancí, myslím tím hlavně prvorepublikový životní styl .Přes válečnou hrubost a lidská tápání až za hranicí studu je způsob vyprávění jakoby zahalen noblesou známé brněnské architektury své doby. (25.08.2020)

Historie funkcionalistické vily Tugendhat na pozadí velkého milostného dramatu? Ale kdeže. Film je plný tak akorát teatrálních gest zahraničních hereček (Carice je fajn ve "Hře o trůny", ale tady jsem toho jejího jediného bezemočního výrazu měla brzy plné zuby), zvláštního střihu a nesmyslných skoků v čase, které někdy znamenají devět měsíců a jindy deset let. Scénář opravdu není dobře napsaný, motivace a vztahy mezi postavami jsou naznačeny jen velmi letmo. Pochválit lze snad jenom výpravu (aspoň na něčem je ten rozpočet vidět) a výkony českých herců ve vedlejších rolích - Dobrý, Roden (ano, sice je na plakátu, ale ve filmu reálně stráví asi deset minut). Režisér Ševčík a jeho tým si jsou určitě jistí, že natočili geniální snímek (aspoň tak na mě působí jejich prezentace), já ale upřímně doufám, že příští rok na předávání Lvů ostrouhají. Velké zklamání. (16.03.2019)

Čo sa týka predstavovania jednotlivých režimov, úprimne by mi vôbec neprekážalo, keby v tomto smere išla Sklenená izba viac do hĺbky. Vojnové pozadie príbehu totiž mimoriadne svedčalo, pričom čas od času viac než vhodne dávalo pauzu od vzťahovej drámy medzi spomínanou dvojicou. Sklenená izba má svoje chyby krásy, ale našťastie ponúka dostatočne vábivý príbeh a vynikajúci herecký ansámbel, s ktorým som mal tú česť sedieť na svetovej premiére v Brne. 8/10 (14.03.2019)

Film je natočený podľa rovnomenného románu britského spisovateľa Simona Mawera. Toho inšpirovali k napísaniu románu dramatické udalosti z Protektorátu ale hlavne zrod architektonického skvostu vily Tugendhat. Samotný film je fikciou, osoby aj príbeh sú vymyslené ale na pozadí skutočného domu v Brne Vily Tugendhat. Manželia Tugendhatovci si nechali postaviť nový domov renomovaným rakúskym architektom Ludwigom Miese van der Roheom. Do vily sa nasťahovali v roku 1930, ale silnejúci protižidovský pogrom v Nemecku, ale aj v Československu ich v roku 1938 (obaja manželia mali židovský pôvod) prinútil opustiť svoju vilu, usadili sa vo Švajčiarsku a v roku 1941 vo Venezuelskom Caracasu. Vila bola v roku 1939 skonfiškovaná gestapom, mobiliár rozkradnutý a tu mal kanceláriu Walter Messerschmidt, riaditeľ Klöckner-werke v Brne. V roku 1945 zdevastoval vilu zase oddiel maršala Malinovského, kde si zo spoločenského priestoru vily urobili stajňu pre koňov. Nakoniec vila mala aj významné historické poslanie pre celé Československo, keď bola svedkom rozdelenia Československej republiky. Tu sa stretli 8.7.1992 predseda českej vlády Václav Klaus a predseda slovenskej vlády Vladimír Mečiar a dohodli sa na rozdelení federácie. V písomnej podobe dohodu taktiež v tejto vile podpísali 26.8.1992. Nezlučiteľnosť víťazných politických strán ODS a HZDS a túžba po moci oboch aktérov dopomohli k rozdeleniu republiky bez referenda. No a čo k samotnému filmu, že reklama bola silnejšia než pocit z filmu. (07.11.2019)